III.ÚS 3305/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3305/23 ze dne 21. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Z., t. č. Vazební věznice a ústav pro vykonávání zabezpečovací detence Brno, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti postupu Krajského soudu v Brně, spočívajícím ve vyrozumění stěžovatele o nemožnosti jeho propuštění na svobodu z výkonu trestu odnětí svobody, vykonávaného na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. června 2021, č. j. 8 PP 158/2014-624, a v nevydání příkazu k propuštění stěžovatele na svobodu, a postupu Vězeňské služby České republiky, spočívajícím v trvajícím omezování osobní svobody výkonem uvedeného trestu odnětí svobody, za účasti Krajského soudu v Brně a Vězeňské služby České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu o ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), evidovanou pod sp. zn. III. ÚS 3305/23, se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal po termínu 18. 1. 2024 Vězeňské službě České republiky pokračovat v porušování práva stěžovatele na osobní svobodu. Žádal též, aby Ústavní soud přikázal Vězeňské službě České republiky (dále jen "vězeňská služba") opravit evidenci data výstupu stěžovatele z výkonu trestu na 18. 1. 2024, a aby vězeňské službě nařídil propustit stěžovatele z výkonu trestu na svobodu. Dále se domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") po termínu 18. 1. 2024 pokračovat v porušování práva stěžovatele na osobní svobodu spočívajícím v nevydání příkazu k propuštění stěžovatele na svobodu po termínu 18. 1. 2024. Navrhuje, aby Ústavní soud přikázal krajskému soudu vydat příkaz k propuštění stěžovatele z výkonu trestu a přikázal opravit evidenci data výstupu stěžovatele z výkonu trestu na 18. 1. 2024. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem krajského soudu ve věci sp. zn. 39 T 5/2008, spočívajícím ve sdělení o nemožnosti propuštění stěžovatele z výkonu trestu před termínem 11. 5. 2024, jsou porušována základní práva stěžovatele na osobní svobodu a spravedlivý proces zaručená v ustanovení čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Uvedenou ústavní stížnost podal stěžovatel dne 12. 12. 2023 s tím, že zásah do jeho ústavních práv nastane v budoucnu, a sice dne 18. 1. 2024. 2. Ústavní stížností, evidovanou pod sp. zn. II. ÚS 195/24 a doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2024, stěžovatel zpochybňuje výše popsaný postup účastníků řízení s tím, že k porušení stěžovatelových ústavních práv již došlo. Navrhuje v ní, aby Ústavní soud konstatoval, že jiným zásahem krajského soudu spočívajícím v nevydání příkazu k propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále se domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal krajskému soudu pokračovat v tomto zásahu. Rovněž žádá, aby Ústavní soud konstatoval, že se vězeňské službě zakazuje pokračovat v porušování práva stěžovatele na osobní svobodu spočívajícím ve faktickém zbavení osobní svobody na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. června 2021, č. j. 8 PP 158/2014-624. Domáhá se i toho, aby Ústavní soud přikázal vězeňské službě propustit stěžovatele na svobodu a opravit evidenci data výstupu stěžovatele z výkonu trestu na 18. 1. 2024. 3. Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti spolu personálně i věcně souvisely, rozhodlo plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. III. ÚS 3305/23-1, že se obě ústavní stížnosti spojí a řízení o nich bude nadále vedeno pod sp. zn. III. ÚS 3305/23. II. Skutkové okolnosti posuzované věci 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl v trestní věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 39 T 5/2008 (dále též "první trestní řízení") odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 10 měsíců. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2015, č. j. 8 PP 158/2014-119, byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu tohoto trestu. Následně byl stěžovatel ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 5 T 37/2018 (dále též "druhé trestní řízení") odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Tento trest začal vykonávat dne 24. 