III.ÚS 767/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 767/08 ze dne 12. 2. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. FLOR - EXPRESS - KADAŇ, s. r. o., se sídlem v Kadani, Tušimice 1, a 2. M. K., obou zastoupených JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2008 č. j. 29 Odo 625/2006-72, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006 č. j. 7 Cmo 296/2005-50 a výroku II usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2005 č. j. F 6817/2005 C 16308/3-28, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 25. 3. 2008 se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatelů byl porušen čl. 4 Ústavy, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Chomutově sp. zn. Nc 6626/2004, ze kterého zjistil tyto skutečnosti. Dne 20. 8. 2004 podala společnost PRAFIS a. s. proti stěžovateli M. K. (dále jen "stěžovatel") návrh na nařízení exekuce pro pohledávku 3 010,- Kč a žádala o pověření konkrétního exekutora. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 24. 8. 2004 č. j. Nc 6626/2004-11 nařídil exekuci a usnesení doručil pověřenému exekutorovi. Následně dne 24. 1. 2005 sdělila společnost PRAFIS a. s. soudu, že zjistila, že pohledávku stěžovatel uhradil již v roce 1997 a žádá proto o zastavení exekuce. Soud dne 26. 1. 2005 vyzval exekutora ke specifikaci nákladů exekuce. Žádné jiné další úkony soudu či oprávněné a povinného se ve spise nenacházejí. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. C 16308, ze kterého zjistil tyto skutečnosti. Dne 2. 11. 2004 provedl krajský soud - rejstříkový soud u stěžovatelky FLOR - EXPRESS - KADAŇ, s. r. o. (dále jen "stěžovatelka"), konkrétně u jejího společníka - stěžovatele, zápis o exekuci na základě usnesení o nařízení exekuce. Dne 20. 1. 2005 sdělil exekutor rejstříkovému soudu, že pominuly důvody exekuce s tím, že vymohl celou pohledávku a zaniklo jeho pověření [§ 51 písm. c) exekučního řádu]; exekutor požádal o výmaz zápisu o exekuci. Dne 3. 3. 2005 podala stěžovatelka návrh na výmaz zápisu o exekuci, a to i z historie rejstříku (z úplného výpisu). Krajský soud usnesením ze dne 5. 4. 2005 č. j. F 6817/2005 C 16308/3-28 rozhodl tak, že vyhověl návrhu na výmaz zápisu o exekuci, avšak zamítl návrh (část návrhu), kterým se stěžovatelka domáhala výmazu daného zápisu i z historie rejstříku. Dne 26. 4. 2005 provedl rejstříkový soud výmaz zápisu. Stěžovatelka podala odvolání proti II. výroku o zamítnutí návrhu na výmaz exekuce z historie rejstříku. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2006 č. j. 7 Cmo 296/2005-50 výrok II prvostupňového rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelé podali dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2008 č. j. 29 Odo 625/2006-72 zamítnuto. V ústavní stížnosti stěžovatelé nesouhlasí s tím, že exekuce zůstala v historii zápisů obchodního rejstříku. Namítají, že v zápisu není uvedeno, že se jednalo o neoprávněnou exekuci (pohledávka byla uhrazena již v roce 1997), že exekuce byla z tohoto důvodu také zastavena, a není zde ani uvedeno, že se jednalo o bagatelní částku. Stěžovatelé mají za to, že tyto skutečnosti poškozují osobnostní práva stěžovatele, dobrou pověst stěžovatelky a ovlivňují jednání případných obchodních partnerů. Dle stěžovatelů je v daném případě jedinou možností výmaz zápisu z úplného výpisu, jinak jim může být soustavně způsobována škoda. Uvedli, že stěžovatelka podniká po celé Evropě a těžko očekávat, že by si případný strategický partner ověřoval ve sbírce listin, zda exekuce byla oprávněná či nikoliv. Rovněž tak žádost stěžovatelky o dotace ze strukturálních fondů EU by mohla být na základě úplného výpisu zamítnuta. Stěžovatelé dále namítli, že se Nejvyšší soud nevypořádal s jejich argumenty a odůvodnění jeho rozhodnutí je částečně rozporné. Uvedli, že úplný výpis z obchodního rejstříku má mít hodnotnou vypovídací schopnost o právně relevantních a správných skutečnostech z historie společnosti; zápis o neoprávněné exekuci však o takových skutečnostech nevypovídá. K poukazu