IV.ÚS 1218/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1218/25 ze dne 20. 2. 2026 Řádné odůvodnění trvání zajištění věcí v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené JUDr. Martinem Klimo, advokátem, sídlem Sukova 49/4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2025 č. j. 5 To 87/2025-11891 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. února 2025 č. j. 8 T 63/2014-11805, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a X, zastoupené Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem, sídlem Dvořákova 937/26, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2025 č. j. 5 To 87/2025-11891 a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. února 2025 č. j. 8 T 63/2014-11805 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2025 č. j. 5 To 87/2025-11891 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. února 2025 č. j. 8 T 63/2014-11805 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelce byly v roce 2013 usneseními policejního orgánu na základě § 79f, § 79a odst. 1 a § 79d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zajištěny peněžní prostředky na dvou bankovních účtech do výše 204 790 613 Kč a nemovitosti na LV č. X, pro katastrální území Č., obec B., okres B., to jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti. Důvodem zajištění byla trestná činnost manžela stěžovatelky. 2. Usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 30. 5. 2023 č. j. 8 T 63/2014-11335, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 13. 12. 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523, bylo podle § 102 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník rozhodnuto o zabrání věcí. Tato rozhodnutí následně zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 11. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 676/24. 3. Dne 7. 8. 2024 stěžovatelka podala žádost o zrušení zajištění náhradní hodnoty. Dne 19. 2. 2025 pak podala návrh na určení lhůty a doplnila odůvodnění žádosti o zrušení zajištění. Napadeným usnesením městský soud žádost stěžovatelky zamítl. Konstatoval, že nálezem sp. zn. II. ÚS 676/24 byla zrušena rozhodnutí o zabrání náhradní hodnoty a o zajištěných věcech tak nebylo doposud pravomocně rozhodnuto. Městský soud si vyhradil rozhodnutí o ochranném opatření zabrání náhradní hodnoty podle § 102 trestního zákoníku do samostatného veřejného zasedání. Nelze tak dospět k závěru, že zajištění věcí již není třeba, neboť tím by bylo umožněno s věcmi právně nakládat, přestože důvody zajištění nadále trvají. Z nálezu neplyne, že ochranné opatření nelze uložit. Dne 4. 3. 2025 nadto bude pokračováno ve veřejném zasedání, jehož předmětem je rozhodnutí o zajištěných věcech. 4. Stěžovatelka podala proti usnesení městského soudu stížnost. Namítala, že městský soud neposoudil přiměřenost trvání zajištění (zejména s ohledem na vývoj hodnoty nemovitosti od roku 2013), že doba trvání zajištění v délce více než 12 let je neústavní a řízení o zabrání náhradní hodnoty je irelevantní. Dále namítala, že státní zástupce nepodal návrh na zabrání věcí a návrh na uložení ochranného opatření nebyl součástí obžaloby. Výrok zrušených usnesení, kterými bylo rozhodnuto o zabrání věcí, nadto neobsahoval zákonem požadované konkrétní a přesné označení věcí. Tato neodstranitelná právní vada vedla k zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Analogicky bez obligatorní specifikace peněz částkou nemůže ani banka provést převod finančních prostředků, které nejsou přesně označené co do jejich výše. V novém rozhodnutí tak nelze změnit usnesení v neprospěch stěžovatelky, což by zahrnovalo jakékoliv zabrání finančních prostředků a zabrání nemovitostí. 