2. 2020. Usnesením krajského soudu ze dne 26. 2. 2020 bylo pravomocně rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody uloženého v prvním trestním řízení. 5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 5 Tdo 462/2020-2471, zrušil odsuzující rozhodnutí z druhého trestního řízení, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a zároveň nevzal stěžovatele do vazby. V odůvodnění usnesení (bod 43) výslovně uvedl, že obsahově navazujícími rozhodnutími jsou usnesení, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatel má vykonat zbytek trestu odnětí svobody z prvního řízení. Následně Městský soud v Praze vydal v druhém trestním řízení druhý odsuzující rozsudek, jímž stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Poté Městský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2021, č. j. 8 PP 158/2014-624, znovu rozhodl, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody uloženého v prvním trestním řízení. Jeho výkon stěžovatel zahájil dne 6. 2. 2023. 6. Po nástupu výkonu trestu Vězeňská služba České republiky stěžovateli sdělila, že datum výstupu z výkonu trestu má stanoveno na 11. 5. 2024. Proti tomu se stěžovatel ohradil s tím, že do délky výkonu trestu by mělo být započítáno období (zhruba čtyř měsíců), během nichž stěžovatel vykonával trest odnětí svobody před kasačním zásahem Nejvyššího soudu. Na to Vězeňská služba reagovala přípisem, že uvedené období nebylo do trestu z prvního trestního řízení započítáno, pročež pro vyjasnění věci učinila dotaz ke krajskému soudu. Na něj se se stejným dotazem obrátil rovněž stěžovatel. 7. Přípisem ze dne 27. 4. 2023 krajský soud (prostřednictvím asistenta soudce) stěžovateli sdělil, že uvedené čtyřměsíční období bylo výkonem trestu uloženého v druhém trestním řízení a v rámci výkonu trestu z prvního trestního řízení jej nelze započíst. Oba tresty nemají žádnou souvislost kromě osoby odsouzeného. Právní předpisy podle soudu neumožňují započítání trestů z různých nesouvisejících trestních řízení. Tento právní názor následně stěžovateli potvrdil rovněž předseda senátu krajského soudu v neformálním emailu. 8. V říjnu 2023 se stěžovatel na krajský soud obrátil s obsáhlejší argumentací ohledně nutnosti započíst uvedené období. Krajský soud v odpovědi setrval na svém předchozím názoru. Započítání vykonaného trestu je možné pouze u téhož skutku. K opačnému závěru nelze dospět ani při aplikaci závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2148/21, který se týkal zcela odlišné situace. V dané věci byla zřejmá souvislost mezi jednotlivými odsouzeními. Tak tomu ve stěžovatelově případu nebylo. Stěžovatel se naopak nachází v situaci, kterou Ústavní soud popsal v bodech 49 až 54 uvedeného nálezu a v níž není započtení de lege lata možné. Zároveň krajský soud odmítl argument, že by pobyt stěžovatele ve věznici v uvedeném čtyřměsíčním období byl bezdůvodný, protiústavní a nezákonný. Šlo totiž o výkon pravomocně uloženého trestu. Toto období mohl a měl zohlednit soud ukládající trest v druhém trestním řízení. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl v tomto řízení nově odsouzen k trestu s podmíněným odkladem lze usuzovat, že tak soud učinil. Naproti tomu soud v prvním trestním řízení nemá žádnou zákonnou možnost zápočet provést. 9. Na tento přípis stěžovatel reagoval nesouhlasným dopisem s tím, že vyjádření soudu nereagovalo na jeho námitku o nutnosti zohlednění § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o výkonu trestu odnětí svobody"). Soud stěžovateli obratem odpověděl, že dané ustanovení na jeho závěrech nic nemění. Uvedené ustanovení podle komentáře řeší situace navazujících trestů, avšak výkony trestů z prvního a druhého trestního řízení na sebe nenavazovaly. Dále z uvedeného ustanovení neplyne žádná možnost soudu započíst trest vykonaný v jiné trestní věci. Bylo-li by na jeho základě možné započítání provést, byly by klíčové pasáže uvedeného nálezu zcela nadbytečné. 10. Na toto vyrozumění reagoval stěžovatel podáním, v němž upozorňuje na nesprávnost závěru soudu, že o výko