IV.ÚS 1516/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 1516/25 ze dne 2. 7. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CZECH NEWS CENTER, a. s., sídlem náměstí Marie Schmolkové 3493/1, Praha 10 - Strašnice, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2025 č. j. 25 Cdo 2185/2023-238, II. výroku a části I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. 22 Co 32/2020-200, kterou byl potvrzen IV. a VI. výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. září 2019 č. j. 10 C 339/2018-96, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2022 č. j. 25 Cdo 2849/2020-185, a o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Kříže a Mgr. Jolany Křížové, zastoupených JUDr. Alenou Andruško, Ph.D., advokátkou, sídlem Coriových 822/11, Praha 6 - Vokovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2025 č. j. 25 Cdo 2185/2023-238 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. 22 Co 32/2020-200, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé a stěžovatelka domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ústavní soud usnesením ze dne 4. 6. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1516/25, III. ÚS 1568/25 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) rozhodl o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1516/25. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelé se podanou žalobou domáhali, aby byla stěžovatelce uložena povinnost odstranit z internetových stránek www.blesk.cz, www.ahaonline.cz a celebwiki.blesk.cz specifikované články týkající se vztahu stěžovatelů, a upustit od zveřejňování a šíření jakýchkoli informací o jejich soukromém a rodinném životě, pokud je to v rozporu s jejich oprávněnými zájmy. Dále se domáhali omluvy uveřejněné v periodicích a na webových stránkách, v nichž byly zveřejněny uvedené články, a požadovali za způsobenou nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích ve výši 1 500 000 Kč pro každého z nich. 3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále také jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 9. 2019 č. j. 10 C 339/2018-96, zastavil řízení ohledně povinnosti stěžovatelky odstranit články a odkazy na internetových stránkách (I. výrok), zamítl žalobu ohledně povinnosti stěžovatelky upustit od zveřejňování a šíření jakýchkoliv informací o soukromém a rodinném životě stěžovatelů, pokud je to v rozporu s jejich oprávněnými zájmy (II. výrok), uložil stěžovatelce povinnost zveřejnit omluvu v požadovaném znění v tištěných denících a na internetových stránkách (III. výrok) a povinnost zaplatit každému ze stěžovatelů 150 000 Kč (IV. a VI. výrok), žalobu o zaplacení 1 350 000 Kč každému ze stěžovatelů zamítl (V. a VII. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (VIII. výrok). Stěžovatelé vzali po odstranění dotčených článků z internetových stránek žalobu částečně zpět a v tomto rozsahu obvodní soud řízení zastavil. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že ve výše uvedených médiích skutečně vyšly zmíněné články, které řeší, zda stěžovatel tají rozchod s manželkou a že byl zastižen při důvěrnostech s jinou ženou. K článkům byly připojeny fotografie obou stěžovatelů, na kterých se vedou za ruce, společně jedí, nakupují a nasedají do auta. Snímky byly pořízeny na veřejné akci, na kterou byl stěžovatel pozván jako populární herec. Stěžovatelka Křížová není veřejně známou osobou, po zveřejnění článků byla vystavena velkému tlaku, v jehož důsledku se rozhodla rezignovat na svou pracovní pozici. Obvodní soud uzavřel, že stěžovatelka neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů. Neexistoval totiž žádný veřejný zájem na uveřejnění informací z jejich osobní sféry, byť je stěžovatel populárním hercem a veřejně známou osobou. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3063/2009 obvodní soud uvedl, že ačkoliv známé osoby musí obecně akceptovat vyšší míru veřejné kritiky než jiní občané, neplatí tento závěr v případě, že sdělování informací nikterak nesouvisí s jejich veřejnou činností, jako je tomu v dané věci. Stěžovatelka neměla o intimním životě stěžovatelů vůbec psát, a pakliže tak učinila, měla si opatřit relevantní informace. Obvodní soud proto žalobě vyhověl v rozsahu požadované omluvy, ohledně peněžité satisfakce částečně v rozsahu, který považoval za přiměřený. Zdržovací nárok zamítl s odůvodněním, že obrana proti zneužívání svobody slova a práva na informace nemůže spočívat v absolutních zákazech, jak stěžovatelé navrhovali. 4. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze (dále také jen "městský soud") rozsudkem ze dne 12. 3. 2020 č. j. 22 Co 32/2020-134 potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavých výrocích II., V. a VII. (I. výrok), změnil jej ve III. výroku a žalobu, aby stěžovatelka byla povinna zveřejnit omluvu v požadovaném znění, zamítl (II. výrok), dále jej změnil ve IV. a VI. výroku a žalobu o zaplacení 150 000 Kč každému ze stěžovatelů zamítl (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu a po právní stránce uzavřel, že osoba veřejně známá musí snést vyšší míru zásahů do osobnostních práv, neboť svým rozhodnutím veřejně vystupovat současně udělila souhlas s přiměřenými zásahy do těchto práv. Zveřejnění informace o tom, kdo je partnerem či partnerkou veřejně známé osoby, nelze bez dalšího považovat za neoprávněný zásah do soukromí ani za exces z informačního sebeurčení. Partner osoby veřejně známé musí snést přiměřený zájem o svoji osobu v tom směru, že bude jako partner označen. Informace o tom, že stěžovatel byl ženatý, byla veřejně dostupná. Stěžovatel, jako osoba veřejného zájmu, si musel být za těchto okolností vědom, že vyvolá účast na veřejné akci s jinou ženou pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků. Pokud požádal stěžovatelku Křížovou, aby se této akce zúčastnila s ním a zde se k ní pak choval důvěrně jako ke své partnerce, lze souhlasit se stěžovatelkou v tom, že informaci o svém vztahu sami stěžovatelé vyňali z intimní sféry a připustili tím její zveřejnění. V dotyčných článcích stěžovatelka zveřejnila informace, že stěžovatelé mají mezi sebou důvěrný vztah, což byla pravdivá informace; stěžovatelka tedy nezasáhla excesivně do práva stěžovatelů na informační sebeurčení ohledně záležitostí týkajících se jejich soukromého a rodinného života. Pravdivé ovšem nebylo sdělení stěžovatelky, že stěžovatel byl v té době ženatý, a mylné tudíž byly také spekulace, že tají rozchod s manželkou. Pokud se stěžovatel rozhodl nezveřejňovat informace o úmrtí své manželky, bylo to jistě jeho právo. Zároveň je však třeba uvést, že stěžovatelé k zmíněným nepravdivým sdělením přispěli sami tím, že se bez jakéhokoli dalšího vysvětlení objevili na oficiální veřejné akci společně a chovali se k sobě jako partneři. Museli tak rozumně předpokládat, že tato situace vyvolá legitimní otázky a veřejnou diskusi. Šlo přitom o diskusi adekvátní, neexcesivní, stěžovatelé k ní zavdali důvod, a proto šlo o diskusi oprávněnou. Zásadní také je, že stěžovatelka ještě před zveřejněním článků kontaktovala stěžovatele, který tak měl možnost uvést otázku jeho manželského stavu na pravou míru a spekulacím předejít. To však neučinil. Všechny fotografie stěžovatelů, které byly spolu s články zveřejněny, byly pořízeny ve veřejném prostoru obchodního centra. Nejde tedy o fotografie pořízené sledováním v soukromých situacích a na místech, v nichž mají lidé právo předpokládat, že jsou sami. Městský soud dospěl na rozdíl od obvodního soudu k závěru, že stěžovatelka zveřejněním článků a fotografií nezasáhla neoprávněně do osobnostních práv stěžovatelů a není tak povinna poskytnout jim jakoukoli satisfakci. 5. K dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2022 č. j. 25 Cdo 2849/2020-185 rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shrnul judikaturní závěry týkající se občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka. Připomněl v tomto směru kritéria tzv. testu proporcionality a právo na naprosté informační sebeurčení ohledně soukromého života. Osoby, které z povahy své činnosti vstupují do veřejného prostoru, musí snášet zvýšenou intenzitu zájmu o svou osobu. Tento zájem veřejnosti však má své meze, které jsou dány právě okruhem informací, jež ještě spadají do umělecké činnosti. Do oblasti veřejného zájmu proto bez dalšího patří jen ty ne