IV.ÚS 1224/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 1224/25 ze dne 28. 5. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů A. A., B. B. a nezletilých C. C., D. D., E. E., F. F., G. G., H. H., I. I., J. J., K. K. (jedná se o pseudonymy), zastoupených zákonnou zástupkyní A. A. a L. L. (jedná se o pseudonym), všech zastoupených Mgr. Martinem Matuševským, advokátem, sídlem V Pražské bráně 71, Beroun, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 21. února 2025 č. j. 1 KZN 1002/2025-17, usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 29. listopadu 2024 č. j. ZN 642/2023-83 a usnesení Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 23. října 2024 č. j. KRPP-103948-112/TČ-2023-031172-S-JKŘ, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever a Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, jako účastníků řízení, a V. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí a vyžádaného policejního spisu plyne následující. Vedlejší účastník (dále jen "podezřelý") byl podezřelý ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Měl se ho dopustit tím, že na rovném úseku silnice objížděl svým osobním automobilem skupinu chodců, která šla proti němu, z jeho pohledu po pravé straně komunikace. Během objíždění ze skupiny chodců vyjel na kole dvanáctiletý nezletilý poškozený (příbuzný stěžovatelů) přímo do jízdní dráhy podezřelého, který poškozeného srazil a ten v důsledku zranění zemřel. Dechová zkouška u podezřelého vyloučila požití alkoholu. Orgány činné v trestním řízení následně zahájily úkony trestního řízení pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. I. A. Prošetření věci a rozhodnutí policejního orgánu 3. Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje provedlo prověřování a po jeho skončení napadeným usnesením trestní věc odložilo, neboť nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Věc odložilo podruhé, neboť první odložení zrušila dozorová státní zástupkyně a nařídila policejnímu orgánu, aby doplnil prověřování se zaměřením na možnosti přesnějšího zjištění rychlosti, kterou se podezřelý pohyboval, jakož i na přesnější stanovení možností odvrátit hrozící střet. 4. Při prověřování provedl policejní orgán na místě dopravní nehody ohledání, fotografickou dokumentaci a leteckou fotogrammetrii. Policejní orgán též na místo dopravní nehody přibral soudního znalce, který se osobně zúčastnil ohledání místa dopravní nehody a motorového vozidla. Zároveň podezřelý vydal záznam z palubní kamery svého vozidla, který zachycuje průběh nehody. 5. Policejní orgán poté s posádkou vozu podezřelého (tj. samotným podezřelým a dvěma jeho spolujezdci) pořídil úřední záznamy o podání vysvětlení. Podezřelý vypověděl, že po pravé straně vozovky (z jeho úhlu pohledu) uviděl skupinu chodců a za nimi cyklistu, který je začal objíždět a poté se vrátil zpět na pravý okraj silnice. Podezřelý jel kolem 90 km/h a s dostatečnou vzdáleností před nimi začal chodce objíždět, dal znamení o změně směru jízdy vlevo a začal najíždět do levého jízdního pruhu. V tu chvíli cyklista bez jakéhokoli signálu vjel do levého jízdního pruhu a poté se zastavil uprostřed levého jízdního pruhu napříč vozovkou. Podezřelý začal brzdit a snažil se mu vyhnout. Následně došlo ke střetu, cyklista skončil na čelním skle a on s autem v levém silničním příkopu. Po nehodě podezřelý vystoupil a viděl, že cyklista leží pod levou přední částí vozu. Ihned zavolali na tísňovou linku a nehodu oznámili. Spolujezdci vypověděli obdobně a jejich výpověď se v podstatných bodech shodovala s výpovědí podezřelého. 