IV.ÚS 2718/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2718/25 ze dne 13. 5. 2026 Porušení práva na zákonného soudce nepředložením věci rozšířenému senátu NSS   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Kunsta zastoupeného Mgr. Zuzanou Venera Zlatohlávkovou, advokátkou, sídlem Spálená 108/51, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2025 č. j. 4 As 100/2025-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2025 č. j. 4 As 100/2025-22 byla porušena práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2025 č. j. 4 As 100/2025-22 se proto ruší. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se stěžovatel žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích domáhal zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 3. 9. 2024. Žalobu podal obecný zmocněnec stěžovatele Bc. Michael Kunst (bratr stěžovatele). K žalobě rovněž přiložil příslušnou plnou moc, která jej k tomuto kroku měla opravňovat. 3. Usnesením ze dne 5. 5. 2025 krajský soud rozhodl, že se v projednávané věci nepřipouští zastoupení obecným zmocněncem. Krajský soud vycházel při rozhodování z § 35 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), podle nějž se účastník může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, přičemž soud takové zastoupení usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně. Dále zohlednil závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2428/08, podle kterých je opakované zastupování účastníků řízení nekvalifikovanými osobami nežádoucím jevem, který nepožívá ústavní ochrany. Naopak smyslem a účelem § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), je podle Ústavního soudu ochrana výlučného postavení advokátů v systému ochrany práv, tedy ochrana před tzv. pokoutnictvím (poskytováním právních služeb za úplatu osobami práva neznalými, na které se nevztahuje zákonná úprava). 4. Krajskému soudu bylo z úřední činnosti známo, že obecný zmocněnec již zastupoval stěžovatele v řízeních vedených u krajského soudu pod sp. zn. 36 A 4/2024 a sp. zn. 52 A 70/2023. Dále obecný zmocněnec zastupuje stěžovatele v řízeních vedených pod sp. zn. 61 A 9/2024 a sp. zn. 52 A 81/2024, v nichž již krajský soud vydal usnesení o nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem. Všechna řízení se týkají odlišných skutků spojených s provedením silniční kontroly a zjištěním přítomnosti psychotropních a omamných látek THC, amfetamin/metanfetamin a kokain v těle stěžovatele. Krajský soud proto neměl pochyb o tom, že obecný zmocněnec zastupuje stěžovatele v různých věcech opětovně. K příbuzenskému vztahu mezi stěžovatelem a obecným zmocněncem krajský soud poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2005 sp. zn. I. ÚS 698/04, přičemž konstatoval, že rozhodujícím pro nepřipuštění opakovaného zastupování je objektivní hledisko, nikoli subjektivní, tedy důvody na straně stěžovatele nebo jeho vztah ke zmocněnci. 5. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud konstatoval, že krajský soud při svém rozhodování vycházel z § 35 odst. 8 s. ř. s., nikoli z chybně označeného § 35 odst. 6 s. ř. s., to však nemělo za následek nezákonnost napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatel zjevně dlouhodobě a opakovaně zneužívá institutu obecného zmocnění. Nejvyšší správní soud aproboval závěr krajského soudu, že rozhodné okolnosti jsou objektivního charakteru (četnost zastoupení obecným zmocněncem; časový odstup mezi jednotlivými případy; mnohost nesouvisejících řízení, v nichž je účastník řízení zastoupen) a závěr o nepřípustnosti zastoupení obecným zmocněncem podle § 27 odst. 2 o. s. ř., resp. § 35 odst. 8 s. ř. s., není možné eliminovat poukazem na blízký vztah obecného zmocněnce a stěžovatele. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že podal u Nejvyššího správního soudu tři kasační stížnosti proti usnesením krajského soudu o nepřipuštění jeho zastoupení obecným zmocněncem (bratrem), vydaných v odlišných řízeních vedených před krajským soudem. Podle stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rozhodl jinak než v rozsudcích ze dne 30. 5. 2025 č. j. 21 As 41/2025-19 a ze dne 29. 5. 2025 č. j. 21 As 18/2025-20, ačkoliv šlo o právně a skutkově totožné věci, navíc stejného stěžovatele. 7. O prvních dvou kasačních stížnostech vedených pod sp. zn. 21 As 41/2025 a sp. zn. 21 As 18/2025 rozhodl 21. senát Nejvyššího správního soudu tak, že je posoudil jako přípustné a z důvodu "hrubého pochybení krajského soudu při výkladu procesního práva" kasačním stížnostem vyhověl a usnesení krajského soudu zrušil. O nákladech řízení v rozsudcích nerozhodoval. 21. senát v těchto řízeních vyhodnotil, že obě řízení vedená u krajského soudu spolu skutkově úzce souvisí (proto není naplněný pojmový znak "opakovaného zastupování v různých věcech"), přičemž není ani možné zcela přehlížet blízký příbuzenský vztah mezi stěžovatelem a obecným zmocněncem. 8. Naproti tomu o třetí kasační stížnosti stěžovatele rozhodl 4. senát Nejvyššího správního soudu tak, že vůbec nezkoumal kritéria její přípustnosti, kasační stížnost zamítl a rozhodl o tom, že stěžovateli vrací vybraný soudní poplatek. V napadeném rozsudku 4. senát konstatoval, že pojmový znak "opakovaného zastupování v různých věcech" naplněný je, přičemž blízký příbuzenský vztah mezi stěžovatelem a obecným zmocněncem je bez významu, neboť pro posouzení věci je rozhodující kritérium objektivní, nikoliv kritérium subjektivní. Nevysvětlil přitom odklon od předcházejících závěrů v rozsudcích 21. senátu a bez předložení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu rozhodl odlišně. 9. Z odůvodnění napadeného rozsudku dále vyplývá, že 4. senát doručil vedlejšímu účastníkovi kasační stížnost za účelem jeho případného vyjádření. Vedlejší účastník svého práva využil, a ke kasační stížnosti se vyjádřil (viz bod 9 napadeného rozsudku). Toto vyjádření však 4. senát stěžovateli nezaslal a znemožnil mu tak realizovat jeho procesní práva. III. Vyjádření účastníka řízení a replika stěžovatele 10. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníku řízení. 11. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření nesouhlasí s názorem stěžovatele, že porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a kontradiktornosti řízení tím, že mu nezaslal vyjádření vedlejšího účastníka ke kasační stížnosti, neboť z jeho vyjádření je zřejmé, že nepolemizoval s obsahem kasačních námitek a nevznesl ani žádnou argumentaci, jíž by mohl ovlivnit úvahy soudu při rozhodování ve věci. Nejvyšší správní soud však přisvědčil námitce stěžovatele, že 4. senát při svém rozhodování opomenul rozsudky ze dne 30. 5. 2025 č. j. 21 As 41/2025-19 a ze dne 29. 5. 2025 č. j. 21 As 18/2025-20, a za situace, kdy na ně neupozornil ani stěžovatel, vydal ústavní stížností napadený rozsudek, který je s nimi v rozporu, aniž by věc předložil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Připustil, že tímto postupem došlo k porušení ústavních práv stěžovatele. 12. Soudkyně zpravodajka zaslala doručené vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel možnosti repliky nevyužil. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem, který je zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stížnost je tedy přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti V. I. Obecná východiska 14. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že z ústavního principu rovnosti (čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy) a právní jistoty, která neoddělitelně p