IV.ÚS 3359/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3359/25 ze dne 17. 12. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Vodňanská drůbež, a.s., sídlem Radomilická 886, Vodňany, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2025 č. j. 1 Afs 59/2025-98, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2025 č. j. 10 A 92/2024-97, rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. července 2024 č. j. MZE-53344/2024-11155 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. května 2024 č. j. MZE-32934/2024-14112, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, a Ministerstva zemědělství, jako účastníků řízení, a Státního zemědělského intervenčního fondu, sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka je společností spadající do skupiny Agrofert, jejím jediným akcionářem je společnost AGROFERT, a.s., jejímž jediným akcionářem byl do 3. 2. 2017 Andrej Babiš. Ten byl od 6. 12. 2017 do 17. 12. 2021 předsedou vlády. V únoru 2017 vložil všechny akcie společnosti AGROFERT, a.s., do svěřenských fondů. 3. Stěžovatelka uzavřela v květnu 2018 s vedlejším účastníkem veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace ve výši 75 mil. Kč na projekt "Optimalizace a inovace v procesech porcování a balení drůbežího masa" z Programu rozvoje venkova České republiky na období 2014-2020. Dotace měla být financována ze zdrojů národních (50,5 %) a zdrojů Evropské unie (49,5 %). V květnu 2023 oznámil stěžovatelce vedlejší účastník, že výše schválené dotace činí 0 Kč a že ukončuje administraci žádosti. Opřel se přitom mj. o závěry auditu Evropské komise z února 2021, z nichž dovodil, že poskytnutí dotace by bylo v rozporu § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném do 31. 12. 2023. 4. O rok později, tj. v květnu 2024, vydalo Ministerstvo zemědělství napadené rozhodnutí, kterým zrušilo veřejnoprávní smlouvu s účinky ode dne jejího uzavření. Vycházelo z auditního šetření Evropské komise, podle kterého se na Andreje Babiše vztahuje § 4c zákona o střetu zájmů, a proto veškeré dotace poskytnuté skupině Agrofert po 1. 9. 2017 jsou v rozporu se zákonem. Podle závěrů Evropské komise Andrej Babiš nepřímo ovládá celou skupinu prostřednictvím svěřenských fondů. Stěžovatelčin rozklad ministr zemědělství napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. 5. Správní žalobu proti rozhodnutí ministra Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rovněž zamítl. Předně uvedl, že smyslem § 4c zákona o střetu zájmů je zabránit střetu zájmů při vynakládání veřejných prostředků, tedy jejich poskytování společnostem vlastněným či ovládaným veřejným funkcionářem. Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 4/17 pojal termín "ovládání" široce - s přihlédnutím k unijní úpravě dospěl k závěru, že ovládající osobou může být i zakladatel svěřenského fondu, obmyšlený či jiná osoba s faktickou kontrolou nad svěřenským fondem. V zájmu bezrozpornosti právního řádu je nutno přihlédnout i k úpravě ovládání obsažené v zákoně o obchodních korporacích. Nutno však zdůraznit, že ta sleduje jiný, soukromoprávní účel (a míří převážně na obchodní korporace) než úprava zákona o střetu zájmů, která chrání veřejný zájem, zejména veřejné rozpočty. Pojem "ovládání" podle zákona o střetu zájmů je tak třeba chápat obecněji jako subjekt nebo mechanismus, kterým se vykonává vliv a který se neomezuje na kategorii obchodních korporací. Jinak by bylo možné použití tohoto ustanovení jednoduše obejít kupř. založením svěřenského fondu a zároveň podíly ve skutečnosti nadále ovládat. Ostatně i zákon o obchodních korporacích počítá s tím, že ovládat lze i fakticky přes svěřenský fond. Andrej Babiš prostřednictvím svěřenských fondů zvolil uspořádání a správu skupiny Agrofert tak, že mu nadále umožňovala nejen získávat zisk z majetku ve svěřenských fondech, ale i fakticky nepřímo ovládat skupinu, což plyne ze statutů svěřenských fondů. Andrej Babiš měl kupříkladu možnost odvolávat a jmenovat rodinného protektora a za určitých okolností i možnost odvolat ostatní protektory, a tím pádem ovlivňovat i usnášeníschopnost a rozhodování rady protektorů. Ačkoli svěřenští správci obou fondů formálně naplňují znaky ovládající osoby podle zákona o obchodních korporacích, faktický rozhodující vliv v zásadních záležitostech si ponechal Andrej Babiš, zároveň měl i nadále přímý hospodářský zájem na prospěchu skupiny Agrofert. 6. Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru, že okolnosti nyní posuzovaného případu odůvodňují zrušení veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace s účinky ex tunc, tedy k datu jejího uzavření. Za dodržení všech podmínek dotace, včetně souladu se zákonem, odpovídá příjemce dotace. Bylo na stěžovatelce, aby zajistila, že po celou dobu administrace projektu bude splněna podmínka stanovená v § 4c zákona o střetu zájmů, této povinnosti ale stěžovatelka nedostála. Již při uzavírání smlouvy si mohla a měla být vědoma své nezpůsobilosti přijmout dotaci pro existenci střetu zájmů, což je zřejmá a zákonem stanovená podmínka. Proto stěžovatelka ze smlouvy nenabyla práva v dobré víře. I kdyby však výklad § 4c zákona o střetu zájmů nebyl v době uzavření veřejnoprávní smlouvy zcela vyjasněn, a tedy stěžovatelka mohla nabýt práva v dobré víře, převážil by nad jejími právy veřejný zájem. Tím byl zejména zájem na ochraně veřejných rozpočtů a zájem na zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty zabráněním střetu zájmů. Tyto veřejné zájmy bylo nutné za daných skutkových okolností shledat jako naléhavější než stěžovatelčin soukromý zájem na uskutečnění dotačního projektu. II. Argumentace stěžovatelky 7. Ústavní stížností napadla stěžovatelka všechna rozhodnutí z důvodů, které lze rozdělit do šesti okruhů. V prvním z nich stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že s ní správní orgány a soudy zachází nerovně z důvodu, že Andrej Babiš je politicky činná osoba. O tom, že se ke stěžovatelce přistupuje s předpojatostí, svědčí, že Nejvyšší správní soud rozhodl o její obsáhlé kasační stížnosti ukvapeně již za čtyři měsíce. Zadruhé se správní orgány ani soudy nevypořádaly dostatečně se stěžovatelčinou argumentací a svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. 8. Třetí okruh námitek se zaměřuje na výklad pojmu "ovládaná osoba" v § 4c zákona o střetu zájmů. Tento pojem zákon o střetu zájmů nedefinuje, jde ale o ustálený pojem českého práva vymezený v zákoně o obchodních korporacích, kterého je třeba se držet. Soudy však pojem "ovládání" svévolně rozšířily o kritérium majetkového prospěchu, který činí ze stěžovatelky osobu ovládanou Andrejem Babišem. Takové nepřípustné dotváření práva narušuje principy bezrozpornosti právního řádu a právní jistoty. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/17 upozornil, že § 4c zákona o střetu zájmů je třeba vykládat restriktivně. Kromě toho pozměňovací návrh, kterým se v § 4c zákona o střetu zájmů zakotvil zákaz poskytovat některým obchodním společnostem dotace, pracoval ve svém odůvodnění s tím, že pojem ovládání vychází ze zákona o obchodních korporacích. Pakliže by měl být součástí pojmu ovládání v zákoně o střetu zájmů i aspekt majetkového prospěchu, užil by zákonodárce pojem "skutečný majitel", který český i evropský právní řád již zná. O to se ostatně zákonodárce pokusil, když zákonem č. 253/2023 Sb. rozšířil zákaz ucházet se o dotace i na obchodní společnosti, jejichž skutečným majitelem je člen vlády, tento zákon však Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 4. 12. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 41/23. Rozšíření pojmu "ovládání" o majetkový prospěch (jako by byl užit pojem "skutečný majitel") je nepřípustným dotvářením práva v rozporu s principem dělby moci. 9. Čtvrtý okruh námitek se týká nabytí práv ze smlouvy v dobré víře. Je nesprávný závěr, že stěžovatelka nenabyla ze smlouvy o poskytnutí dotace žádná práva v dobré víře. Dobrá víra se předpokládá a je na veřejné moci, aby její existenci vyvrátila. Podle judikatury Ústavního soudu platí, že pokud je závěr o nedostatku dobré víry založen pouze na tom, že jednotlivec nepředvídal, jaký výklad orgány veřejné moci zaujmou, jde o nepřípustné přenášení odpovědnosti za výklad právních předpisů a výkon veřejné moci na jednotlivce (nález ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 17/16). Kromě toho je svévolný závěr, že byl