Nejvyššího soudu, že neoprávněnost exekuce mohou prokázat rozhodnutím (listinou), namítli, že v daném případě byla exekuce zastavena na základě přípisu exekutora o tom, že jeho pověření zaniklo, neboť pohledávka byla vymožena [§ 51 písm. c) exekučního řádu]; v tomto případě se žádné rozhodnutí nevydává a ani v přípisu není uvedeno, že pohledávka byla uhrazena již před nařízením exekuce. Dle stěžovatelů se soudy nevypořádaly s možným vznikem dalších škod a svým výkladem daly návod, jak protiprávně šikanovat obchodní společnosti. K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem, Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud; jejich vyjádření nepřinesla nové skutečnosti. II. Na základě zjištěných skutečností se Ústavní soud zabýval nejdříve otázkou, zda je ústavní stížnost podaná stěžovatelem M. K. přípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V dané věci podala návrh na výmaz zápisu exekuce stěžovatelka. Ze zákona byl dalším účastníkem také stěžovatel (§ 200c občanského soudního řádu, v tehdy platném znění). Proti prvostupňovému rozhodnutí rejstříkového soudu podala odvolání toliko stěžovatelka. O jejím odvolání rozhodl druhostupňový soud. Následně podali stěžovatelka i stěžovatel dovolání. K výzvě dovolacího soudu stěžovatelka doložila právní zastoupení pro dovolací řízení; stěžovatele dovolací soud nevyzval a zastoupení nebylo doloženo. Nejvyšší soud (však) rozhodl o dovolání obou stěžovatelů. Z obsahu dovolání stěžovatelů se podává, že vznesli u Nejvyššího soudu obdobné námitky jako v ústavní stížnosti (neoprávněnost exekuce, porušení osobnostních práv stěžovatele a dobré pověsti stěžovatelky). Z odvolání stěžovatelky pak vyplývá, že tato se domáhala výmazu zápisu exekuce z toho důvodu, že exekuce byla neoprávněná a zápis o exekuci není z hlediska pověsti firmy příznivý. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele není přípustná, když stěžovatel nerespektoval zásadu subsidiarity spočívající ve vyčerpání řádných (a případně též mimořádných) opravných prostředků. Stěžovatel byl účastníkem řízení již od prvostupňového řízení. Ačkoliv již prvostupňový soud zamítl návrh na výmaz zápisu exekuce z úplného výpisu, stěžovatel nepodal proti tomuto rozhodnutí odvolání, přestože již tímto rozhodnutím byl (musel být), s ohledem na to, že další soudní instance závěry prvostupňového soudu potvrdily, dotčen na svých právech. Stěžovatel v dané věci podal až dovolání a vznesl v něm námitky, které mohl uplatnit již v odvolání. Nejvyšší soud navíc o dovolání stěžovatele rozhodoval za situace, kdy nebylo řádně doloženo zastoupení stěžovatele v dovolacím řízení. Z těchto důvodů proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost stěžovatele odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. Pro úplnost nutno dodat, že pokud by byla i ústavní stížnost stěžovatele shledána přípustnou, vztahovalo by se na ni analogicky odůvodnění tohoto rozhodnutí týkající se ústavní stížnosti stěžovatelky. III. Ústavní soud se tedy dále zabýval již jen ústavní stížností stěžovatelky a dospěl k závěru, že není důvodná. Podstata stěžovatelčiných námitek v ústavní stížnosti je shodná s odvoláním a dovoláním. Domáhá se, aby zápis o exekuci nebyl uveden ani v úplném výpisu stěžovatelky (v rámci celé historie společnosti) s tím, že exekuce byla neoprávněná a existence zápisu narušuje její dobrou pověst a ovlivňuje tak i potenciální obchodní partnery. Námitkami stěžovatelky se zabývaly tři instance obecného soudnictví. Ohledně zápisu exekuce poukázaly na zákonnou povinnost dle § 28 odst. 6 a 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění platném do 30. 6. 2005). Dále se věnovaly právní otázce, zda lze povolit výmaz skutečnosti z obchodního rejstříku tak, aby nebylo z úplného znění rejstříkové vložky patrno, že takový zápis byl proveden a následně vymazán. Dospěly k závěru, že výmaz z úplného výpisu povolit nelze. Uvedly, že úplný výpis obsahuje všechny zápisy dle časové posloupnosti. Nejvyšší soud poukázal na charakter (povahu) obc