IV.ÚS 3739/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3739/25 ze dne 18. 3. 2026 Právo na bezplatnou pomoc obhájce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené advokátem Mgr. Dmytrem Krasovskym, sídlem Krupská 28/30, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 2025 č. j. 6 To 317/2025-50 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. července 2025 č. j. 0 Nt 1082/2025-40, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 2025 č. j. 6 To 317/2025-50 a usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. července 2025 č. j. 0 Nt 1082/2025-40 bylo porušeno právo na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 2025 č. j. 6 To 317/2025-50 a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. července 2025 č. j. 0 Nt 1082/2025-40 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá ústavností rozhodnutí obecných soudů, kterými stěžovatelce nepřiznaly nárok na bezplatnou obhajobu v probíhajícím trestním řízení. To je vedeno proti ní a jejímu manželovi pro zločin týrání svěřené osoby (nezletilého syna stěžovatelky, nar. 2013). Přestože je stěžovatelka aktuálně v tíživé majetkové situaci a má další tři nezletilé děti, obecné soudy ji neshledaly nemajetnou ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu, a to zejména s poukazem na její a manželovu majetkovou potencialitu. II. Popis věci a její procesní vývoj 2. Poté, co bylo proti stěžovatelce a jejímu manželovi dne 4. 3. 2025 usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní odbor Teplice, zahájeno trestní stíhání a stěžovatelce ustanoven obhájce (jde o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 trestního řádu), podala stěžovatelka jeho prostřednictvím dne 26. 3. 2025 návrh na přiznání bezplatné obhajoby podle § 33 odst. 2 trestního řádu. V návrhu uvedla, že je nemajetná, nevlastní žádný nemovitý majetek, ani automobil či jiné hodnotnější movité věci, a nedisponuje ani žádnými peněžitými prostředky. Vychovává další tři nezletilé děti (nar. 2017, 2019 a 2022), ke kterým má vyživovací povinnost, nepracuje (a ani kvůli dětem nemůže) a nemá žádné příjmy kromě dávek státní sociální podpory a příspěvku v nezaměstnanosti. Dále uvedla, že nepracuje ani její manžel. Měsíční výdaje rodiny přesahují částku 20 000 Kč, tudíž příjmy pokryjí jen nutné náklady na bydlení a základní potřeby. Návrh dne 28. 3. 2025 doplnila o výpis příjmů a výdajů domácnosti a o čestné prohlášení o majetkových poměrech. 3. Okresní soud v Teplicích dne 15. 4. 2025 žádost zamítl s odůvodněním, že stěžovatelka dostatečně neosvědčila své majetkové poměry a nevysvětlila, proč další příjmy domácnosti nezajišťuje její manžel. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 22. 4. 2025 stížnost. V doplnění ze dne 27. 4. 2025 uvedla, že soudu nic nebránilo stěžovatelku k doplnění žádosti vyzvat, když mu nestačilo její čestné prohlášení, vyrozumění o příjmech od pracovního úřadu a nájemní smlouva. Není v jejích silách ovlivnit pracovní činnost jejího manžela, a posouzení poměrů obviněné by se mělo vztahovat výlučně k osobě obviněné, nikoli k potenciálním příjmům osob blízkých. Současně tvrdila, že spadá do sociálně slabších skupin obyvatelstva, že se pohybuje na hraně chudoby a není si žádným způsobem v současné době schopna obstarat prostředky na úhradu obhajoby. Spolu s tímto podáním doložila dokumenty o výši dávek státní sociální podpory. 4. Krajský soud v Ústí nad Labem napadené usnesení okresního soudu dne 21. 5. 2025 zrušil a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal. Rozhodnutí okresního soudu označil za předčasné a uvedl, že měl stěžovatelku vyzvat k doplnění nezbytných důkazů, včetně majetkových poměrů manžela. Z titulu jejich manželství je založeno jejich společné jmění, což obecně zakládá jejich společnou povinnost úhrady případných pohledávek a dluhů. 5. Stěžovatelka podáním ze dne 27. 6. 2025 některé doklady doplnila a dále uvedla, že nemá žádné dokumenty týkající se příjmů svého manžela, manžel s ní nechce v tomto směru jakkoli spolupracovat, sám však v přípravném řízení taktéž sdělil, že nemá žádné příjmy a nepracuje. Okresní soud o věci znovu rozhodl 22. 7. 