III.ÚS 888/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 888/14 ze dne 10. 7. 2014 N 140/74 SbNU 185 Extrémně vadné hodnocení důkazů v trestním řízení a porušení zásady in dubio pro reo   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 10. července 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 ve věci ústavní stížnosti P. S., právně zastoupeného Mgr. Vladislavem Ježkem, advokátem společné advokátní kanceláře Janda Ježek & partneři, se sídlem 547 01 Náchod, Kamenice č. p. 155, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014 č. j. 3 Tdo 1410/2013-21 o odmítnutí stěžovatelova dovolání, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2013 č. j. 10 To 246/2013-143, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání, a proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 6. 2013 č. j. 3 T 115/2013-122, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Krajského soudu v Hradci Králové a 3. Okresního soudu v Náchodě jako účastníků řízení a A. Nejvyššího státního zastupitelství, B. Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a C. Okresního státního zastupitelství v Náchodě jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014 č. j. 3 Tdo 1410/2013-21, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2013 č. j. 10 To 246/2013-143 a rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 6. 2013 č. j. 3 T 115/2013-122 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014 č. j. 3 Tdo 1410/2013-21, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2013 č. j. 10 To 246/2013-143 a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 6. 2013 č. j. 3 T 115/2013-122 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2014, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být dotčeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), dle článku 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dle článku 14 odst. 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") tvrdí, že v trestní věci vedené proti němu u Okresního soudu v Náchodě (dále též "nalézací soud") pod sp. zn. 3 T 115/2013 byl nezákonně a protiústavně odsouzen, protože skutek, jehož se měl dopustit, není trestným činem. Obecné soudy prý inkriminovaný skutek nesprávně kvalifikovaly po právní stránce a kromě toho extrémně vadně vyhodnotily provedené důkazy. Stěžovatel se domnívá, že měl být obžaloby zproštěn. II. 3. Z obsahu ústavní stížnosti, z rozhodnutí obecných soudů napadených ústavní stížností, z vyjádření účastníků řízení a z trestního spisu nalézacího soudu sp. zn. 3 T 115/2013, který si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje: 4. Rozsudkem nalézacího soudu napadeným ústavní stížností byl obviněný uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. 5. Trestný čin měl (stručně řečeno) spočívat po skutkové stránce v tom, že obviněný jako strážník Městské policie v Jaroměři v nočních hodinách dne 1. 10. 2011 při služebním zákroku motorizované hlídky Městské policie vyslané na místo výtržnosti neoprávněně použil donucovací prostředky proti poškozenému Radimu Jirouskovi tak, že při příjezdu na určené místo vyběhl z vozidla městské policie s úmyslem omezit útočníka na svobodě, a ačkoliv viděl, že se na místě v tu chvíli již žádné protiprávní jednání neodehrává, přesto běžel k Radimu Jirouskovi, který se však v té době zcela zjevně nedopouštěl žádného protiprávního jednání, ženu žádným způsobem nenapadal a šel ve větší vzdálenosti za ní, při běhu ho vyzval k tomu, aby si ihned lehnul na zem, a když této výzvě nevyhověl, použil vůči Radimu Jirouskovi hmaty a chvaty, až tento upadl na zem, a přesto, že se nijak nebránil a nekladl žádný odpor, přiložil mu pouta, čímž poškozenému Radimu Jirouskovi způsobil závažnou újmu porušením jeho občanských práv na osobní svobodu, a vykonával tak svou pravomoc mimo rámec zákonného zmocnění, způsobil mu oděrku na tváři a na krku s drobným krvácením, přičemž toto zranění si nevyžádalo omezení běžného způsobu života, a následně ho po zjištění skutečného stavu propustil. 6. O odvolání obviněného a o odvolání státního zástupce (v neprospěch obžalovaného) proti prvoinstančnímu rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 12. 9. 2013 sp. zn. 10 To 246/2013, jímž obě odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. 7. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Usnesením Nejvyššího soudu (dále též jen "dovolací soud") ze dne 15. 1. 2014 č. j. 3 Tdo 1410/2013-21 bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. III. 8. Ústavní soud si k podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků. Nalézací soud ve svém vyjádření ze dne 24. března 2014 a odvolací soud ve svém vyjádření ze dne 20. března 2014 odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí a navrhly odmítnutí, respektive zamítnutí ústavní stížnosti. Protože obsah těchto vyjádření neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by nebyly známy z průběhu trestního řízení, nepokládal Ústavní soud za potřebné zasílat vyjádření obecných soudů stěžovateli k replice. Dovolací soud žádné vyjádření Ústavnímu soudu nezaslal. 9. Protože skutkový stav věci byl dostatečně zřejmý z ústavní stížnosti, z vyjádření účastníků a z obsahu trestního spisu a protože od případného ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, pokládal Ústavní soud za splněné všechny podmínky pro upuštění od ústního jednání ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu. IV. 10. Po zvážení všech relevantních skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná; napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. 11. K porušení základních práv stěžovatele došlo v daném případě především v procesu dokazování před obecnými soudy, zejména extrémně vadným hodnocením provedených důkazů. Skutkový stav věci byl nedostatečně zjištěn a byly z něj vyvozeny extrémně vadné právní závěry. 12. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen. Do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud z podnětu individuální ústavní stížnosti oprávněn zasahovat jen tehdy, došlo-li postupem obecného soudu k zásahu do základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu zásadně není přehodnocovat důkazy provedené trestním soudem v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to již s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti [srov. již např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), nověji např. shrnutí v odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 2777/08 (v SbNU nepublikováno) - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v internetové databázi http://nalus.usoud.cz]. 13. Z tohoto pravidla "nepřehodnocování důkazů" Ústavním soudem však jsou připuštěny výjimky v situacích, kdy skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [viz např. věci sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255) či rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 376/03 ze dne 14. 1. 2004 (U 1/32 SbNU 451)], takže výsledek dokazování se jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Ústavní soud opakovaně vyslovil, že důvod ke kasačnímu zásahu je dán také tehdy, pokud dokazování v trestním řízení neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu, popř. nebylo-li v řízení postupováno dle zásady oficiality a zásady vyhledávací a za respektování zásady presumpce neviny. Ústavní soud ve svých nálezech zdůraznil, že obecné soudy jsou povinny detailně popsat důkazní postup a přesvědčivě jej odůvodnit. Informace z hodnocené