IV.ÚS 195/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 195/26 ze dne 21. 4. 2026 Předčasné předání vyžádaného z předávací vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele K. J. W., t. č. Věznice v Těšíně, Polská republika, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti jinému zásahu Krajského soudu v Ostravě spočívajícímu v postupu v řízení vedeném pod sp. zn. 3 Nt 57/2023, konkrétně v předání stěžovatele z předávací vazby do Polské republiky sedm dní před uplynutím zákonné lhůty k předání, a dále v neučinění žádných procesních kroků k navrácení stěžovatele do České republiky do doby, než se rozhodnutí o předání stane vykonatelným, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: I. Krajský soud v Ostravě postupem v řízení vedeném pod sp. zn. 3 Nt 57/2023 spočívajícím v tom, že zajistil předání stěžovatele z předávací vazby do Polské republiky sedm dní před uplynutím desetidenní zákonné lhůty k předání podle § 213 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a to přestože stěžovatel včas požádal o pozdržení předání o několik dní, aby měl Ústavní soud reálnou možnost rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti, který stěžovatel spojil s ústavní stížností proti rozhodnutí o předání, porušil základní právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Stěžovatel - polský občan - byl na začátku ledna 2026 Krajským soudem v Ostravě předán do Polské republiky k výkonu trestu a dalšímu trestnímu stíhání na základě dvou evropských zatýkacích rozkazů. 2. V posuzované věci Ústavní soud řešil dvě otázky: Zaprvé, zda Krajský soud v Ostravě porušil stěžovatelovo základní právo na přístup k soudu, zajistil-li jeho předání z předávací vazby do Polska sedm dní před uplynutím desetidenní zákonné lhůty k předání, a to přestože stěžovatel včas požádal o pozdržení předání o několik dní, aby měl Ústavní soud reálnou možnost rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti, který stěžovatel spojil s ústavní stížností proti rozhodnutí o předání. Zadruhé, zda Krajský soud v Ostravě porušuje stěžovatelovo základní právo na soudní ochranu, zůstává-li nečinný poté, co Ústavní soud vykonatelnost rozhodnutí o předání stěžovatele do Polska odložil. 3. Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě porušil stěžovatelovo základní právo na přístup k soudu. Svým postupem totiž Ústavnímu soudu fakticky znemožnil rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti před předáním stěžovatele do vyžadujícího státu. 4. Hlavní poselství nálezu zní: Rychlost a efektivita mezinárodní justiční spolupráce nesmí jít na úkor ústavnímu požadavku na účinnou soudní ochranu základních lidských práv. II. Skutkové okolnosti případu a napadený zásah 5. Stěžovatel je státní občan Polské republiky. V srpnu 2022 polský Krajský soud v Čenstochové vydal první evropský zatýkací rozkaz ("EZR 1") podle rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 č. 2002/584/SVV, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (rozhodnutí Krajského soudu v Čenstochové ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. II KOP 46/22). 6. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě následně na základě uvedeného zatýkacího rozkazu podala ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na vydání rozhodnutí o předání stěžovatele do Polské republiky k výkonu trestu odnětí svobody v délce 4 let a 6 měsíců (ke kterému byl stěžovatel odsouzen za spáchání daňových trestných činů) a na vzetí vyžádaného do předávací vazby. 7. V listopadu 2023 Krajský soud v Ostravě o návrhu rozhodl tak, že vyžádaný stěžovatel se do Polské republiky k výkonu trestu odnětí svobody nepředává podle § 205 odstavec 2 písm. e) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ("ZMJS") [usnesení č. j. 3 Nt 57/2023-501 ze dne 29. 11. 2023]. Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud") nicméně uvedené rozhodnutí v červenci 2024 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (usnesení č. j. 2 To 25/2024-657 ze dne 25. 7. 2024). 8. V listopadu 2023 zároveň Krajský soud v Katovicích vydal druhý evropský zatýkací rozkaz ("EZR 2") [rozhodnutí Krajského soudu v Katovicích ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. XVI Kop 67/23]. Státní zástupkyně proto ke Krajskému soudu v Ostravě podala další návrh na vydání rozhodnutí o předání vyžádaného do Polska k trestnímu stíhání (za současného přijetí ujištění Okresního soudu v Katovicích ze dne 15. 