III.ÚS 39/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 39/22 ze dne 25. 7. 2023 N 111/119 SbNU 50 Povinnost škůdce hradit náklady na výživu za osobu ve vegetativním stavu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. T., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 6. 2021 č. j. 4 C 170/2019-145 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 č. j. 35 Co 316/2021-169, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a 1. FULL logistics, s. r. o., se sídlem Čejč 61, 2. Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou, se sídlem Vodičkova 730/9, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 6. 2021 č. j. 4 C 170/2019-145 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 č. j. 35 Co 316/2021-169 byla porušena základní práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tyto rozsudky se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 4 C 170/2019, stěžovatelka se v civilním soudním řízení domáhala náhrady nákladů na výživu s tím, že dne 14. 1. 2019 došlo k dopravní nehodě, za niž byl řidič nákladního vozidla, jehož provozovatelkou byla žalovaná (nyní vedlejší účastnice), odsouzen za přečin usmrcení z nedbalosti k podmíněnému trestu odnětí svobody a zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Při nehodě byla matka stěžovatelky (spolujezdkyně řidiče vozidla značky Daewoo, jež zůstalo stát v části pravého jízdního pruhu na pražském dálničním okruhu) smrtelně zraněna a až do 19. 1. 2020, kdy zemřela, byla udržována ve vegetativním stavu (tzv. apalický syndrom, při němž osoba, o jejíž zachované životní funkce je pečováno, "žije pouze fyzicky"). V době dopravní nehody byla stěžovatelka jako studentka posledního ročníku střední školy odkázána na výživu své matky, která pobírala invalidní důchod. Na výživě stěžovatelky se podílel podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2013 č. j. 12 Nc 49/2013-16 též její otec částkou 3 000 Kč měsíčně. 3. Stěžovatelka se žalobou domáhala náhrady nákladů na výživu pozůstalé podle občanského zákoníku. Požadovala nejprve částku 3 000 Kč měsíčně od května 2019 do budoucna; poté během řízení žalobu omezila na celkově částku 24 000 Kč, která představovala náhradu nákladů její výživy od podání žaloby do úmrtí matky (tj. za osm měsíců). Tento její tvrzený nárok nebyl při odškodnění dopravní nehody uspokojen ani žalovanou, ani pojišťovnou Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group (dále jen "pojišťovna"). Invalidní důchod matky stěžovatelky (invalidita pro výrazné omezení hybnosti kyčelních kloubů a bederní páteře) byl v době jejího vegetativního stavu poukazován na účet její matky a z trvalého příkazu měla stěžovatelka zajištěny platby spojené s bydlením. V rozhodné době však nezískala stěžovatelka žádným dostupným způsobem (zřejmě ani skrze opatrovníka) přístup k účtu své matky, a nemohla tak z něj hradit své osobní potřeby, spojené zejména s výukou; tyto v žalobě podrobně vyčíslila. 4. Dne 27. 5. 2019 vydal Obvodní soud pro Prahu 5 pod č. j. 4C 170/2019-15 usnesení, kterým se zamítá návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalované provozovatelce vozidla uložena povinnost hradit žalobkyni náklady na její výživu v částce 1 500 Kč měsíčně k jejím rukám. Soud vyšel ze zjištění, že matka stěžovatelky je poživatelkou invalidního důchodu a z tohoto důchodu lze nadále hradit nejen náklady spojené s bydlením stěžovatelky, ale spolu s výživným od otce i její ostatní potřeby včetně nákladů studia ve 3. ročníku střední školy. Dne 11. 7. 2019 se pojišťovna ve vztahu ke stěžovatelkou uplatněnému nároku vyjádřila tak, že jí vyplatila pojistné plnění ve výši 350 000 Kč za duševní útrapy osoby blízké. Vzhledem k tomu, že matka stěžovatelky neopustila nepojízdné vozidlo, shledává pojišťovna její spoluvinu v rozsahu 50 %. Nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalé podle pojišťovny stěžovatelce nenáleží, a to vzhledem k přerušení příčinné souvislosti. 5. Obvodní soud pro Prahu 5 výše označeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Po právní stránce vyšel z ustanovení § 2966 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který stanoví náhradu škody pozůstalým po zemřelém; stěžovatelka se však domáhala náhrady nákladů na výživu za dobu, kdy její matka ještě žila. Soud konstatoval, že sice není absolutně vázán doslovným zněním zákona a může se od něj odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, ale jeho úkolem není vytvářet nový nárok, který není upraven v zákoně. Nalézací soud provedl výklad § 2966 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že jazykový výklad je jasný a nezakládá pochybnosti ani při použití dalších výkladových metod; nejedná se ani o mezeru v právním řádu, o konkurenci interpretačních alternativ normy nebo o problém výkladu pojmů. Dále soud dovodil, že podle judikatury je pro vznik nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalých rozhodující stav v době smrti osoby, od níž se tento nárok odvíjí. Tedy že hmotné právo váže vznik nároku ke stavu v době smrti poškozené a teprve od tohoto dne může být pozůstalému vyplácena renta do budoucna. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil k odvolání žalobkyně-stěžovatelky rozsudek soudu prvního stupně a zcela aproboval jak jeho skutková zjištění, tak i právní závěry. II. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků řízení 7. Stěžovatelka si je vědoma absence explicitní úpravy požadovaného nároku, nicméně dle jejího názoru obecné soudy nejsou ve svém rozhodování vázány doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj - jak již bylo výše řečeno - smí a musí odchýlit ve svém výkladu, vyžaduje-li to nejen účel zákona, ale i ústavní principy a postulát obecné spravedlnosti. Na náhradu nákladů na výživu má tedy stěžovatelka za uvedené období nejen právní, ale i morální nárok. 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 se k věci nevyjádřil. Městský soud v Praze stručně odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí. Provozovatelka nákladního vozidla, žalovaná před obecnými soudy, se k ústavní stížnosti též nevyjádřila. 9. Pojišťovna se, též jako vedlejší intervenientka na straně žalované v řízení před obecnými soudy, k věci vyjádřila a k výkladu podústavního práva obecnými soudy uvedla, že jej sdílí. Z vyjádření pojišťovny bylo též zjištěno, že stěžovatelce byla 3. 7. 2019, tedy v žalovaném období, vyplacena záloha na pojistné plnění z titulu nemajetkové újmy osobě blízké ve výši 350 000 Kč. Kromě toho byla v témže roce stanovena výše pojistného plnění za ztížení společenského uplatnění poškozené, a to částkou přesahující 6 mil. Kč. 10. Vzhledem k obsahu obou vyjádření, jenž je účastníkům i jejich zástupcům znám již z nalézacího spisu, nepovažoval Ústavní soud za účelné je zasílat zejména stěžovatelce k replice. III. Procesní předpoklady řízení 11. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nepovažoval za nezbytné nařídit podle § 44 zákona o Ústavním soudu ústní jednání, neboť věc byla po stránce skutkové v žádoucím rozsahu objasněna obecnými soudy. V intencích usnesení ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 20/15 však připustil v řízení účast druhé ze shora označených vedlejších účastnic. Tato měla v řízení před obecnými soudy postavení vedlejší účastnice na straně žalované a jako pojistitelka posuzovala a ze zákona [zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů] poskytovala pojistné plně