III.ÚS 3701/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3701/15 ze dne 10. 1. 2017 N 8/84 SbNU 121 Posouzení vzniku členství v bytovém družstvu ve světle práva na spravedlivý proces   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 10. ledna 2017 sp. zn. III. ÚS 3701/15 ve věci ústavní stížnosti Ing. Petera Kuchty a Ing. Boženy Kuchtové, zastoupených prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 4, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015 č. j. 29 Cdo 3340/2015-224 o odmítnutí dovolání, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2015 č. j. 14 Cmo 393/2013-193, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013 č. j. 80 Cm 129/2010-148, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelé domáhali určení, že jsou společnými členy vedlejšího účastníka Bytového družstva P., za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Bytového družstva P. jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015 č. j. 29 Cdo 3340/2015-224, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2015 č. j. 14 Cmo 393/2013-193 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013 č. j. 80 Cm 129/2010-148 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015 č. j. 29 Cdo 3340/2015-224, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2015 č. j. 14 Cmo 393/2013-193 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013 č. j. 80 Cm 129/2010-148 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na ochranu majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a dále právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a postupem obecných soudů byl porušen i princip rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny. 2. Z předložených podkladů a ze spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 80 Cm 129/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé se žalobou vůči vedlejšímu účastníkovi domáhali určení, že jsou jeho společnými členy. Vyjádřili přesvědčení, že splnili všechny podmínky pro přijetí za člena a že jejich členství trvá. Požadovaný naléhavý právní zájem na určovacím výroku odůvodnili zvýhodněním členů družstva při převodu bytů do vlastnictví oproti nečlenům. V žalobě, kromě jiného uvedli, že vedlejší účastník v roce 2010 zaslal stěžovateli nabídku na odkoupení bytu, ve kterém bydlí od roku 1977, za cenu odpovídající ceně převáděného bytu pro nečleny. Poté se stěžovatel obrátil na vedlejšího účastníka s dotazem, zda je považován za jeho člena; vedlejší účastník nejprve odpověděl, že otázka členství není jednoznačná, posléze sdělil, že ho za člena nepovažuje, protože členská schůze konaná dne 30. 9. 1998 měla rozhodnout o přihlášce tak, že odmítá jeho přijetí za člena. Stěžovatel přitom podal přihlášku dne 23. 11. 1997, dne 7. 10. 1997 zaplatil vstupní vklad a základní členský vklad, čímž splnil podmínky pro vznik členství. Toho si měl být vědom i vedlejší účastník, který údajné rozhodnutí členské schůze ze dne 30. 9. 1998 mu dodnes nepředal ani mu nevrátil zaplacený vstupní vklad. Vedlejší účastník s ním musel jako se svým členem počítat, neboť od něj očekával první splátku na kupní cenu, kterou měli jeho členové uhradit do 7. 1. 1998. Dopisem ze dne 12. 3. 1998 byl stěžovatel informován, že mu bylo členství pro pozdní úhradu první splátky zrušeno, v dopise ze dne 2. 4. 1998 vedlejší účastník výslovně uznal, že ke zrušení členství nedošlo, přičemž v tomto dopise se výslovně uvádí, že stěžovatel je i nadále jeho členem; o tom, že byl považován za člena, svědčí i skutečnost, že mu bylo na základě členské schůze konané dne 5. 3. 1998 vyměřeno penále za pozdní platbu za první splátku na kupní cenu (sdělení o vyměření penále obsahoval dopis vedlejšího účastníka ze dne 2. 6. 1998). Po provedeném obsáhlém dokazování městský soud usnesením ze dne 28. 1. 