IV.ÚS 2453/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2453/25 ze dne 4. 12. 2025 Zásada ne bis in idem při rozhodování o výkonu trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele G. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2025 č. j. 6 To 164/2025-200 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2025 č. j. 70 T 15/2022-186, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2025 č. j. 6 To 164/2025-200 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2025 č. j. 70 T 15/2022-186 bylo porušeno právo zaručené v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2025 č. j. 6 To 164/2025-200 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2025 č. j. 70 T 15/2022-186 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu projednal ústavní stížnost přednostně. To zejména proto, aby stěžovateli zbývalo vykonat co nejkratší trest odnětí svobody, a mohl tak dříve požádat o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a zařadit se do programů, které jsou přístupné pouze odsouzeným, kterým zbývá vykonat jen menší část trestu. 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě (také též "okresní soud") sp. zn. 70 T 15/2022 se podává, že okresní soud napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel podle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vykoná úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 70 T 15/2022-17, ve věci přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, neboť ve zkušební době porušil podmínku vedení řádného života opakovaným pácháním úmyslné trestné činnosti. Okresní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele o porušení principu ne bis in idem. Stěžovatel tvrdil, že za skutek spáchaný dne 24. 10. 2015 byl již potrestán rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 26. 6. 2017 č. j. 103 T 49/2017-218 ukládajícím mu úhrnný trest zahrnující i trest uložený trestním příkazem okresního soudu ze dne 22. 6. 2016 č. j. 70 T 94/2016-155, jehož výrok o trestu zrušil. Podle okresního soudu byl tento trestní příkaz až v roce 2021 doručen obhájci stěžovatele, který proti němu podal odpor. Proto byl posléze trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, které vyústilo v napadený rozsudek okresního soudu ze dne 29. 3. 2022 č. j. 70 T 15/2022-17. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově při rozhodování rozsudkem ze dne 26. 6. 2017 č. j. 103 T 49/2017-218 se řídil pouze formálně vyznačenou právní mocí, aniž by si ověřil skutečný stav. Pokud by situaci zjistil správně, vyčkal by s vydáním rozhodnutí až na okamžik, kdy by trestní příkaz nabyl právní moci. Za situace, kdy trestní příkaz nenabyl právní moci, není možno podle okresního soudu dovodit, že stěžovatel již trest za daný skutek vykonal. 3. Následná stížnost stěžovatele podaná podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítnuta jako nedůvodná. Krajský soud se ztotožnil s argumentací okresního soudu s tím, že tato je přesvědčivá a úplná. Podle krajského soudu byl stěžovatel za skutek spáchaný dne 24. 10. 2015 odsouzen pravomocně jen rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 3. 2022 č. j. 70 T 15/2022-17, jelikož pouze v této věci odsuzující rozsudek nabyl právní moci podle § 139 trestního řádu a je vykonatelný. Proto podle krajského soudu nebyl porušen čl. 40 odst. 5 Listiny zakotvující zásadu ne bis in idem. Uvedeným rozsudkem okresního soudu jsou soudy vázány v řízení o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Pokud došlo k pochybení v jiném trestním řízení (konkrétně v řízení před Okresním soudem v Karviné - pobočkou v Havířově), není okresní soud ani krajský soud v této věci příslušný k tomu, aby o tomto pochybení rozhodl. Pravomocný rozsudek lze napadnout pouze mimořádným opravným prostředkem, který nemůže být předmětem řízení před krajským soudem. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí porušují zejména princip ne bis in idem a právo na spravedlivý proces. Jeho argumentace před Ústavním soudem se týká především skutku spáchaného dne 24. 10. 2015, kdy se měl dopustit přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Za tento skutek byl stěžovatel fakticky potrestán opakovaně různými soudy. Poprvé byl potrestán trestním příkazem okresního soudu ze dne 22. 6. 2016 č. j. 70 T 94/2016-155, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 1 roku podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let spolu se zákazem řízení motorových vozidel na dobu 42 měsíců (k tomuto trestnímu příkazu stěžovatel doplňuje, že tento trestní příkaz nebyl doručen jeho obhájci, přesto bylo vyznačeno, že nabyl právní moci). Podruhé byl stěžovatel za tentýž skutek potrestán rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 26. 6. 2017 č. j. 103 T 49/2017-218, kterým mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 20 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let a 6 měsíců spolu se zákazem řízení motorových vozidel na dobu 5 let (k tomu stěžovatel uvádí, že se ve zkušební době uložené tímto druhým rozsudkem osvědčil ke dni 30. 1. 2021, což je doloženo záznamem v rejstříku trestů). Následně v roce 2022 vydal okresní soud další rozsudek ze dne 29. 3. 2022 č. j. 70 T 15/2022-17, kterým stěžovateli uložil trest odnětí svobody v délce 10 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 20 měsíců spolu se zákazem řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Tento trest se opět týkal skutku ze dne 24. 10. 2015, za který již byl stěžovatel dvakrát potrestán a druhý z těchto trestů i vykonal a osvědčil se. To znemožňuje jakékoli další stíhání za tentýž skutek. Na základě toho stěžovatel namítá porušení principu ne bis in idem a poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 6/03 (U 18/30 SbNU 573) a ze dne 30. 10. 2000 sp. zn. I. ÚS 352/99. 5. Na podporu své argumentace poukazuje na novelu trestního zákoníku, tedy na zákon č. 270/2025 Sb., která nabude účinnosti 1. ledna 2026. Ta na obdobné situace pamatuje novou úpravou v § 92 odst. 2 trestního zákoníku, podle níž se do uloženého trestu započítá vykonaná sankce uložená pachateli soudem nebo jiným orgánem, pokud došlo k novému odsouzení pachatele pro týž skutek. Do uloženého trestu se započítá též trest odnětí svobody, který byl vykonán na základě zrušeného rozsudku, pokud již nedošlo k jeho započítání nebo zohlednění v trestním řízení vedeném pro týž skutek. Stěžovatel uvádí, že tato změna zákonné úpravy ukazuje, že zákonodárce si je vědom problematických situací, jakou představuje i tento případ, a snaží se jim předejít. Poukazuje dále na vady související s rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 70 T 15/2022-17. Tvrdí, že odvolání proti tomuto rozsudku bylo vzato zpět jeho obhájcem bez jeho výslovného souhlasu, jak vyžaduje § 250 odst. 3 trestního řádu. V trestním spise podle stěžovatele chybí jakýkoli doklad o tomto souhlasu, což vzbuzuje pochybnosti o tom, zda rozsudek vůbec nabyl právní moci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 7. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (srov. § 44 zákona