III.ÚS 403/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 403/16 ze dne 24. 5. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. M., zastoupené Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Přátelství 1960, Písek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015 sp. zn. 4 Tdo 1245/2015, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. dubna 2015 sp. zn. 14 To 44/2015 a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. listopadu 2014 sp. zn. 2 T 55/2012, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Písku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního státního zastupitelství v Písku, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, zakotvených v čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Písku [poté, co jeho předchozí rozsudek a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 4 Tdo 234/2014 ve vymezených částech zrušil (dále zrušil rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl] shora uvedeným rozsudkem stěžovatelku uznal vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a za uvedené jednání ji odsoudil podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku stěžovatelce uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti v souvislosti s pravomocí úřední osoby na dobu 2 let. Tímto rozsudkem rozhodl rovněž o vině a trestu spoluobviněných. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře nadepsaným rozsudkem rozsudek Okresního soudu v Písku podle § 258 odst. 1 písm. a), e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu nově rozhodl tak, že stěžovatelku uznal vinnou ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného do dne 30. 11. 2011. Za uvedené jednání stěžovatelku odsoudil podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku účinného do dne 30. 11. 2011 k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku stěžovatelce uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti v souvislosti s pravomocí úřední osoby na dobu 18 měsíců. Tímto rozsudkem rozhodl také o vině a trestu spoluobviněných. 4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu coby zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou, je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění (podle jejího názoru spočívá ve skutečnosti, že při neformálním rozhovoru poskytovala "poučení" osobě na řízení nezainteresované v tom smyslu, jak může správní orgán postupovat) tak, že rozhodně nevykazuje zákonné znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 6. Dovozuje, že skutková zjištění soudů týkající se její osoby jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, soudy vycházely z důkazů získaných - a tudíž posléze i použitých - v rozporu s procesními předpisy, dále prováděly svévolné hodnocení důkazů bez jakéhokoliv racionálního a logického základu. 7. Stěžovatelka vytýká, že odvolací soud vycházel z protokolů o hlavním líčení před soudem prvního stupně, a to za situace, kdy vznesla námitky proti protokolaci. Má za to, že pokud existovaly pochybnosti o správnosti protokolace a o námitkách proti protokolaci nebylo dosud rozhodnuto, odvolací soud neměl vycházet z protokolů, ale přímo ze zvukových záznamů o hlavních líčeních. Jestliže Nejvyšší soud uvedl, že protokolace odpovídá záznamům, jde o konstatování, které stěžovatelka nemůže ověřit, jelikož jí nebyla "zpřístupněna kopie záznamů z hlavního líčení". Odvolací soud přitom bezpochyby nedostál své povinnosti podle § 57 odst. 1 tr. řádu rozhodnout o každé námitce proti protokolu o hlavním líčení. 8. Stěžovatelka dále uvádí, že v řízení před Okresním soudem v Písku bylo prováděno dokazování v rozporu s procesními předpisy, když se nemohla vyjádřit ke všem provedeným důkazům, zejména ohledně záznamů ze sledování osob ("přehrání CD") a přestupkového spisu. Záznamy ze sledování osob, které představují stěžejní usvědčující důkaz, přitom považuje za nezákonně pořízené. 9. Stěžovatelka zpochybňuje závěry soudů stran nesprávného přidělení přestupkové věci a upozorňuje na absenci odpovídajících administrativních pravidel u Městského úřadu v Písku. Ani postoupení věci Městskému úřadu Týn nad Vltavou neznamená její nezákonné vyřízení, resp. z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že by zde mělo dojít k nezákonnému postupu. Skutečný důvod daného procesního postupu spočíval v urychlení vyřízení případu. Soud prvního stupně přitom seznal, že takto Městský úřad v Písku postupoval i v jiných věcech odlišných přestupců. 10. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jakým jednáním stěžovatelky, které podle jejího názoru odpovídalo zákonu, mělo dojít ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním a případně jaké informace získané s výkonem zaměstnání byly zneužity ve prospěch osoby stěžovatelky či jiné osoby. Na inkriminovaném setkání stěžovatelka působila jako "právní pomoc", nikoliv jako osoba, která plní úkoly státu a používá k tomu svěřené pravomoci. Pokud stěžovatelka při neformálním rozhovoru poskytovala "poučení" (srov. ustanovení § 4 odst. 2 a § 177 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů) osobě na řízení nezainteresované - přestupce Ing. Pavel Dlouhý přítomen nebyl - v tom smyslu, jak může správní orgán postupovat, nemohla naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu. Stěžovatelka v tomto přátelském rozhovoru mezi obviněnými V. V. a F. R. vystupovala více méně pasivně a do tohoto rozhovoru "moc nezasahovala". Stěžovatelka neposkytovala rady, jak zvýhodnit přestupce, kategoricky odmítala řešit věci nezákonným způsobem a nejednala tak, aby mu pomohla uniknout postihu. 11. Dovozuje, že v jejím případě nemůže jít o výše označený přečin, neboť jako úřední osoba jednala pouze v souvislosti s přestupkovým řízením (kdy na základě žádosti přestupce věc s odkazem na ustálené zvyklosti postoupila Městskému úřadu Týn nad Vltavou), nikoli v rámci inkriminovaného rozhovoru. 12. Ve správním spisu není založen originál žádosti přestupce o postoupení věci, pouze několik kopií, které nejsou totožné. Vzhledem k tomu, že ze soudního spisu není možné dohledat veškeré skutečnosti týkající se předávání a postupování spisu, má stěžovatelka za to, že mohlo dojít i k záměně některých dokumentů. Stěžovatelka dodává, že ze soudního spisu je zřejmé, že v řízení předcházejícím kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu byla k dispozici pouze kopie přestupkového spisu pořízená policejním orgánem. Též se zřetelem k přítomnosti nepodepsané kopie žádosti a chybějícím údajům o kontrole spisu vedoucí odboru, tajemnicí úřadu a starostou je pochybné, zda nedošlo k manipulaci se spisem. 13. Dále poukazuje na to, že jí bezprostředně po doručení zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu bylo zapovězeno nahlédnutí do spisu, a to v rozporu s ustanovením § 65 tr. řádu. Tento spis převzal zpět policejní orgán, který stěžovatelce toto právo odepřel. Jelikož soudní spis neobsahuje jakoukoli zmínku o tomto postoupení policejnímu orgánu a žádné státní zastupitelství nezjednalo nápravu, otevírá se prostor pro spekulace o důvodech tohoto postoupení a možné ma