III.ÚS 40/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 40/23 ze dne 11. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti R. Š., zastoupeného Mgr. Adamem Hefnerem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 129/2018-510 ze dne 6. 10. 2022 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 13 To 315/2022-527 ze dne 30. 11. 2022, za účasti Okresního soudu v Příbrami a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 129/2018-194 ze dne 20. listopadu 2018 shledán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník") ve stádiu pokusu a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Za tyto trestné činy byl stěžovateli uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, zároveň byla stěžovateli uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil způsobenou škodu. 2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - sever sp. zn. 1 T 78/2019 ze dne 28. 2. 2020, byl stěžovatel shledán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle § 205 trestního zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl stěžovateli uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. 3. Stěžovatel byl dne 25. 9. 2020 vzat do vazby. 4. Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 38 T 72/2020 ze dne 14. 12. 2020, byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců za současného vyslovení dohledu nad stěžovatelem. Dále byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Skutek trestného činu (stručně řečeno) spočíval v tom, že stěžovatel řídil dne 20. 7. 2020 osobní motorové vozidlo, přesto, že si byl vědom toho, že příkazem Městského úřadu obce Královice ze dne 7. 8. 2019, mu byl vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. 5. Stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 28. 2. 2020 bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Plzni rozsudkem č. j. 8 To 335/2020-325 ze dne 17. 12. 2020. 6. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. 16 T 133/2020 ze dne 19. 1. 2021 byl zrušen výrok o vině a trestu rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 38 T 72/2020, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině a trestu svůj podklad, a dále všechna rozhodnutí navazující na výrok o trestu, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 12. 2020 shledán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 trestního zákoníku, pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 trestního zákoníku. Stěžovateli byl rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 12. 2020 uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců. 7. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město č. j. 8 T 77/2019-424 ze dne 22. 1. 2021 byl podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever ze dne sp. zn. 1 T 78/2019 ze dne 28. 2. 2020 a dále výrok o vině u jednání pod body 1) - 5) a celý výrok o trestu rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. 16 T 133/2020 ze dne 19. 1. 2021. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město shledán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 trestního zákoníku, pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců a společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců. 8. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech č. j. 2 T 38/2021-300 ze dne 3. 8. 2021 byl zrušen výrok o společném souhrnném trestu odnětí svobody ve výměře 22 měsíců a trestu zákazu činnosti spočívající v řízení vozidel na dobu 30 měsíců rozsudku Okresního soudu Plzeň - město č. j. 8 T 77/2019-424 ze dne 22. 1. 2021. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 8. 2021 shledán vinným pokračujícím přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech stěžovateli uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v řízení vozidel na dobu 30 měsíců. 9. Usnesením Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 7 Pp 26/2022 ze dne 15. 8. 2022 byl stěžovatel z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, byla mu stanovena zkušební doba v trvání 2 roků a byl nad ním vysloven dohled, za současného uložení dalších povinností. 10. Napadeným usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 10. 2022 byl podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku u stěžovatele nařízen výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 129/2018-194 ze dne 20. 11. 2018. Okresní soud v Příbrami dospěl k závěru, že stěžovatel nevedl ve zkušební době řádný život, neboť se dopustil protiprávního jednání (třinácti úmyslných trestných činů a nejméně čtyř úmyslných přestupků), tedy zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu ustanovení § 83 odstavec 1 trestního zákoníku. Uvedl, že neshledal žádný důvod k tomu, aby v případě odsouzeného výjimečně prodloužil zkušební dobu či použil jiné výjimečné opatření, když se stěžovatel dopouštěl ve zkušební době opakovaně úmyslných trestných činů. Dodal, že nelze odhlédnout od rozsahu trestné činnosti, kterou spáchal ve zkušební době, a že pro posouzení chování stěžovatele není rozhodné jeho jednání po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 11. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") byla stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení zamítnuta, když se krajský soud ztotožnil se závěry Okresního soudu v Příbrami. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel závažným způsobem porušil podmínky podmíněného odsouzení, a proto musí být připraven nést odpovědnost za své protiprávní jednání a musí být připraven nést i negativní důsledky z takového jednání vyplývající. Ztotožnil se se závěry okresního soudu a dodal, že ani pohrůžka trestem, ani případný výchovný apel ze strany příslušného střediska probační a mediační služby stěžovatele od páchání trestné činnosti neodradily. II. Argumentace stěžovatele 12. Stěžovatel namítá, že Okresní soud v Příbrami a krajský soud napadenými rozhodnutími porušily jeho právo na spravedlivý proces. Připouští, že v počátku zkušební doby páchal majetkovou trestnou činnost, kterou v rámci veřejného zasedání dne 6. 10. 2022 nijak nepopíral, vysvětluje, že se k páchání majetkové trestné činnosti uchyloval z důvodu obživy a své vlastní hlouposti, zejména pod vlivem návykových látek, přičemž tohoto jednání s odstupem času upřímně lituje. Stěžovatel zdůrazňuje, že Okresnímu soudu v Příbrami byl spis sp. zn. 3 T 129/2018 odeslán již dne 11. 7. 2019, a že minimálně od této doby bylo soudu prvního stupně zřejmé, že odsouzený pravděpodobně páchá další trestnou činnost, avšak veřejné zasedání nařídil až v roce 2022, necelé dva měsíce od podmíněného propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody. Případ stěžovatele dle jeho přesvědčení plně naplňuje situaci, kdy přeměna jeho trestu by byla nepřiměřeně tvrdá a kontraproduktivní. Dle stěžovatele je více než zjevné, že stěžovatel po svém vzetí do vazby a následného vzetí do výkonu trestu odnětí svobody zcela radikálně změnil svůj přístup k životu a k páchání trestné činnosti (ve výkonu trestu nebyl nikdy kázeňsky trestán, naopak byl 2x chválen, ode dne 20. 7. 2021 zaměstnán). Odkazuje na hodnocení Vězeňské služby č. j. VS-180409-60/ČJ-2020-801140-VO ze dne 4. 8. 2022, z nějž plyne, že odsouzený se staví ke své trestné činnosti sebekriticky, svou vinu a trest uznává. To, že si stěžovatel zacho