5. Napadeným usnesením krajský soud stížnost stěžovatelky zamítl. Konstatoval, že Ústavní soud zrušil rozhodnutí o zabrání peněžních prostředků a nemovitostí a přikázal věc městskému soudu znovu projednat, což městský soud intenzivně činí. Se všemi námitkami stěžovatelky, které uvedla ve stížnosti, se městský soud bude muset vypořádat v řízení o zabrání náhradní hodnoty. Nemůže dojít ke zrušení zajištění věcí, jelikož je jich stále třeba, aby mohlo probíhat řízení o zabrání náhradní hodnoty. Dané řízení sice trvá již poměrně dlouhou dobu, avšak ze spisu je zřejmé, že ve velmi dohledné době už věc bude rozhodnuta, ať už k zabrání náhradní hodnoty dojde, či nikoliv. Rozhodování podle § 79f trestního řádu je tak v tuto chvíli předčasné, neboť z pokynu Ústavního soudu je třeba nejdříve rozhodnout o zabrání či nezabrání náhradní hodnoty. Vzhledem k délce zajištění nemovitostí a finančních prostředků by městský soud už měl velmi rychle dospět k nějakému rozhodnutí, kterým by došlo k vyřešení i případné situace o zajištění náhradní hodnoty ve smyslu § 79f trestního řádu. Pokud by řízení u městského soudu trvalo delší dobu, bez toho aniž by průtahy zavinila stěžovatelka, pak by již bylo nutno zvažovat, jestli by tyto neodůvodněné průtahy nebyly zásahem do práv stěžovatelky. To by městský soud při svém rozhodování musel zohlednit. 6. Usnesením ze dne 29. 5. 2025 č. j. 8 T 63/2014-11911 městský soud znovu rozhodl o zabrání věcí. Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala stížnost. O podané stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zcela ignorovaly požadavek Ústavního soudu na řádné odůvodnění potřebnosti a nezbytnosti trvání zajištění majetku, ať již z hlediska aktuálních cen zajištěných nemovitostí a jejich konfrontace s tvrzeným účelem zajištění, tak z hlediska přiměřenosti zajištění vzhledem k trvající délce zajištění (více než 12 let). K výši zajištění finančních prostředků stěžovatelka namítá, že část zajištěné náhradní hodnoty se ani netýká trestní věci, v níž byl odsouzen její manžel. Obecné soudy nijak neodůvodnily potřebu zajištění náhradní hodnoty převyšující částku 111 118 135 Kč. Obecné soudy svou argumentaci založily toliko na účelu zajištění (o zajištěných věcech se bude v budoucnu rozhodovat), který však není relevantní pro posouzení přiměřenosti zajištění. Obecné soudy neuvedly žádné konkrétní údaje, vyčíslení či stávající hodnotu nemovitosti a už vůbec žádné konkrétní vyčíslení vzhledem k účelu zajištění, tedy co má náhradní hodnota zajišťovat. 8. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že ve věci absentoval návrh ochranného opatření, jako povinného doplňku obžaloby a na zmatečnost návrhu státního zástupce na zabrání věcí. Rovněž namítá, že výrok zrušených usnesení, kterými bylo rozhodnuto o zabrání věcí, neobsahoval zákonem požadované konkrétní a přesné označení věcí. Katastrální úřad proto zamítl návrh na vklad, proti tomuto rozhodnutí nebyla podána správní žaloba a rozhodnutí je tak pravomocné. Analogicky, bez specifikace peněz částkou, nemůže banka provést převod finančních prostředků. O zabrání věcí tak nelze rozhodnout znovu, jinak by byl porušen zákaz reformace in peius, neboť by došlo ke zhoršení postavení stěžovatelky. 9. Stěžovatelka shrnuje, že obecné soudy měly postupovat v souladu s nálezem ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 818/20. Měly zdůvodnit a podložit, že zajištění veškerého majetku je stále potřebné a nezbytné, ať již z hlediska aktuálních cen zajištěných nemovitostí a jejich konfrontace s tvrzeným účelem zajištění, tak z hlediska přiměřenosti zajištění vzhledem k trvající délce zajištění. To vše za současné procesní situace, kdy pro překážku zákazu reformace in peius, překážku přiměřenosti a překážku absence řádného návrhu státního zástupce, zajištěné finanční prostředky a nemovitosti nelze zákonně zabrat. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 10. Soudce zpravodaj si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a X. 11. Krajský soud a městský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřily. 12. Vrchní státní zastupitelství uvedlo, že uložení ochranného opatření trestní řád neváže striktně k určité fázi trestního řízení. K uložení ochranného opatření není třeba obligatorního návrhu státního zástupce. Zúčastněnou osobou je ta osoba, jejíž věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána. Z povahy projednávané věci je tedy zřejmé, že právní otázka o případném ochranném opatření uloženém stěžovatelce mohla vzniknout až po právní moci odsuzujícího rozsudku. Až pravomocné odsouzení za predikativní trestný čin podmiňuje případný právní postup směřující k ochrannému opatření zabrání věci třetím osobám. V