2013 č. j. 80 Cm 129/2010-148 návrh na určení zamítl. V podrobném odůvodnění vyhodnotil návrh jako neoprávněný a účelový, neboť stěžovatelé byli po dobu více než deseti let srozuměni se skutečností, že nejsou členy družstva, a teprve v okamžiku, kdy jim družstvo nabídlo odprodej bytu za cenu odpovídající nabídkám vůči nečlenům družstva, se začali snažit dosáhnout zpětně svého členství účelovou argumentací. Návrhem údajně obcházejí zákon, neboť nevyužili prekluzivní lhůty pro napadení usnesení členské schůze a právo napadnout usnesení, jímž bylo rozhodnuto o jejich nepřijetí za členy, jim zaniklo. Dále formuloval závěr, že se stěžovatelé nestali členy družstva, protože se nezúčastnili ustavující členské schůze (ve smyslu § 224 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obchodní zákoník"), a nestali se jimi ani později, protože bylo rozhodnuto platně o jejich nepřijetí. 3. Proti usnesení podal první stěžovatel odvolání založené zejména na tvrzení, že se oba stěžovatelé stali členy vedlejšího účastníka při jeho založení, že ani zákon, ani stanovy vedlejšího účastníka nepodmiňují vznik členství účastí na ustavující členské schůzi (což vedlejší účastník akceptuje u jiných fyzických osob), za nesprávný považuje právní názor městského soudu o podmínce osobní účasti na ustavující členské schůzi. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 24. 2. 2015 č. j 14 Cmo 393/2013-193 napadené usnesení městského soudu potvrdil, neboť neshledal odvolání důvodným. Závěr městského soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu vrchní soud nesdílí, přisvědčil však závěru, že stěžovatelé se nestali členy družstva při jeho založení, protože uchazeč o členství v zakládaném družstvu se musí zúčastnit ustavující schůze. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1543/2006 o podmínkách účasti uchazeče o členství na ustavující schůzi na základě výkladu § 224 odst. 3, 5 a 6 obchodního zákoníku v návaznosti na ustanovení § 227 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku. V něm vyslovil Nejvyšší soud závěr, že jen uchazeči o členství přítomní na ustavující schůzi se mohou zavázat k členským vkladům; ten, kdo se nezavázal v důsledku své nepřítomnosti na ustavující schůzi družstva k členskému vkladu podle ustanovení § 224 odst. 5 věty první obchodního zákoníku, nesplnil jednu z podmínek vzniku členství. 4. První stěžovatel podal proti usnesení (opakovaně označenému jako "rozsudek") dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že závisí zčásti na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, a zčásti by měla být tato otázka posouzena jinak, než jak byla řešena dosud. Z dalšího textu lze usuzovat, že touto otázkou je podmínka přítomnosti na ustavující schůzi družstva, která není dána žádným právním předpisem a v tomto případě ani stanovami; právní názor obsažený v judikátu sp. zn. 29 Odo 1543/2006 je podle stěžovatele výsledkem příliš extenzivního výkladu dotčeného ustanovení § 224 odst. 5 obchodního zákoníku, a domnívá se, že ho nelze v projednávané věci použít, protože řešil situaci, kdy členský vklad nebyl v době ustavující schůze uhrazen. Odkázal na rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 645/2000, v němž dovolací soud připouští, že může vzniknout členství při založení družstva, aniž by se člen zúčastnil ustavující schůze, dále brojil proti řadě skutkových zjištění, hodnocení důkazů a upozornil, že vrchní soud některé důkazy vůbec nehodnotil. 5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 9. 2015 č. j. 29 Cdo 3340/2015-224 dovolání jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění připomenul, že napadené usnesení vrchního soudu vychází z toho, že pouze ten uchazeč o členství v družstvu, který se zúčastnil ustavující schůze, hlasoval o přijetí zákonem předepsaných rozhodnutí (mimo jiné o obsahu stanov družstva), převzal závazek k členskému vkladu a zaplatil do patnácti dnů ode dne konání ustavující schůze členský (vstupní) vklad, se stane dnem vzniku družstva jeho členem, konstatoval, že tento názor vrchního soudu odpovídá výkladu § 224 obchodního zákoníku učiněnému v usnesení ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 29 Odo 1543/2006, a uzavřel, že dovolací argumentace je polemikou s tímto závěrem, od něhož se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci. Poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. 29 Cdo 645/2000 vyhodnotil jako nepřiléhavý, protože v odkazované věci došlo k rozdělení již dříve vzniklého družstva a členství v něm v důsledku rozdělení přešlo n