7. 2024) 9. V říjnu 2024 Krajský soud v Ostravě řízení o obou návrzích spojil. V srpnu 2025 následně rozhodl, že se vyžádaný stěžovatel: předává do Polské republiky k výkonu trestu odnětí svobody (EZR 1); předává do Polské republiky k trestnímu stíhání (EZR 2); bere do předávací vazby (usnesení č. j. 3 Nt 57/2023-1084 ze dne 29. 8. 2025). 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí stěžovatel brojil stížností, kterou vrchní soud dne 6. 1. 2026 zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (usnesení č. j. 2 To 88/2025-1270 ze dne 6. 1. 2026). 11. Vrchní soud následně podle § 213 odst. 2 a 4 ZMJS požádal Policii České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, o sjednání data a místa předání s Polskou republikou. Krajskému soudu v Ostravě bylo dne 7. 1. 2026 doručeno sdělení policejního orgánu, že předání bylo sjednáno na den 9. 1. 2026. 12. Dne 8. 1. 2026 předseda senátu Krajského soudu v Ostravě vydal příkaz Vazební věznici v Ostravě, aby byl stěžovatel propuštěn z předávací vazby a neprodleně předán příslušným orgánům k realizaci extradice do Polska dne 9. 1. 2026 v 10:00 na předávacím místě Chotěbuz/Cieszsyn (č. l. 1358). 13. Dne 8. 1. 2026 v 13:57 bylo do datové schránky Krajského soudu v Ostravě dodáno podání stěžovatele, který prostřednictvím svého advokáta soud požádal "o posečkání s realizací předání a vyčerpání zákonné lhůty". Stěžovatel v podání uvedl, že dne 8. 1. 2026 podal ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu ze dne 6. 1. 2026, která byla spojena s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Stěžovatel v podání žádal o posečkání s realizací jeho předání do Polska "do doby, než bude Ústavním soudem rozhodnuto o žádosti na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, nejpozději však do 16. 1. 2026 (tedy tak, aby byla zachována lhůta § 213 odst. 2 ZMJS, ale aby bylo umožněno Ústavnímu soudu reálně rozhodnout a aby tak nebylo rozhodnutí Ústavního soudu ryze akademické)" (č. l. 1361). 14. Dne 9. 1. 2026 byl stěžovatel předán prostřednictvím policie z Vazební věznice Ostrava příslušným polským orgánům. 15. Dne 13. 1. 2026 Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele ze dne 8. 1. 2026 tak, že se vykonatelnost usnesení vrchního soudu ze dne 6. 1. 2026 odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že "odložení vykonatelnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť stěžovatel se nachází v předávací vazbě a odkladem vykonatelnosti usnesení vrchního soudu se na této okolnosti nic nezmění. Stěžovatel tedy stále bude k dispozici pro úkony orgánů činných v trestním řízení. Odkladem vykonatelnosti nevznikne újma žádným třetím osobám. Naopak stěžovateli hrozí újma výrazná, neboť při (případném) úspěchu jeho ústavní stížnosti a vydání kasačního nálezu Ústavním soudem by již byl stěžovatel předán do Polské republiky a jeho případné navrácení zpět do České republiky by již bylo krajně nejisté. Případný kasační nález Ústavního soudu by tak již na postavení stěžovatele s největší pravděpodobností neměl faktický dopad" (usnesení sp. zn. II. ÚS 72/26 ze dne 13. 1. 2026). 16. Dne 15. 1. 2026 zaslal stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě žádost o učinění bezodkladných kroků vedoucích k převozu stěžovatele zpět do Česka. Stěžovatel soud žádal o bezodkladnou realizaci relevantních procesních kroků v duchu naplnění vzájemné spolupráce mezí justičními orgány členských států EU, které povedou k nápravě nastalého stavu. 17. Přípisem doručeným stěžovateli dne 20. 1. 2026 Krajský soud v Ostravě stěžovateli sdělil, že "vzhledem k tomu, že vyžádaný [stěžovatel] byl v souladu se zákonem o mezinárodní justiční spolupráci již předán na území Polské republiky, nelze jeho osobu podle citované právní formy předat zpět, a to bez ohledu na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 72/26". III. Argumentace stěžovatele 18. Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 22. 1. 2026, ve které mimo jiné žádá o přednostní projednání, namítá, že Krajský soud v Ostravě svým postupem ve věci porušil jeho základní práva na soudní ochranu a přístup k soudu zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod ("Úmluva").