IV.ÚS 170/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 170/25 ze dne 26. 2. 2025 Vazební rozhodnutí nesmí stát jen na hrozbě vysokého trestu Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph. D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 7 To 80/2024-7757 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2024 č. j. 6 T 3/2024-7672, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 7 To 80/2024-7757 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2024 č. j. 6 T 3/2024-7672 byla porušena základní práva stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 5 a na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 7 To 80/2024-7757 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2024 č. j. 6 T 3/2024-7672 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Tento nález je dalším z řady judikátů řešících rozhodování soudů o ponechání obviněného ve vazbě. Ústavní soud opakuje, že hrozba vysokým trestem není bez dalšího důvodem pro omezení osobní svobody z důvodu tzv. útěkové vazby. Trestní soudy musí zohlednit argumenty obviněného a musí pamatovat na doktrínu zesílených důvodů, pokud je obviněný ve vazbě delší dobu. II. Popis věci a jejího procesní vývoje 2. Věc se týká zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, 3 trestního zákoníku, v níž vystupují čtyři obvinění. Stěžovatel je jedním z nich. Tento trestný čin byl podle obžaloby spáchán tak, že poškozený Jan B. (jedná se o pseudonym) byl po předchozí přípravě na místě jeho bydliště nejprve fyzicky napaden, znehybněn (nasazením policejních pout) a omezen na svobodě (zavlečením do auta). Následně obvinění poškozenému vpíchli injekci, která ho měla podle plánu uspat, uvést do bezvědomí. Bezvládné tělo poté odvezli k blíže neznámé vodní ploše či vodnímu toku na jižní Moravě, resp. v jižní části Vysočiny, a tam hodili do vody. Skutečnou příčinu smrti orgány činné v trestním řízení dosud nezjistily. Smrt nastala buď v důsledku aplikace injekce, nebo v důsledku utonutí po vhození do vody. Tak či onak, poškozený je podle obžaloby po smrti. 3. Stěžovatel ovšem přímo neusmrtil poškozeného, jeho role byla podle obžaloby jiná. Vraždu poškozeného si totiž měl objednat, byl návodcem. Proto měl trestný čin spáchat ve formě účastenství, jmenovitě návodu [§ 21 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku]. Podle obžaloby byl důvod, proč stěžovatel navedl jednoho z pachatelů ke spáchání činu, vleklý spor mezi stěžovatelovou dcerou a poškozeným, jejím bývalým partnerem, o péči o jejich nezletilého syna, tj. stěžovatelova vnuka. 4. Krátce po zahájení trestního stíhání (únor 2024) vzaly trestní soudy stěžovatele do vazby. V přípravném řízení trestní soudy opakovaně rozhodovaly o vazbě, vždy v neprospěch stěžovatele. V řízení před soudem, tj. po podání obžaloby, dozorující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové navrhla, aby Krajský soud v Hradci Králové ponechal stěžovatele ve vazbě. Ten tak také učinil. Současně zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby ani vazbu nenahradil tzv. vazebními substituty (písemný slib, záruka zájmového sdružení občanů, záruka důvěryhodné osoby, dohled probačního úředního úředníka, peněžitá záruka). 5. Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelově argumentu, že nikoho nenavedl ke spáchání trestné činnosti. Jeho obranu vyvrací důkazy, které jsou popsány v obžalobě a obsaženy v trestním spisu. Krajský soud dále zdůraznil, že hlavní pachatelé neměli žádný motiv poškozeného napadnout, resp. se jej "zbavit", neboť s ním neměli nic společného. Jiná situace je ale u stěžovatele: jeho motivace pramenila z rodinné situace. Důkazy (e-maily, výpovědi svědků, apod.) nasvědčují tomu, že motivem navést jednoho z hlavních pachatelů ke spáchání vraždy byl spor o péči o stěžovatelova vnuka. Právě stěžovatelovy silné rodinné vazby byly důvodem, proč stěžovatel podnikl kroky proti poškozenému. Stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody (15 až 20 let, případně výjimečný trest) za velmi závažný, společensky vysoce nebezpečný trestný čin. Případné uložení trestu může mít vzhledem k jeho věku závažné následky. To vše zakládá velmi silný motiv, aby se stěžovatel skrýval před trestním stíháním a potrestáním. Důvod tzv. útěkové vazby tedy existuje [§ 67 písm. a) trestního řádu]. 