III.ÚS 3333/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3333/09 ze dne 10. 6. 2010 Zákonnost osobní prohlídky ve vazbě a oprávněnost uložení kázeňského trestu   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky G. M. G., právně zastoupené Mgr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti jinému zásahu Vězeňské služby České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří, spočívajícímu v provedení osobní prohlídky stěžovatelky dne 21. 10. 2009, proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu stěžovatelce ze dne 21. 10. 2009, identifikační kód N9L9Z6, a proti rozhodnutí zástupce ředitele věznice o stížnosti proti uložení kázeňského trestu ze dne 23. 10. 2009, za účasti Vězeňské služby České republiky, Věznice Ostrov nad Ohří, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, že: "1. Provedením osobní prohlídky stěžovatelky ze dne 21. 10. 2009 účastníkem bylo porušeno ústavní právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a na osobní svobodu. 2. Rozhodnutím o stížnosti ředitele Věznice Ostrov ze dne 23. 10. 2009 bylo porušeno ústavní právo na spravedlivý proces. 3. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu obviněnému ze dne 21. 10. 2009 se zrušuje. 4. Rozhodnutí o stížnosti ředitele Věznice Ostrov ze dne 23. 10. 2009 se zrušuje." Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, nachází se stěžovatelka ve výkonu vazby ve Věznici Ostrov nad Ohří. Dne 21. 10. 2009 prováděli příslušníci vězeňské stráže prohlídku cely stěžovatelky. Během této prohlídky se dle tvrzení stěžovatelky k ní měla dozorkyně pprap. R. J. chovat velmi necitlivě, křičet na ni a bezdůvodně vůči ní užívat násilí. Uvedená dozorkyně měla stěžovatelku zejména násilím přimět k osobní prohlídce tím, že ji tahala za vlasy a zatlačila jí ruku za záda, čímž jí na ruce způsobila pohmoždění. Stěžovatelka tvrdí, že zásah vůči ní byl bezdůvodný a nepřiměřený a způsobil jí psychickou újmu. Pprap. J. měla dále v rámci téhož zásahu otevřít obálku s korespondencí stěžovatelky s jejím obhájcem a listovat v ní. Dále měla tatáž příslušnice vězeňské služby stěžovatelku zastrašovat a zdůrazňovat, že žádná její stížnost na chování dozorkyně nebude kladně vyřízena, neboť pprap. J. využije svého vlivu u nadřízených pracovníků, aby se tak nestalo. V souvislosti s tímto incidentem byl stěžovatelce následně uložen kázeňský trest podle § 22 odst. 2 písm. c) zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, v platném znění (dále jen "zákon o výkonu vazby"), z důvodu, že se odmítla podrobit osobní prohlídce. Kázeňský trest spočíval v zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby v trvání 30 dnů. Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná stížnost, kterou však zástupce ředitele věznice rozhodnutím ze dne 23. 10. 2009 zamítl. Stěžovatelka má za to, že jí byl kázeňský trest uložen svévolně a v rozporu s platnými předpisy. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ani rozhodnutí navazující nebyla dostatečně odůvodněna, v čemž stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dle stěžovatelky mělo dále dojít k zásahu do jejích práv garantovaných články 7 a 8 Listiny, a to již samotným opatřením spočívajícím v osobní prohlídce, k němuž nebyl dán žádný ze zákonných důvodů dle § 21 odst. 3 zákona o výkonu vazby. II. Ústavní soud si podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření Vězeňské služby ČR, Věznice Ostrov nad Ohří, jako účastníka řízení. Ředitel věznice ve svém vyjádření poukázal na důvody, proč byla prováděna prohlídka cel i osobní prohlídka stěžovatelky. Vylíčil dále skutkovou verzi uvedeného incidentu mezi stěžovatelkou a pprap. J., jak o něm vypovídali zúčastnění příslušníci vězeňské služby. Dále popsal úřední postup při kázeňském postihu stěžovatelky a vyjádřil názor, že při něm nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatelky. Vyjádření účastníka bylo stěžovatelce zasláno k replice. Stěžovatelka reagovala obsáhlým přípisem, který však byl spíše doplněním ústavní stížnosti než replikou na argumenty účastníka řízení. Stěžovatelka zdůraznila, že kázeňský trest jí byl uložen v