III.ÚS 864/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 864/25 ze dne 11. 9. 2025 Změna poměrů a zpětné zvýšení výživného s ohledem na v minulosti vytvořené úspory dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavních stížnostech stěžovatelek 1. K. K. K. a 2. K. K., zastoupených JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2024 č. j. 7 Co 913/2024-1973 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. dubna 2024 č. j. 8 P 1/2021-1805, 3 P a Nc 1/2021, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2024 č. j. 8 P 1/2021-1813, 3 P a Nc 1/2021, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a P. J., zastoupeného Mgr. Antonínem Fürstem, LL.M., advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2024 č. j. 7 Co 913/2024-1973, bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2024 č. j. 7 Co 913/2024-1973, se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnosti odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelky se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a základní právo první stěžovatelky (dcery) garantované čl. 32 Listiny ve spojení s čl. 3 a čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Ústavní soud usnesením ze dne 2. 4. 2025 rozhodl o spojení ústavních stížností druhé stěžovatelky - matky (původně vedené pod sp. zn. III. ÚS 863/25) a první stěžovatelky - dcery ke společnému řízení [§ 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.")]. 3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka - otce platit na výživu dcery od 1. 9. 2020 částku 40 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2023 částku 50 000 Kč měsíčně; tím změnil rozsudek okresního soudu ze dne 11. 2. 2012 č. j. 8 Nc 435/2011-95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 5. 2012 č. j. 6 Co 1079/2012-122, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost otce k dnes již zletilé dceři (nar. X. Y. 2004) ve výši 12 000 Kč měsíčně (výrok I.). Současně soud rozhodl o nedoplatku na výživném (výrok II.) a o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Okresní soud ve věci rozhodoval znovu poté, co krajský soud rozsudkem ze dne 5. 5. 2022 č. j. 6 Co 264/2022-859, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 15. 12. 2021 č. j. 8 P 1/2021-624, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně bylo v mezidobí - se souhlasem otce - přistoupeno k zatímní úpravě výživného, a to usnesením okresního soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 8 P 1/2021-311, kterým bylo nařízeno předběžné opatření a otci byla počínaje 1. 10. 2021 uložena povinnost přispívat na výživu dcery částkou 22 000 Kč měsíčně. 4. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, pokud jde o příjmy a majetek obou rodičů (zejména otce) i výdaje, potřeby, studium a zájmy dcery. Vzhledem k časovému odstupu od posledního rozhodnutí o výživném dospěl okresní soud k závěru, že došlo k podstatné změně poměrů jak u dcery, tak i u obou rodičů (body 46 až 48 napadeného rozsudku). Soud odkázal na závěry nálezu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15 (N 217/79 SbNU 489), přičemž stanovil výživné ve výši 40 000 Kč od září 2020 do 31. 8. 2023, kdy byla dcera studentkou víceletého gymnázia; od září 2023 začala studovat pomaturitní (placené) studium na jazykové škole, náklady jí prokazatelně vzrostly a proto stanovil výživné ve výši 50 000 Kč měsíčně. Ke zpětnému zvýšení výživného od 31. 12. 2017 soud neshledal důvody a poukázal mj. i na možnost dcery, potažmo její matky čerpat finanční prostředky z vázaného účtu zřízeného otcem ve prospěch dcery, na který pravidelně každý měsíc zasílal částku 10 000 Kč (při nabytí zletilosti dcery na něm bylo naspořeno celkem 802 000 Kč). 5. Opravným usnesením ze dne 7. 5. 2024 č. j. 8 P 1/2021-1813, 3 P a Nc 1/2021, byl upraven výrok II. napadeného rozsudku okresního soudu ohledně vymezení nedoplatku na výživném. 