6. Stěžovatel se následně obrátil na Vrchní soud v Praze se stížností, kterou však vrchní soud zamítl. Důkazy podle vrchního soudu zakládají důvodné podezření, že se čin stal a že jej spáchal právě stěžovatel. Nyní soud rozhoduje o vazbě, nikoli o hlavní otázce trestního řízení, nemůže se tedy blíže vyjádřit k důkazům, na které stěžovatel poukazuje. Není pravda, že krajský soud činí kategorické závěry o stěžovatelově vině. Stěžovatel překrucuje okolnosti nynější věci či je vytrhává z kontextu. Podle vrchního soudu nelze stěžovatele hodnotit jako osobu s ryze kladnými vlastnostmi, která nemá problém se přizpůsobit společenským a jiným normám. Rodinné vazby a společenské vazby jsou bez významu. Dále "způsob přemýšlení nad možností odsouzení může skutečně naprosto diametrálně změnit uvažování dotyčné osoby, kdy zároveň (a zcela pochopitelně) nelze spatřit útěkové tendence před zahájením trestního stíhání, protože obžalovanému muselo být jasné, že to by bylo to nejhorší (pro další posuzování), čeho by se mohl dopustit". Citová vázanost na určité místo či mimopracovní povinnosti neskýtají záruku, že se stěžovatel nepokusí o útěk, resp. že se nebude skrývat. Stěžovatel trpí běžnými zdravotními neduhy, jež jsou obvyklé pro jeho věk (69 let) a společenskou vrstvu. Vrchní soud odmítl, že by trestní soudy špatně používaly závěry nálezu ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 566/03 (N 48/33 SbNU 3). Stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody. Již hrozba odnětí trestu odnětí svobody v délce alespoň 8 roků je "sama o sobě" důvodem pro obavu, že se stěžovatel bude vyhýbat trestnímu stíhání. Stěžovatelovy argumenty jsou proto mylné. Pro omezení osobní svobody stačí jen důvodné podezření. Vrchní soud do budoucna nevyloučil, že trestní soudy mohou o stěžovatelově vazbě rozhodnout jinak. Pokud však trestní řízení trvá, jeho průběh se nesmí ohrozit. III. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel podal obsáhlou ústavní stížnost. Jeho argumentaci lze rozdělit do tří samostatných, avšak navzájem provázaných argumentačních okruhů. 8. Zaprvé, stěžovatel hrubě nesouhlasí se závěrem, že hrozba vysokým trestem odnětí svobody bez dalšího naplňuje útěkový vazební důvod. Již ve stížnosti proti usnesení krajského soudu stěžovatel upozorňoval, že nález III. ÚS 566/03 se musí číst jednak v širších souvislostech, jednak s ohledem na navazující judikaturu. Právě ta vyvrací závěr trestních soudů. V této věci tak trestní soudy kladly příliš velký důraz na hrozící trest. 9. Zadruhé, stěžovatel předložil velkou řadu okolností, které zeslabují obavu z útěku či skrývání (např. stálé rodinné zázemí, věk, zdravotní stav, vázanost na místo bydliště a jeho okolí; poukázal též na to, že v posledních 20 letech nevycestoval do zahraničí atd.). Tyto argumenty trestní soudy přehlédly, nezohlednily, zlehčovaly či odmítly. Stěžovatel si dlouho budoval svůj dosavadní život, není důvod, proč by ho měl ze dne na den opustit. Navíc nynější trestní kauza je hojně medializovaná, stěžovatel tedy nemá kam utéci. Stěžovatel uznává, že mu hrozí vysoký trest. Zdůrazňuje však, že rozhodování o vazbě musí být pečlivější. Musí zohlednit další okolnosti (osobnost obviněného, rodinné a místní vazby, neochota cestovat do zahraničí, vysoký věk či zdravotní stav). Stěžovatel těmito argumenty rozptýlil obavy trestních soudů. Naopak orgány činné v trestním řízení nezjistily žádné konkrétní okolnosti, které by jejich obavu stvrdily. 10. Zatřetí, i kdyby se obava z útěku potvrdila, lze vazbu nahradit tzv. vazebními instituty. Trestní soudy neřekly, proč je nelze v tomto případě použít. Napadená usnesení jsou proto nepřezkoumatelná. Stěžovatel má právo, aby znal konkrétní důvody. V této souvislosti stěžovatel kritizuje též celkovou úroveň odůvodnění napadených usnesení. Ač vznesl konkrétní argumenty, jsou nynější rozhodnutí příliš stručná. 11. Závěrem stěžovatel žádá Ústavní soud, aby jednou pro vždy vyřešil, zda trestní soudy musí v trestních věcech pamatovat na zákaz diskriminace, pokud jeden z obviněných je během trestního řízení stíhán na svobodě, zatímco jiní nikoli. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až