rozporu s předpisy, neboť jí měla být místo něj uložena pouze opětovná důtka za nevhodné chování, neboť předchozí důtky jí byly dle jejího mínění zahlazeny. Stěžovatelka setrvala na tom, že v záhlaví uvedená rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a o zamítnutí stížnosti proti němu nebyla dostatečně odůvodněna. Kázeňský trest nebyl přiměřený, neboť byl stěžovatelce bezdůvodně uložen v nejvyšší možné délce, a navíc se měl v rozporu s předpisy vztahovat i na nákup hygienických potřeb. Stěžovatelka vylíčila řadu dalších údajných nedostatků a příkoří, jichž se měla stát obětí ve výkonu vazby. Zejména jí prý nebyla poskytována náležitá lékařská péče a měla být svévolně přemístěna z tzv. krizového oddělení do běžné cely, a to navzdory svému nedobrému psychickému stavu. Stěžovatelka kromě toho zaslala Ústavnímu soudu ještě celou řadu rukopisných přípisů mimo zastoupení advokátem, k nimž však Ústavní soud s ohledem na požadavek § 30 odst. 1 a násl. zákona o Ústavním soudu nemohl přihlížet. Kromě uvedených vyjádření vycházel Ústavní soud ještě ze spisového materiálu, jenž byl pro účely řízení o ústavní stížnosti poskytnut Vězeňskou službou ČR, Věznicí Ostrov nad Ohří. Jde o vyjádření vedoucího oddělení výkonu vazby k příkazu provedení prohlídky, úřední záznamy o incidentu mezi pprap. J. a stěžovatelkou dne 20. 10. 2009, zápisy o výpovědích příslušníků Vězeňské služby pprap. J., pprap. O., pprap. K., a pprap. J. G., dále Záznam o použití donucovacích prostředků ze dne 20. 10. 2009, Zprávu zástupce ředitele věznice o prošetření okolností a důvodů použití donucovacího prostředku a Zprávu psycholožky věznice o provedených pohovorech s obviněnou a další listiny. III. Na základě spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost ve smyslu článku 87 odst. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu může podat fyzická nebo právnická osoba pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že je orgánem ochrany ústavnosti (viz článek 83 Ústavy), tedy základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem, a nikoliv jakýchkoli práv a zájmů fyzických a právnických osob. Ústavněprávní předpisy připouštějí, aby na základě zákona v nezbytných případech docházelo k omezení osobní svobody a k zásahům do osobní sféry obviněných, kteří byli z rozhodnutí soudu v trestním řízení vzati do vazby. Podle článku 7 odst. 1 věta druhá Listiny může být nedotknutelnost osoby omezena jen v případech stanovených zákonem. Podle článku 8 odst. 1 věta první Listiny nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (srov. též ustanovení článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dále jen "Úmluva"). Podle § 2 zákona o výkonu vazby smí být obviněný během výkonu vazby podroben jen těm omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu a k zachování stanoveného vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného; obviněný nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku (srov. i § 61 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád vazby, dále jen "řád vazby"). Pokud je to však nezbytné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici, jsou orgány Vězeňské služby dle § 21 odst. 5 zákona o výkonu vazby oprávněny použít proti obviněnému, odmítajícímu plnit své povinnosti, donucovací prostředky stanovené v § 17 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, v platném znění (dále jen "zákon o vězeňské službě"). Podle § 21 odst. 2 zákona o výkonu vazby nesmí obviněný mimo jiné přechovávat návykové látky či jiné předměty, které by svým množstvím či povahou mohly škodit zdraví. Za účelem dodržení tohoto zákazu jsou vězeňskou službou prováděny preventivní prohlídky, blíže specifikované nařízením generálního ředitele Vězeňské služby. Podle § 21 odst. 3 zákona o výkonu vazby je obviněný povinen se podrobit osobní prohlídce při podezření, že má u sebe věc, jejíž držení je ve vazbě zakázáno. K provádění osobních prohlídek, prohlídek těla a prohlídek osobních věcí obviněných ve výkonu vazby jsou příslušníci Vězeňské služby oprávněni podle ust. § 11 odst. 1 zákona o vězeňské službě. V projednávané věci se před