III.ÚS 97/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 97/18 ze dne 20. 2. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Pavla Odehnala, zastoupeného JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2017 sp. zn. 1 To 527/2017 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. září 2017 sp. zn. 0 Nt 18033/2017, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností, vycházející z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 13. 5. 2017 sp. zn. 0 Nt 16070/2017 rozhodl tak, že podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu se stěžovatel bere do vazby. 3. Z podnětu stěžovatelem podané instanční stížnosti Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 6. 2017 sp. zn. 1 To 300/2017 usnesení okresního soudu v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl, že stěžovatel se podle § 68 odst. 1 tr. řádu bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario se nepřijímá písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu a contrario se nepřijímá nabídka záruky otce stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario s ohledem na osobu stěžovatele a povahu projednávaného případu nelze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka a podle § 77a tr. řádu a contrario se neukládá zákaz vycestování. 4. Následně stěžovatel podal žádost o propuštění z vazby na svobodu. Žádosti státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě nevyhověl a postoupil ji okresnímu soudu, který rubrikovaným usnesením rozhodl tak, že podle § 71a tr. řádu se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá, když nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu a contrario se nabídnuté záruky nepřijímají, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario se nabídnutý písemný slib stěžovatele nepřijímá, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka, podle § 73a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. řádu se nabídka peněžité záruky nepřijímá a návrh stěžovatele na uložení předběžného opatření podle § 88h odst. 1 tr. řádu se zamítá. 5. Z podnětu stěžovatelem podané instanční stížnosti krajský soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením toto usnesení okresního soudu v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že u stěžovatele, u něhož je dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, lze tento důvod vazby nahradit přijetím záruky konkretizovaných důvěryhodných osob za další chování stěžovatele podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu, přijetím písemného slibu stěžovatele podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, stanovením dohledu probačního úředníka nad ním, a to s ohledem na osobu stěžovatele a povahu projednávaného případu podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu, a přijetím specifikované peněžité záruky podle § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu. 6. Následně okresní soud usnesením ze dne 9. 11. 2017 sp. zn. 0 Nt 18033/2017 rozhodl, že v případě stěžovatele, u něhož je dán důvod vazby dle § 67 písm. c) tr. řádu se podle § 73a odst. 1 tr. řádu přijímá peněžitá záruka ve výši 300 000 Kč, která byla specifikovaného dne složena na usnesením krajského soudu stanovený bankovní účet, podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu se přijímá záruka konkretizovaných důvěryhodných osob za jeho další chování, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se přijímá písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu se nad stěžovatelem stanovuje dohled probačního úředníka a současně je stěžovatel podle § 73 odst. 3 tr. řádu povinen dostavit se do 3 dnů po propuštění z vazby na středisko Probační a mediační služby v Ostravě, a stěžovatel se propouští z vazby na svobodu. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že okresní soud závažným způsobem pochybil, neboť usnesením ze dne 13. 5. 2017 konstatoval, že je dán koluzní důvod vazby [§ 67 písm. b) tr. řádu], čímž mu zamezil ve využití institutů způsobilých vazbu nahradit. Závěr, že tento důvod vazby u něj neexistuje, přijal až krajský soud usnesením ze dne 30. 6. 2017. 8. Ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu ze dne 9. 11. 2017 sice nedůvodný zásah do osobní svobody stěžovatele ukončily, avšak neodčinily důsledky předchozího nedůvodného dlouhotrvajícího zásahu do jeho osobní svobody. Podle stěžovatele byl krajský soud povinen ukončit tento zásah již v usnesení ze dne 30. 6. 2017. 9. Krajský soud podle stěžovatele pochybil i v rámci ústavní stížností napadeného usnesení, neboť svým postupem, kdy přijetí peněžité záruky, rozhodnutí o propuštění z vazby na svobodu a vydání příkazu propuštění z vazby na svobodu přenechal okresnímu soudu, opět nedůvodně prodloužil stav spočívající v nezákonném a protiústavním omezování osobní svobody vazbou. 10. Další závažné pochybení stěžovatel spatřuje v okolnosti, že státní zástupce jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, které sám nevyhověl, předložil okresnímu soudu až devátý pracovní den po jejím obdržení, čímž porušil svou povinnost vyplývající z § 73b odst. 2 tr. řádu. Došlo-li vadným postupem státního zástupce k překročení zákonem předvídané pětidenní lhůty, bylo povinností státního zástupce, resp. okresního soudu na tuto procesní situaci reagovat neprodleným propuštěním stěžovatele z vazby na svobodu. Ani okresní soud však nenapravil vážné a nezhojitelné procesní pochybení, kterého se ve shora uvedeném směru dopustil státní zástupce. 11. Další deficit stěžovatel spatřuje v tom, že okresní soud se v rámci ústavní stížností napadeného usnesení nedůvodně odchýlil od názoru krajského soudu již vysloveného v usnesení ze dne 30. 6. 2017, že v daném případě by do úvahy přicházel institut peněžité záruky, jejíž výše by byla v přiměřeném poměru k výši způsobené škody. Toto vybočení z rámce stanoveného krajským soudem v otázce opatření, kterými lze nahradit vazbu, vedlo k nedůvodnému, nezákonnému a protiústavnímu prodloužení omezování osobní svobody stěžovatele vazbou o několik dalších měsíců. Neobstojí ani názor okresního soudu, že "nelze stanovit částku, která by takovému výnosu byla přiměřená". 12. Odůvodňoval-li okresní soud své stanovisko uvedeným způsobem, pak formuloval hypotetickou úvahu týkající se výnosů pro případ, že by stěžovatel tvrzenou trestnou činnost páchal po propuštění z vazby na svobodu, a to dokonce v nijak specifikovaném a nikterak omezeném rozsahu. 13. Stěžovatel připouští, že krajský soud vadný přístup okresního soudu korigoval svým usnesením ze dne 19. 10. 2017, současně však zdůrazňuje, že tento "zásah" byl opožděný a "polovičatý", neboť vytvořil další prostor, aby nedůvodné omezování stěžovatele na jeho osobní svobodě přetrvávalo ještě několik týdnů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti IV. a) Obecná východiska pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud nejprve připomíná obecná východiska, podle nichž osobní svoboda představuje v demokratickém právním státě jednu z nejdůležitějších hodnot. Je předpokladem toho, aby si mohl každý sám uspořádat svůj vlastní život, aby mohl rozhodovat o jeho podstatných aspektech a naplno uplatňovat svá další práva [srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III.