IV.ÚS 2346/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2346/25 ze dne 15. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 263/2025-1820 ze dne 30. dubna 2025, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 55 To 222/2024-1771 ze dne 7. listopadu 2024 a rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 2 T 263/2021-1667 ze dne 11. března 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství v Přerově, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud v posuzované věci řešil, zda soudy ústavně souladně posoudily, zda stěžovatel jako řidič automobilu způsobil dopravní nehodu a spáchal přitom několik trestných činů. II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Orgány činné v trestním řízení stěžovateli kladou za vinu, že dne 23. 2. 2014 řídil automobil pod vlivem alkoholu, přičemž na rovném a přehledném úseku vozovky nezvládl řízení, vjel do protisměru a způsobil dopravní nehodu, při níž byli zraněni tři další lidé (těžká zranění jednoho z nich následně vyústila mimo jiné v amputaci jeho pravé nohy). Řidič měl z místa nehody uprchnout, aniž by poškozeným poskytl pomoc. Stěžovatel svoji vinu popíral a tvrdil, že ve vozidle byl přítomen toliko jako spolujezdec, nikoli jako řidič. 3. Okresní soud v Přerově ("okresní soud") stěžovatele uznal vinným třemi přečiny: těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, ohrožení pod vlivem návykové látky a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. Odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků) a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu sedmi let. Dále stěžovateli uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu rovněž rozhodl, že je stěžovatel povinen zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně 3 012 057 Kč a Generali České pojišťovně 2 945 938 Kč. Okresní soud stejným rozhodnutím zároveň odsoudil spoluobviněného R. B., a to pro přečin nadržovaní (viz ústavní stížností napadený rozsudek). 4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("krajský soud") odvolání stěžovatele zamítl (viz ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu). 5. Proti usnesení krajského soudu stěžovatel brojil dovoláním, jež založil na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy tvrzeném zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné (viz ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu). III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Protiústavně posoudily otázku, zda stěžovatel jako řidič motorového vozidla dopravní nehodu způsobil: skutková zjištění jsou totiž v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. 7. Ze znaleckého posudku zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně vyplývá, že řidič vozidla musel při nárazu do stojícího vozidla utrpět zranění, neboť nebyl připoután a narazil hlavou do čelního skla. Stěžovatel byl ovšem krátce po nehodě prohlédnut dvěma nezávislými osobami (policistou a lékařkou) a na jeho těle nebyla zjištěna žádná zranění (jak dokládá i příslušná fotodokumentace). Rovněž znalecký posudek MUDr. Martina Dobiáše, Ph.D. prakticky vyloučil, že by stěžovatel mohl být řidičem vozidla, a to právě s ohledem na absenci jeho zranění. Soudy se s uvedeným rozporem nevypořádaly a "překonaly" jej nepodloženými spekulacemi o tom, že se zranění mohla projevit až později, respektive že je stěžovatel mohl skrývat, či že prohlídky stěžovatele nebyly provedeny řádně. Přestože na čelním skle vozidla byly zjištěny vlasy odpovídající DNA stěžovatele, soudy protiústavně uzavřely, že se tam mohly dostat pouze přímým kontaktem hlavy řidiče se sklem. Jeden z vlasů byl nalezen 18 cm od praskliny, tedy nikoli přímo v místě nárazu - jiné vysvětlení jeho přítomnosti proto nelze vyloučit. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než o návrhu rozhodne meritorně nálezem. 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje v podstatě totožnou argumentaci, kterou uplatnil již v dovolání a s níž se Nejvyšší soud přesvědčivě vypořádal. Trestní soudy dokazování zaměřené na otázku totožnosti řidiče automobilu pečlivě provedly. Z uceleného řetězce důkazů vyplývá, že: 1) stěžovatel byl na místě nehody (trasologické stopy obuvi a přehled telekomunikačního provozu ve spojení s výpovědí svědka); 2) nacházel se v automobilu (biologické stopy zajištěné na čelním skle vozidla odpovídající DNA stěžovatele); a 3) v daném voze se zároveň nenacházel nikdo jiný, než řidič vozidla (airbag spolujezdce nebyl aktivován a nenese žádnou stopu po stlačení lidského těla). Závěr, že řidičem vozidla proto logicky nemohl být nikdo jiný než právě stěžovatel, je proto srozumitelný a logický (viz bod 11 napadeného usnesení Nejvyššího soudu a bod 26 usnesení krajského soudu). 10. Namítá-li stěžovatel, že na jeho těle nebyla bezprostředně po nehodě identifikována žádná zranění, lze ve shodě s Nejvyšším soudem uvést, že do jisté míry spekulativní závěry ohledně důvodu absence projevů zranění jsou nadbytečné za situace, kdy provedeným dokazováním bylo spolehlivě vyloučeno, že by řidičem mohl být kdokoliv jiný než stěžovatel. Jak uvedl Nejvyšší soud: "Za takové situace nejsou úvahy, o způsobených či nezpůsobených zraněních, relevantní, jelikož se tak mohlo stát z různých důvodů, ať již se povedlo obviněnému nějaká lehká zranění zastřít (ohledání těla obviněného bylo prováděno v době, kdy obviněný nebyl považován za řidiče předmětného vozidla) či mohl mít obviněný štěstí a jeho zranění nemusela být při prohlídce viditelná." (viz bod 11 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). 11. Obdobně skutečnost, že jeden z vlasů byl zajištěn 18 cm od praskliny čelního skla, nikterak nevyvrací zjištění trestních soudů, že se stěžovatel v automobilu nacházel a že na místě spolujezdce nikdo neseděl. Závěr o vině stěžovatele proto obstojí i v tomto ohledu. 12. Pro posuzovanou věc je klíčové, že ústavní úlohou Ústavního soudu není přehodnocovat skutková zjištění obecných soudů ani nahrazovat jejich hodnocení důkazů hodnocením vlastním. Do skutkových závěrů obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze výjimečně tehdy, jsou-li tato zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy nebo jsou-li výsledkem libovůle při jejich hodnocení [srov. kupříkladu nález sp. zn. II. ÚS 3044/22 ze dne 2. 5. 2023 (N 77/118 SbNU 37)]. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Trestní soudy se se všemi námitkami stěžovatele, včetně otázky absence jeho zranění, pečlivě zabývaly a svůj závěr o pozici stěžovatele jako řidiče automobilu náležitě odůvodnily. Skutečnost, že stěžovatel s hodnocením trestních soudů nesouhlasí, sama o sobě porušení ústavně zaručených práv nezakládá. V. Závěr 13. Protože Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu