III.ÚS 514/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 514/24 ze dne 17. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele V. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti příkazu k zadržení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 1 Nt 2013/2023, a evropskému zatýkacímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 1 Nt 2013/2023, spojené s návrhem na zrušení § 193 odst. 1 věty druhé zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzovaného případu a průběh předchozího řízení 1. Ústavní soud se v nyní posuzované věci zabýval otázkou ústavní konformity příkazu k zadržení a evropského zatýkacího rozkazu směřujících proti stěžovateli. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel byl orgány činnými v trestním řízení vyšetřován pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ("trestní zákoník"), kterého se měl dopustit způsobem specifikovaným v odůvodnění napadených rozhodnutí v brzkých ranních hodinách dne 30. 10. 2023. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") obdržel dne 1. 11. 2023 návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ("státní zastupitelství" nebo "vedlejší účastník řízení") na vydání příkazu k zadržení stěžovatele, a to s odůvodněním, že se trestnímu stíhání vyhýbá a nespolupracuje s policejním orgánem, čímž jeho postup maří a ztěžuje. 4. Policejní orgán vydal téhož dne (1. 11. 2023) usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud dále zjistil, že státní zastupitelství téhož dne s ohledem na zjištění, že stěžovatel odcestoval na Slovensko, podal k obvodnímu soudu návrh na vydání evropského zatýkacího rozkazu směřujícího proti stěžovateli. 5. Obvodní soud návrhu vedlejšího účastníka řízení vyhověl a vydal napadený příkaz k zadržení, neboť dospěl k závěru, že jsou zde splněny všechny podmínky pro tento postup předvídané § 76a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Uvedl, že "provedeným šetřením bylo zjištěno, že podezřelý nemá v České republice trvalý pobyt, nemá zde žádné stále zaměstnání ani není evidován jako osoba samostatně výdělečně činná. Podezřelého nelze kontaktovat telefonicky ani žádným jiným způsobem. Nenachází se ve vazbě ani ve výkonu trestu. Předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání se tedy do dnešního dne nepodařilo doručit." Obvodní soud dále vyhověl i druhému návrhu státního zastupitelství a vydal rovněž napadený evropský zatýkací rozkaz. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel rozporuje vydání příkazu k zadržení i na něj navazujícího evropského zatýkacího rozkazu. Dovolává se přitom porušení svých základních práv zaručených čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), ve spojení s ústavními principy předvídanými v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny. 7. Stěžovatel předně popisuje průběh předchozího řízení. Upozorňuje, že instanční stížností napadl rovněž usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. že podal návrh na odvolání evropského zatýkacího rozkazu postupem podle § 197 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ("ZMJS"). Upřesnil, že jej slovenské orgány činné v trestním řízení zadržely na základě napadeného evropského zatýkacího rozkazu na letišti v K. během jeho cesty na nově přidělené pracovní místo dne 28. 11. 2023. Dne 29. 11. 2023 byl vzat do předběžné vazby ve smyslu § 204 ZMJS, kde byl držen až do svého předání českým orgánům činným v trestním řízení, k němuž došlo 28. 12. 2023. Následně, 29. 12. 2023, byl vyslechnut coby obviněný v rámci tuzemského trestního řízení. Upozorňuje, že české orgány činné v trestním řízení nepodaly návrh na jeho vzetí do vazby a po jeho výslechu jej propustily na svobodu. 8. Stěžovatel namítá, že v jeho věci nebyly splněny zákonné důvody pro vydání evropského zatýkacího rozkazu, resp. pro podání žádosti o jeho vyžádání ze Slovenska. Má za to, že byly splněny důvody vylučující podání žádosti podle § 79 odst. 2 písm. a), c) a d) ZMJS (srov. rovněž § 193 odst. 3 téhož zákona). Zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení znaly adresu, kde se na Slovensku zdržoval. Vzhledem k tomu mohly na tuto adresu stěžovateli doručit usnesení o zahájení trestního stíhání a případně i předvolání k výslechu. Z trestního spisu, konkrétně z žádosti o zjištění informací o osobě podezřelého ze dne 30. 10. 2023, je navíc zřejmé, že orgány činné v trestním řízení mohly stěžovatele kontaktovat i na jeho telefonním čísle, kterým disponovaly, a to ještě před podáním návrhu na vydání evropského zatýkacího rozkazu i návrhu na vydání příkazu k zadržení. Orgány činné v trestním řízení se o to však nepokusily ani jednou a rovnou přešly k podání návrhu na vydání evropského zatýkacího rozkazu. Vytýká jim, že formalisticky využily výjimku z šestiměsíční lhůty pro vydání zatýkacího rozkazu předvídanou v § 193 odst. 1 in fine ZMJS. 9. Ve vztahu k příkazu k zadržení namítá, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání (existence vazebního důvodu a nemožnost doručení usnesení o zahájení trestního stíhání). Rozporuje, že by u něj byl dán důvod útěkové vazby, resp. že by mu nebylo možné doručit usnesení o zahájení trestního stíhání. Opakuje, že orgány činné v trestním řízení měly již ode dne podání trestního oznámení k dispozici údaj o místě jeho pobytu v K., jakož i jeho telefonní číslo. O doručení usnesení o zahájení trestního stíhání či jeho kontaktování se však vůbec nepokusily. Vysvětluje, že z České republiky neuprchl ani se neskrýval před trestním stíháním, ale odletěl na Slovensko dle svého předchozího plánu, s využitím letenky, kterou měl k dispozici již několik měsíců. Stěžovatel uvádí, že zde nebyl dán důvod pro jeho zhruba měsíc trvající držení v předběžné a následně předávací vazbě. Vyjadřuje přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení podaly návrh na vydání příkazu k zadržení a obvodní soud příkaz k zadržení vydal pouze z důvodu, že to bylo nutné pro naplnění předpokladů dle § 193 odst. 1 ZMJS, aby došlo k naplnění podmínek pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. 10. Stěžovatel se současně domáhá zrušení § 193 odst. 1 in fine (druhá věta) ZMJS, dle které lze-li důvodně předpokládat, že se osoba, o jejíž předání jde, zdržuje v jiném členském státu, je možné evropský zatýkací rozkaz vydat i před uplynutím lhůty šesti měsíců od provedení procesních úkonů předvídaných v úvodní větě citovaného ustanovení. Tato úprava dle stěžovatele nereflektuje úmysl zákonodárce vyjádřený v důvodové zprávě ani unijní úpravu. III. Vyjádření účastníků řízení, replika stěžovatele 11. Ústavní soud vyžádal spis a vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení, které předal stěžovateli k replice. 12. Obvodní soud uvedl, že ve stěžovatelově věci byly dány důvody pro vydání evropského zatýkacího rozkazu, tj. přítomnost důvodu útěkové vazby, nemožnost předvolání, předvedení či bezodkladného zadržení a nemožnost doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. 13. Státní zastupitelství podrobně a v časových souvislostech popsalo postup orgánů činných v trestním řízení i samotné jednání stěžovatele. Upozornilo na jeho rychlé opuštění hotelu. Uvedlo, že zjištěné skutkové okolnosti odůvodňují závěr orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatel po protiprávním jednání, které mu bylo kladeno za vinu, urychleně odjížděl z České republiky, z čehož orgány činné v trestním řízení dovodily, že utíká (např. na letišti Václava Havla prošel validátorem již v 5:04, ačkoliv jeho letadlo mělo naplánovaný odlet až na 14:00). Státní zastupitelství rovněž rozporovalo, že by bylo možné stěžovatele na slovenské adrese v K. kontaktovat standardním způsobem. Zdůraznilo, že z ničeho nebylo zřejmé, zda se stěžovatel hodlá na dané adrese, kam se dle zjištění nechal odvézt taxislužbou, zdržovat. Uvedlo, že z provedené lustrace nebyly zjištěny žádné zjevné vazby na Slovensko. Státní zastupitelství rovněž uvedlo, že policejní orgány nemohly odletu stěžovatele z České republiky zabránit a nemohly jej ani telefonicky kontaktovat v době, kdy byl ještě na území státu, neboť i přes rychlou spolupráci jednotlivých policejních složek se k potřebným informacím příslušný policejní orgán dostal až v době, kdy, již byl stěžovatel v letadle. Závěrem konstatovalo, že případ stěžovatele nevybočil z mezí § 193 odst. 1 ZMJS. 14. Stěžovatel v replice rozporoval skutkové okoln