III.ÚS 3763/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3763/18 ze dne 18. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Bylinné kapky, s. r. o., sídlem Viničné Šumice 376, zastoupené Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem, sídlem Lidická 2006/26, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. září 2018 č. j. 10 Afs 339/2017-48 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2017 č. j. 3 A 175/2016-48, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1, čl. 4 a 90 Ústavy, a dále její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 3 A 175/2016, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka požádala Státní zemědělský intervenční fond (dále jen "fond") o dotaci na výstavbu výrobny doplňků stravy (bylinných kapek - lihových tinktur) v rámci Programu rozvoje venkova. Dne 16. 3. 2016 oznámil fond stěžovatelce, že pro nesplnění podmínek žádosti o dotaci ukončil administraci její žádosti. Stěžovatelka proti oznámení fondu o ukončení administrace podala dne 23. 3. 2016 odvolání, v němž vyjadřovala nesouhlas s takovým postupem, neboť její výrobky spadají do jiné kapitoly celního sazebníku, než do jaké je zařadil fond, a jejich výroba proto může být podpořena dotací. Na odvolání stěžovatelky fond reagoval vyjádřením ze dne 25. 4. 2016, ve kterém svůj názor zdůvodnil a setrval na něm. Dne 24. 5. 2016 podala stěžovatelka "žádost o přezkum vyjádření" adresovanou přezkumné komisi Ministerstva zemědělství. Ministerstvo zemědělství odpovědělo dopisem ze dne 26. 7. 2016, v němž zopakovalo argumenty fondu. 3. Proti dopisu Ministerstva zemědělství podala stěžovatelka žalobu, kterou městský soud usnesením ze dne 29. 9. 2017 č. j. 3 A 175/2016-48 odmítl pro nepřípustnost s odůvodněním, že přípis o tom, že není možné vyhovět žádosti o přezkum ukončení administrace, nepodléhá soudnímu přezkumu. Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 9. 2018 č. j. 10 Afs 339/2017-48 zamítl, neboť dle jeho závěru stěžovatelka nezvolila správný procesní postup při obraně proti sdělení, jímž byla ukončena administrace žádosti. Stěžovatelka sice proti sdělení fondu ze dne 16. 3. 2016 o ukončení administrace její žádosti podala odvolání, o tomto odvolání však mělo rozhodovat Ministerstvo zemědělství, a proti jeho rozhodnutí pak měla směřovat žaloba. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že její kasační stížnost byla zamítnuta z důvodů, které mají původ v neznalosti spisového materiálu, případně v nevyžádání si kompletního správního spisu či spisu městského soudu Nejvyšším správním soudem. Stěžovatelka má za to, že Nejvyšší správní soud neměl při posuzování kasační stížnosti k dispozici její podání ze dne 24. 5. 2016 označené jako odvolání proti rozhodnutím fondu ze dne 16. 3. 2016 a ze dne 25. 4. 2016, a evidentně o existenci tohoto podání při svém rozhodování ani nevěděl. Stěžovatelka je přesvědčena, že kdyby Nejvyšší správní soud věděl o existenci tohoto odvolání a měl ho k dispozici, kasační stížnosti by vyhověl. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ani v žalobě ani v kasační stížnosti netvrdila, že by podání nazvané "žádost o přezkum" ze dne 24. 5. 2016 (nikoli ze dne 25. 4. 2016, jak uvádí Nejvyšší správní soud) bylo současně odvoláním podle správního řádu, naopak od počátku uváděla, že učinila dvě samostatná podání, a to odvolání podané u fondu, a dále pak žádost o přezkum u přezkumné komise Ministerstva zemědělství. Kdyby Nejvyšší správní soud řádně zkoumal obsah rozhodnutí ze dne 26. 7. 2016, musel by jednoznačně dospět k závěru, že jím bylo rozhodnuto Ministerstvem zemědělství jak o "odvoláních ze dne 24. 5. 2016", tak jím byl sdělen výsledek žádosti o přezkum ze dne 24. 5. 2016. Stěžovatelka se domnívá, že zvolila správný procesní postup při obraně proti sdělení, jímž byla ukončena administrace žádosti, a nesouhlasí s Nejvyšším správním soudem, že by žaloba musela být odmítnuta v každém případě znovu, i kdyby usnesení městského soudu zrušil. Závěrem stěžovatelka argumentuje, že ať už bylo rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 26. 7. 2016 reakcí na cokoli, nemůže jít pouze o dozorčí prostředek, neboť v procesu posuzování žádosti o dotaci fondem jde o rozhodování o veřejných subjektivních právech žadatelů o dotaci. Sdělilo-li tedy Ministerstvo zemědělství přípisem ze dne 26. 7. 2016 stěžovatelce, že ukončení administrace žádosti je v pořádku, jde o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti stěžovatelky, a lze se žalobou domáhat jeho zrušení, jak stěžovatelka učinila. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Při výkonu této své pravomoci je samozřejmě i Nejvyšší správní soud povinen vykládat a používat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy v souladu s účelem a smyslem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. II. ÚS 369/01 ze dne 18. 12. 2002 (N 156/28 SbNU 401)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159) a další]. 7. Ústavní soud ve věci stěžovatelky žádné z takových pochybení neshledal a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. 8. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že jak proti oznámení fondu ze dne 16. 3. 2016 o ukončení administrace její žádosti o dotaci, tak i proti dopisu fondu ze dne 25. 4. 2016 o vyřízení odvolání podala dne 24. 5. 2016 odvolání. Stěžovatelka má za to, že o tomto jejím odvolání Nejvyšší správní soud nevěděl, a nebral ho při své argumentaci v úvahu, když se zmiňuje pouze o jednom podání stěžovatelky označeném jako žádost o přezkum. 9. Uvedená tvrzení stěžovatelky neodpovídají obsahu správního spisu, který si Ústavní soud vyžádal. Ve správním spise je založeno oznámení fondu ze dne 16. 3. 2016 o ukončení administrace, nedatované odvolání stěžovatelky, rozhodnutí o odvolání - vyjádření fondu ze dne 25. 4. 2016 a dále podání stěžovatelky ze dne 24. 5. 2016 označené jako "Žádost o přezkum vyjádření - oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 25. 4. 2016, č. j. SZIFú2016/0281177 o nevyhovění odvolání proti oznámení SZIF, RO Brno o ukončení adminis