6. Krajský soud rozsudek okresního soudu, ve znění opravného usnesení změnil, a to tak, že nově rozhodl o povinnosti otce platit na výživu dcery od 1. 1. 2018 částku 22 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2024 částku 50 000 Kč měsíčně (výrok I.). Současně rozhodl o nedoplatku na výživném (výrok II.) a o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že ke změně poměrů u dcery došlo již od 1. 9. 2017 s nástupem na víceleté gymnázium, avšak s ohledem na omezení § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") bylo možné přistoupit ke změně výše výživného až od 1. 1. 2018. K tomuto datu soud stanovil výživné ve výši 22 000 Kč s tím, že tato částka pokrývá odůvodněné (zvýšené) potřeby dcery spojené se školou či zdravotním stavem a zaručuje i podíl na životní úrovni otce (odkázal přitom na výdaje dcery specifikované v bodě 46 napadeného rozsudku okresního soudu). Jakkoliv uznal, že v maturitním ročníku se náklady dcery podstatně zvýšily, k úhradě těchto "mimořádných výdajů" podle soudu postačily úspory od otce ve výši 802 000 Kč, které jí byly vyplaceny po dosažení zletilosti. Proto soud nepřistoupil ke zvýšení výživného v posledních ročnících studia na gymnáziu, ani v souvislosti s dosažením zletilosti. Dále soud poukázal na extrémně nízkou časovou náročnost pomaturitního studia, které spojila s přípravnými kurzy na vysokou školu, obor psychologie (od 1. 9. 2024 nastoupila ke studiu na vysokou školu AMBIS). Právě nástupem na vysokou školu její náklady prokazatelně vzrostly, přičemž i s ohledem na nadstandartní majetkové poměry otce stanovil soud výživné ve výši 50 000 Kč, přičemž poukázal na jeho věk (65 let) či skutečnost, že absence styku otce s dcerou není projevem jeho nezájmu (viz bod 37 napadeného rozsudku okresního soudu). Neopomenul též zmínit závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 650/15. II. Argumentace stěžovatelek 7. Okresnímu soudu stěžovatelky vytýkají, že při stanovení výživného vycházel primárně ze závěrů nálezu sp. zn. IV. ÚS 650/15, ačkoliv jsou na daný případ zcela nepřiléhavé. Poukázaly na to, že dcera má právo podílet se na vysoké životní úrovni otce, který se s ní nestýká a s výjimkou výživného jí ničím nepřispívá. Současně namítají, že okresní soud nepřistoupil k navýšení výživného za tři roky zpětně od podání návrhu, ačkoliv sám shledal změnu poměrů u dcery i otce. Namísto toho soud zohlednil nedoplatek otce na výživném za dobu od 1. 9. 2020 do vydání napadeného rozsudku, a to proti (v letech 2005 až 2011) naspořeným a otcem na základě dohody uhrazeným, resp. na vázaný účet ukládaným úsporám. Tím nárok dcery na výživné zcela neoprávněně zkrátil. 8. Ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu stěžovatelky namítají, že v rozporu s jejich legitimním očekáváním nepřiměřeně a neopodstatněně snížil - oproti okresnímu soudu - výživné za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2024 na pouhých 22 000 Kč měsíčně. Nesouhlasí s poukazem soudu na usnesení ze dne 7. 11. 2012 sp. zn. II. ÚS 3401/12, jelikož v něm nebyly dostatečně posuzovány majetkové poměry otce, který je sdělit odmítl, resp. akceptoval vyměření výživného tzv. zákonnou fikcí. Odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu stěžovatelky označují jako nedostatečné, neúplné a nepřezkoumatelné. 9. Stěžovatelky nesouhlasí též se závěry obecných soudů o nákladech řízení; soudy dceři jejich náhradu nepřiznaly, ačkoliv to navrhovala. Uvádí, že okolnosti posuzovaného případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů vynaložených dcerou na právní zastoupení v průběhu řízení před soudy obou stupňů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud je k projednání včas podaných ústavních stížností příslušný, vyjma částí směřujících proti napadenému rozsudku okresního soudu, ve znění opravného usnesení téhož soudu, které byly změněny napadeným rozsudkem krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. 11. Pro posouzení, zda by