6. Policejní orgán pořídil úřední záznam o podání vysvětlení též s dospělým chodcem, který šel se skupinou dětí. Uvedl, že šel se svými dětmi na borůvky do lesa. Do lesa šli po komunikaci po levé straně silnice (z úhlu pohledu chodců). Když už byli na silnici, tak za nimi přijel na kole poškozený. Svědek ale nevěděl, že by chtěl poškozený jít, resp. jet na kole s nimi. Přijel po pravé straně silnice, a když přijel k nim, tak odbočil na jejich stranu. Na hlavě neměl žádnou helmu. V době, kdy už byl u nich, tak vybočoval do vozovky, jako by se chtěl vrátit a pak se zařadil zase k nim na stranu. Držel se za nimi i v době, kdy svědek zpozoroval, že jede vozidlo. Svědek vzal děti na stranu ke krajnici a říkal, ať dávají pozor. Nezdálo se mu, že by vozidlo jelo nějak rychle. Podezřelý dal blinkr doleva, že je bude objíždět a najel si částečně na prostředek silnice, aby je bezpečně objel. V době, kdy je objel, tak byla najednou slyšet rána a pištění gum. Proto se hned otočil a viděl, jak poškozený letí vzduchem i s kolem, protože ho předtím vozidlo vzalo na kapotu a čelní sklo. Samotný střet neviděl, jelikož poškozený jel na kole kousek za nimi. Z tohoto usoudil, že poškozený si toho vozidla nevšiml a vjel mu přímo do cesty. Předtím asi neslyšel, že říkal, že jede auto, ať dávají pozor. Po střetu vozidlo skončilo v levém příkopu, kde poškozený byl zaklíněný pod autem. 7. Po smrti poškozeného byla provedena soudní pitva a jako bezprostřední příčina smrti bylo stanoveno druhotné změknutí mozku (smrt mozku) při úrazovém otoku mozku. Policejním orgánem přibraný znalec vypracoval znalecký posudek o technické příčině dopravní nehody, jehož součástí je i rozbor záznamu palubní kamery. Znalec v posudku označil za příčinu dopravní nehody náhlé vjetí poškozeného do trajektorie vozu podezřelého (čímž vytvořil náhlou překážku). Podezřelý měl na odvrácení střetu 2,1 sekundy. Začal reagovat v rekordně krátkém čase 0,6 sekund (dle znalce jde o reakční dobu závodníka) včetně náběhu brzd (tj. 0,2 sekundy). Reakční doba byla extrémně rychlá, takže podezřelý musel být ve střehu. 8. Rychlost vozu na počátku reakce a brzdění byla 101,21 km/h a střetová pak 61,2 km/h. Vypočtené rychlosti je nutné brát v toleranci ± 10 %. Rychlost na počátku nehodového děje je v toleranci od 91 do 111 km/h a střetová rychlost od 55 do 67 km/h. Je proto třeba vycházet z toho, že podezřelý jel rychlostí 91 km/h. Vozidlo bylo po technické stránce bez závad. Zabrzdit vozidlo by bylo možné, kdyby jel podezřelý rychlosti 80 km/h, tuto rychlost mu ale místní ani obecně platná pravidla silničního provozu nepřikazovala a překročení rychlosti o 1 km/h je bagatelní. 9. Po zrušení prvního odložení věci přibral policejní orgán znalce, který zkoumal kamerový záznam za účelem stanovení rychlosti vozidla. Průměrná rychlost vozidla před dopravní nehodou byla cca 115 km/h (104 - 127 km/h s tolerancí). Z videozáznamu nelze určit okamžitou rychlost v místě, tudíž nelze takto určit rychlost na počátku nehodového děje, kterou znalec stanovil ve svém znaleckém posudku na 101,21 km/h, s tolerancí ± 10 %. Rychlost na počátku nehodového děje je v toleranci od 91 do 111 km/h. Policejní orgán poté žádal doplnění prvního znaleckého posudku. Znalec doplnil, že podezřelý by nebyl schopen zastavit, ani kdyby jel nejvyšší dovolenou rychlostí. Střetová rychlost by v takovém případě byla 55,552 km/h (s tolerancí ± 10 % v rozmezí od 50 do 61 km/h). Ve skutečnosti byla střetová rychlost v rozmezí od 55 do 67 km/h, tento rozdíl rychlostí je ale téměř zanedbatelný. 10. Na základě těchto důkazů policejní orgán uzavřel, že příčinou dopravní nehody bylo náhlé a neočekávatelné vjetí poškozeného přímo do jízdní dráhy podezřelého, který již nemohl střet odvrátit. Poškozený porušil celou řadu dopravních předpisů, proto i s ohledem na princip omezené důvěry v dopravě (podezřelý mohl spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích) nelze klást podezřelému za vinu fatální následek dopravní nehody. I. B. Rozhodnutí dozorového státního zastupitelství 11. Stěžovatelé podali proti usnesení policejního orgánu stížnost a Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever ji napadeným usnesením zamítlo pro nedůvodnost. Z ustálené judikatury vyplývá, že je nutné zohlednit jednak to, zda se řidič svým jednáním dopustil porušení právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jednak to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde. V takovém případě se uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je, že ostatní účastníci provozu budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak. 12. Podezřelý nemusel dbát z