III.ÚS 4254/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4254/18 ze dne 29. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavních stížnostech stěžovatelů J. V. a M. V., zastoupených JUDr. Arturem Ostrým, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5 - Smíchov, proti I. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2018 č. j. 14 Co 154/2018-851, I. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. března 2018 č. j. 84 Co 478/2017-394, I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2018 č. j. 23 Co 229/2018-696 a II. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2018 č. j. 21 Co 318/2018-126, za účasti Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu vlády České republiky, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Čtyřmi postupně podanými ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených výroků usnesení obecných soudů (pozn. tři z nich podal samostatně, čtvrtou společně se stěžovatelkou) s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny. Z důvodu hospodárnosti Ústavní soud spojil ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 4254/18, sp. zn. I. ÚS 618/19, sp. zn. II. ÚS 2345/19 a sp. zn. IV. ÚS 2443/19 ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. III. ÚS 4254/18. 2. Z předložených ústavních stížností a k nim připojených podkladů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti o řízeních týkajících se nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatele, příp. ve společném jmění se stěžovatelkou. 3. Výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 3. 2018 č. j. 34 E 5/2017-839 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech stěžovatele pro zajištění pohledávky vedlejší účastnice ve výši 8 246 700 Kč a 184 567 556 Kč s příslušenstvím přiznané rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 46 T 21/2013 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017 sp. zn. 5 To 24/2016. Dalšími výroky (II. až VI.) rozhodl o souvisejících a navazujících skutečnostech. Toto usnesení stěžovatel napadl odvoláním, v němž připomínal, že povinností vedlejší účastnice bylo již k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojit originál nebo ověřenou kopii exekučního titulu, který by svými náležitostmi obstál jako veřejná listina; podle stěžovatele k okamžiku podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí však takový exekuční titul neexistoval. Pořadí soudcovského zástavního práva se proto nemohlo řídit dnem 29. 5. 2017, jak vyplýval ze VI. výroku napadeného usnesení. Stěžovatel dále namítal, že soudní poplatek měl být vyměřen v poloviční výši. Městský soud usnesením ze dne 22. 5. 2018 č. j. 14 Co 154/2018-851 potvrdil výroky I., II., IV. až VI. napadeného usnesení (I. výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok) a pro nepřezkoumatelnost zrušil výrok o povinnosti stěžovatele zaplatit soudní poplatek (III. výrok). Městský soud v odůvodnění zdůraznil, že v posuzované věci je třeba zohlednit ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž v případě nedoložení exekučního titulu společně s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nedojde k odmítnutí návrhu, nýbrž je povinností soudu oprávněného poučit o jeho povinnostech a teprve po neodstranění nedostatků v přiměřené lhůtě návrh zamítnout. Námitku stěžovatele o nemožnosti dodatečného předložení exekučního titulu vedlejší účastnicí vyhodnotil jako nedůvodnou. 4. Výrokem I. usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 6. 2017 č. j. 16 E 8/2017-23 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci ve společném jmění stěžovatelů pro zajištění pohledávky přiznané stejným exekučním titulem (viz výše). Výroky II. až VII. rozhodl o souvisejících a navazujících skutečnostech. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž vytýkal, že soud nezkoumal formální a materiální vykonatelnost exekučního titulu. Tvrdil, že exekuční titul mu nebyl doručen a listina předložená vedlejší účastnicí je pouhou pracovní verzí. Výroky exekučního titulu rovněž označil za neurčité a nesrozumitelné. Z odvolání dále vyplývá tvrzení stěžovatele, že jako účastnice řízení měla být označena rovněž stěžovatelka, v opačném případě by jí bylo znemožněno uplatňovat svá procesní práva. Stěžovatel závěrem odvolání vyjádřil nesouhlas s postižením celého společného jmění manželů. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2018 č. j. 84 Co 478/2017-394 bylo napadené usnesení potvrzeno. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění zejména uvedl, že vedlejší účastnice předložila ověřenou kopii exekučního titulu v průběhu odvolacího řízení, z níž vyplynulo, že exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 4. 1. 2017. Rovněž bylo doloženo doručení exekučního titulu stěžovateli. Odůvodnění se dále vypořádalo s námitkou stěžovatele o neurčitosti a nesrozumitelnosti výroků, absenci uvedení stěžovatelky jako účastnice řízení i postižení celého společného jmění manželů. 5. Výrokem I. usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 6. 2018 č. j. 12 E 1/2017-661 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech ve společném jmění stěžovatelů pro zajištění pohledávky přiznané stejným exekučním titulem (viz výše). Výroky II. až VI. rozhodl o souvisejících a navazujících skutečnostech. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí neexistoval exekuční titul s potřebnými náležitostmi, a proto měl být návrh zamítnut. Z odvolání dále vyplývá nesouhlas stěžovatele s možností odstranění vady původního návrhu dodatečným předložením exekučního titulu, což vede rovněž k nesprávnosti výroku o určení pořadí soudcovského zástavního práva. Stěžovatel dále nesouhlasil s výší vyměřeného poplatku za návrh, který podle jeho názoru měl být poloviční. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018 č. j. 23 Co 229/2018-696 byl změněn výrok napadeného usnesení o výši soudního poplatku, v ostatních výrocích bylo usnesení Okresního soudu v Benešově potvrzeno. Krajský soud v Praze v odůvodnění zejména zdůraznil, že úředně ověřená kopie exekučního titulu byla vedlejší účastnicí předložena v průběhu odvolacího řízení, přičemž takto předložený exekuční titul obsahuje veškeré formální náležitosti. Neztotožnil se tak s tvrzením stěžovatele, že vady návrhu nemohou být dodatečně odstraněny. V odůvodnění se rovněž vypořádal s tvrzeními stěžovatele zaměřenými na pořadí soudcovského zástavního práva. 6. Výrokem I. usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 10. 2018 č. j. 17 E 19/2017-47 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci ve společném jmění stěžovatelů pro zajištění pohledávky přiznané stejným exekučním titulem (viz výše). Výroky II. až VI. rozhodl o souvisejících a navazujících skutečnostech. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že vedlejší účastnice měla exekuční titul připojit již k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 29. 5. 2017. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, měl jí Okresní soud Praha-východ vyzvat k doložení exekučního titulu a poučit ji o případných následcích nesplnění této povinnosti. Podle stěžovatele exekuční titul v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí neexistoval, návrh proto měl být zamítnut. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s výší vyměřeného soudního poplatku, jenž měl podle něj být poloviční. Výrokem I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2018 č. j. 21 Co 318/2018-126 byly výroky II. a III. usnesení Okresního soudu Praha-východ zrušeny a věc v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. usnesení Krajského soudu v Praze byly výroky I., IV., V. a VI. usnesení Okresního soudu Praha-východ potvrzeny. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze vyplývá, že vedlejší účastnice na základě výzvy předložila ověřenou kopii exekučního titulu, přičemž Okresnímu soudu Praha-východ bylo možno vytknout pouze to, že výzva neobsahovala poučení o následcích jejího nesplnění. Z odůvodnění usnesení rovněž vyplývá, že exekuční titul v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí existoval a byl rovněž vykonatelným. II. Argumentace stěžovat