III.ÚS 3443/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3443/22 ze dne 18. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti 1) J. K. a 2) obchodní společnosti X, zastoupených JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dvořákova 1624, Úvaly, proti postupu Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, ve věci č. j. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-0 ze dne 12. ledna 2022, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. VZV 2/2022-1096 ze dne 14. září 2022 a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství č. j. 2 NZT 12/2022-90 ze dne 18. října 2022, za účasti Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají toho, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), a postupem Vrchního státního zastupitelství v Praze a Nejvyššího státního zastupitelství byla porušena základní práva stěžovatelů zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 26, čl. 36, čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy. 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, první stěžovatel je jediným akcionářem a jediným členem správní rady druhé stěžovatelky. Proti druhé stěžovatelce bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále "TOPO"), zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 7 TOPO, zločinu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku a podle § 7 TOPO, a přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle 248 odst. 1 písm. i), odst. 3 písm. a, c) tr. zákoníku a podle § 7 TOPO. 3. Z titulu členství ve statutárním orgánu byl první stěžovatel předvolán k výslechu druhé stěžovatelky, jako obviněné společnosti. První výslech proběhl dne 13. 1. 2022, kdy první stěžovatel, ještě jako zmocněnec právnické osoby, uvedl, že využívá svého práva nevypovídat. Dále byl první stěžovatel vyslechnut jako zmocněnec druhé stěžovatelky dne 13. 4. 2022, kdy uvedl, že nevyužívá svého práva k věci nevypovídat, že vypovídat chce. Dodal, že nebude odpovídat na otázky, ale že učiní prohlášení. V prohlášení stěžovatel uvedl, že vzhledem k možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu na základě domluvy mezi státním zástupcem a společností X žádá o uzavření dohody o vině a trestu dle § 175a trestního řádu, přičemž důsledkem dohody bude uvolnění zajišťovacích opatření na skládce a umožnění odstranění trvajícího obecného ohrožení a ohrožení životního prostředí provedením nápravných opatření. 4. První stěžovatel byl následně vyslechnut dne 10. 8. 2022 jako svědek. V protokolu policejního orgánu č. j. NCOZ-9952-1311/TČ-2021-411100-O pod nadpisem "Vyjádření svědka k věci" následuje vyjádření obhájce (některé z obviněných osob) JUDr. Kříženeckého: "Klient se domnívá, že jako statutár obviněné společnosti nemůže být vyslechnut jako svědek." Policejní orgán následně vyzval obhájce k sdělení zákonného ustanovení pro toto stanovisko. JUDr. Kříženecký následně uvedl, že první stěžovatel, jako statutární orgán stíhané právnické osoby, využívá svého práva nevypovídat do rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o zákonnosti tohoto postupu, a že žádá, aby stanovisko policejního orgánu přezkoumal dozorový (a případně dohledový) státní zástupce. 5. Druhá stěžovatelka podala dle § 157a odst. 1 tr. řádu dne 10. 8. 2022 žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") ve vyjádření ze dne 14. 9. 2022 druhé stěžovatelce, jako obviněné, sdělilo, že ve výslechu prvního stěžovatele v procesním postavení svědka neshledává žádné pochybení, a to s odkazem na § 97 tr. řádu, dle kterého je každý povinen se na předvolání dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Státní zástupce vrchního státního zastupitelství dodal, že rozhodnutí svědka o tom, že nebude vypovídat, sděloval nestandardně obhájce obviněné, kterého svědek (první stěžovatel) ke svému zastupování nezmocnil. Druhá stěžovatelka podala dne 23. 9. 2022 k Nejvyššímu státnímu zastupitelství žádost o výkon dohledu. 6. Druhý výslech prvního stěžovatele, jako svědka, proběhl dne 13. 10. 2022. Z protokolu o tomto výslechu č. j. NCOZ-9952-1367/TČ-2021-411100-O plyne, že první stěžovatel uvedl, že využívá svého práva dle § 100 tr. řádu, že k předmětné věci nechce a nebude vypovídat. Od počátku byli výslechu přítomni obhájci, stěžovatel si dle protokolu zvolil jako svého právního zástupce JUDr. Kříženeckého. V protokolu je dále uvedeno: "Svědek uvádí, že nebude vypovídat, z důvodu článků 6 a 37 Listiny základních práv a svobod. Mohl by způsobit trestní stíhání osobě mě blízké, za což považuji X." Následuje vyjádření zástupce stěžovatele, který dle protokolu odkazuje na § 34 zákona TOPO a § 22 tr. zákoníku, a dovozuje, že předvolání jediného statutárního orgánu je porušením zásady nemo tenetur se ipsum accusare. 7. Druhé stěžovatelce bylo dne 19. 10. 2022 doručeno vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o vyřízení jejího podání ze dne 23. 9. 2022, ve kterém státní zástupce uvedl, že je nutno souhlasit se závěrem dozorového státního zástupce (vyrozumění vrchního státního zastupitelství ze dne 14. 9. 2022), že pokud policejní orgán shledal, že k dosažení účelu trestního řízení je nutno prvního stěžovatele předvolat a vyslechnout jako svědka, byl policejní orgán k provedení tohoto výslechu oprávněn, neboť členství ve statutárním orgánu stíhané právnické osoby není překážkou v plnění zákonné povinnosti dostavit se na předvolání k policejnímu orgánu a podat svědeckou výpověď. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dodal, že je skutečností, že TOPO v § 34 odst. 4 vylučuje z okruhu osob oprávněných jednat jménem nebo v zastoupení právnické osoby některé fyzické osoby s ohledem na jejich vztah, k projednávané věci. 8. Stěžovatelé napadají postup policejního orgánu, potažmo vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství a tvrdí, že předvoláním prvního stěžovatele k výslechu a jeho výslechem jako svědka v řízení v trestní věci druhé stěžovatelky, zahájeném na základě usnesení policejního orgánu čj. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-0, ze dne 12. 1. 2022, byla porušena jejich ústavně zaručená práva a svobody. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádí, že mají za to, že člen statutárního orgánu obviněné právnické osoby může odmítnout vypovídat jako svědek s odkazem na zásadu nemo tenetur se ipsum accusare. Uvádějí, že policie vynucováním výslechu prvního stěžovatele jako svědka v rámci trestního stíhání druhé stěžovatelky porušila své povinnosti v trestním řízení, a zkrátila stěžovatele na jejich základních právech. První stěžovatel dále namítá, že není vyloučen zásah do výkonu jeho práva vlastnit a užívat majetek a s ním spojený výkon práva na podnikatelskou činnost. Druhá stěžovatelka se dále dovolává presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny, za jejíž součást zásadu nemo tenetur se ipsum accusare považuje, odkazuje i na čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Stěžovatelé mají za to, že výklad obsažený ve vyjádření vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství, predikující zákonnost postupu policejního orgánu, je svévolný a diskriminační. 9. S ohledem na obsah napadených vyrozumění, protokolů o výslechu právnické osoby a výslechu svědka nelze než konstatovat, že stěžovatelé měli formulovat svůj návrh tak, aby se jím mohl Ústavní soud relevantně zabývat. 10. Jak plyne z obsahu vyrozumění státních zastupitelství, osobou, která podala žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a podnět k výkonu dohledu, byla druhá stěžovatelka. Brojí-li první stěžovatel proti postupu policejního orgánu, když tvrdí, že jeho postupem byla porušena jeho základní práva, Ústavní soud předně konstatuje, že první stěžovatel neuvádí, že by vyčerpal k ochraně svého práva opravné