2025 tak, že stěžovatelčinu žádost ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. K majetkovým poměrům stěžovatelky shrnul, že čestným prohlášením sdělila, že je nemajetná, nedisponuje bankovním účtem, nemá ve vlastnictví žádný nemovitý majetek, nemá žádné hodnotnější věci a úspory, příjmy tvoří příspěvek na bydlení 11 500 Kč a přídavek na děti 2 600 Kč. Podle oznámení o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 21. 2. 2025 byla stěžovatelce přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 6 767 Kč měsíčně po první dva měsíce, 5 413 Kč měsíčně po další dva měsíce a 4 962 Kč měsíčně po zbytek podpůrčí doby. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že měsíční náklady na bydlení jsou 15 500 Kč (nájemné a služby spojené s užíváním bytu). V katastru nemovitostí nejsou na stěžovatelku ani její manžela evidována žádná práva, stěžovatelka nemá záznam v registru vozidel, její manžel má záznam na vozidlo Škoda 100 trvale vyřazené z provozu. V Centrální evidenci exekucí je záznam o exekučním řízení pro částku 3 323,69 Kč s příslušenstvím. Okresní soud zamítnutí zdůvodnil tak, že institut bezplatné obhajoby je "dobrodiním ve prospěch obviněných" a je proto klíčová jejich součinnost se soudem. Stěžovatelka podle soudu požadované podklady v dostatečné míře pro kladné rozhodnutí o jejím nároku nepředložila. Stěžovatelka se svým manželem nevyužívají svůj celkový majetkový potenciál, stěžovatelka je schopna práce, její děti mohou teď nebo v blízké době navštěvovat povinné školní a předškolní vzdělávání. Kromě jednoho záznamu o vedené exekuci stěžovatelka nedoložila žádné další závazky, které by zhoršovaly její finanční možnosti nad rámec běžných nákladů na živobytí. Příspěvek v nezaměstnanosti, který pobírá, je nutné vnímat jako krátkodobou pomoc státu, u které lze předpokládat, že v brzké době skončí, protože si osoba k němu oprávněná najde zaměstnání. 6. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 28. 7. 2025 stížnost, ve které mj. poukázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu akcentující především stávající finanční možnosti obviněné, ne potenciální možnosti. Znovu zopakovala svou námitku týkající se nemožnosti přimět svého manžela k pracovní činnosti. Pokud okresní soud posuzuje majetnost obviněné v souhrnu s rodinnou domácností a tvrdí, že i manželovy příjmy jsou pro posouzení žádosti relevantní, nebere již v potaz, že manžel je taktéž obviněným v této trestní věci, a že náklady trestního řízení bude třeba brát v potaz i u něj, což se promítá do výdajů celé domácnosti. V případě odsuzujícího rozsudku nebude obviněná schopna nahradit státu, kromě jiných nákladů, náklady obhajoby, resp. náklady státu na ustanoveného obhájce. Výše nákladů na obhajobu bude přitom s ohledem na poměry obviněné vysoká. 7. Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud stěžovatelčinu žádost dne 28. 8. 2025 zamítl. Uvedl, že nárok může být odůvodněn jen v případě vážných důvodů nikoli přechodné povahy. Stěžovatelkou prokazované důvody považuje za přechodné. Právo stěžovatelky na obhajobu je naplňováno tím, že má nyní ustanoveného obhájce, přičemž nelze presumovat výsledek trestního řízení - pokud nebude shledána vinnou, nenastane ani povinnost hradit státu náklady na obhajobu. Nelze presumovat ani majetkové poměry stěžovatelky, neboť ty se teoreticky mohou zlepšit. I kdyby však byly náklady následně vymáhány, nebyla by stěžovatelka stižena "žádným náhlým protiopatřením". Náhrada by byla standardně vymáhána, její splatnost by mohla být i smluvně korigována. Nebylo zjištěno nic, co by stěžovatelku a jejího manžela diskvalifikovalo z možnosti získat zaměstnání. Nejedná se o porušení jejích práv, pokud okresní soud vyšel z toho, že jeden z manželů může pracovat a druhý se starat o děti. Za dané situace nelze připustit, aby "případné náklady obviněné nesl stát, případně daňoví poplatníci, když ostatně jejich eventuální úhradu si obviněná zapříčinila sama porušením zákona, kdy navíc s ohledem na její zásadní argumentaci péčí o tři nezletilé děti nelze odhlédnout ani od charakteru trestné činnosti, pro niž je stíhána". III. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv shledává v tom, že obecné soudy vycházely primárně z její (a manželovy) majetkové potenciality, nikoli z toho, v jaké majetkové situaci se aktuálně nachází. Nemajetnost má být posouzena kdykoli v řízení podle aktuálního stavu. Tvrdí, že splňovala zákonné předpoklady pro přiznání ná