IV.ÚS 3773/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3773/25 ze dne 18. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky J. M. a stěžovatele nezletilého J. M. M., zastoupeni Mgr. Janem Kramperou, advokátem, sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2025 č. j. 25 Cdo 2087/2024-604, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 95 Co 104/2023-545 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. února 2023 č. j. 13 C 125/2020-491, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a 1. obchodní společnosti Krajská zdravotní, a. s., sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, a 2. obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatelka je matkou nezletilého stěžovatele (nar. 2018). Nezletilý byl dne X (zhruba 5 týdnů po porodu) hospitalizován na jednotce intenzivní a resuscitační péče (dále jen "JIRP") ve zdravotnickém zařízení první vedlejší účastnice z důvodu mimořádně závažného zdravotního stavu (zápal plic). Stěžovatelka se domáhala dne 24. 3. 2018 v čase od 18:00 do 21:00 hodin možnosti přespat na JIRP buď přímo u lůžka nezletilého, či v jeho bezprostřední blízkosti, avšak nebylo jí to umožněno. Důvodem bylo, že JIRP není svým vybavením uzpůsobena k přespávání jiných osob než pacientů a porušovalo by to požární, hygienické i vnitřní předpisy první vedlejší účastnice. Stěžovatelka pak noc strávila před oddělením JIRP. Jak zjistil Ústavní soud z napadených rozhodnutí, stěžovatelka podala žalobu i za nezletilého se schválením tohoto úkonu opatrovnickým soudem. 3. Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem tak, že zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 60 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a zamítl žalobu nezletilého na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 40 000 Kč s příslušenstvím (výrok II). Dále zamítl návrhy obou stěžovatelů na uložení povinnosti první vedlejší účastnici zaslat stěžovatelům a zveřejnit na svých internetových stránkách omluvu a zamítl návrh stěžovatelky na omluvu v konkrétním znění (výroky III a IV). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení, a to tak, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit první vedlejší účastnici náklady řízení (výrok V) a dále, že jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit druhé vedlejší účastnici náklady řízení (výrok VI). 4. Po právní stránce uzavřel, že první vedlejší účastnice neporušila žádnou právní povinnost, neboť § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, podmiňuje výkon práva na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce souladem s jinými právními předpisy a vnitřním řádem zařízení a nenaruší-li to poskytování zdravotních služeb. Jelikož bylo prokázáno, že JIRP žalované neumožňuje přespání jiných osob než pacientů, a současně bylo stěžovatelce umožněno být v bdělém kontaktu s nezletilým, nebylo jí jen umožněno na JIRP přespat, nebyla porušena právní povinnost a žaloba na náhradu nemajetkové újmy nemůže být úspěšná. Neshledal důvodným ani nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být způsobena zásahem do osobnostních práv stěžovatelky jednáním lékaře první vedlejší účastnice, neboť jeho jednání nepovažoval za protiprávní. 5. Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I odmítl odvolání stěžovatele do výroků I a IV rozsudku okresního soudu. Výrokem II odmítl odvolání stěžovatelky do výroku II rozsudku. Výrokem III a) potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I až IV, výrokem III b) a c) změnil rozsudek v nákladových výrocích V a VI jen potud, že nepřiznal vedlejším účastnicím náhradu nákladů řízení vůči nezletilému, jinak jej potvrdil. Výroky IV a V rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 6. Ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným okresním soudem a doplnil dokazování nahrávkou konfliktu mezi stěžovatelkou a P. L., zakladatelkou spolku X, zabývající se ochranou práv pacientů v nemocnicích, na straně jedné, a lékařem A. C., na straně druhé. Záznam konfliktu pořídila právě P. L. Krajský soud zdůraznil, že právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a právo na umožnění pobytu zákonného zástupce nejsou kvalitativně totožná. Pobyt zákonného zástupce je podmíněn podmínkou vybavenosti zdravotnického zařízení a nejde tak o absolutní právo. Krajský soud souhlasil se závěrem, že oddělení JIRP dětské kliniky neumožňuje pobyt zákonných zástupců nezletilých pacientů přímo na pokoji přes noc. Stěžovatelka odmítla možnost přespání v ubytovně v areálu nemocnice, a domáhala se přenocování (přespání) na oddělení JIRP. Nepřipuštěním této možnosti neporušila první vedlejší účastnice svou zákonnou povinnost. Ačkoliv se objektivně jednalo o zásah do práva nezletilého na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce (stěžovatelky), resp. do práva stěžovatelky na osobní péči o nezletilého, byl to zásah proporcionální. Cílem bylo zajistit nerušené poskytování zdravotní péče nezletilému i ostatním pacientům JIRP a nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky, které by do dotčeného práva zasahovaly méně. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání. Nejvyšší soud připustil dovolání pro posouzení otázky proporcionality zásahu do práv stěžovatelky spočívajícího v odepření jejího pobytu s hospitalizovaným nezletilým dítětem. V této části pak dovolání stěžovatelky (proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím) zamítl. Ve zbytku dovolání odmítl. 8. Nejvyšší soud uzavřel (stejně jako krajský soud), že zásah do osobnostních práv stěžovatelky byl proporcionální. Za daného skutkového stavu nad právem na soukromý a rodinný život stěžovatelky, resp. jejím právem na péči o dítě, převážily právo na ochranu zdraví nezletilého a umožnění řádné zdravotní péče o něj, resp. všechny dětské pacienty hospitalizované ve velmi vážném zdravotním stavu na oddělení JIRP, vyloučení rizika úrazu zdravotnického personálu i samotné stěžovatelky a zachování požárních a hygienických předpisů. II. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé shrnují v ústavní stížnosti skutkový stav věci, vytýkají soudům, že se v rozhodnutích nezabývaly nejlepším zájmem dítěte a řešily pouze technické podmínky zdravotnického zařízení. Tímto postupem se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu. Namítají, že vykázání stěžovatelky od nezletilého dítěte bylo neproporcionálním zásahem do práva na nepřetržitou přítomnost rodiče u dítěte. 10. Soudy svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a porušily tak právo na spravedlivý proces. Stěžovatelé nerozporují, že za určitých okolností může být právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce omezeno (převáží-li jiný, důležitější zájem), tvrdí však, že soudy tyto okolnosti náležitě nevyhodnotily, a svá rozhodnutí postavily pouze na domněnce, že stěžovatelka bude narušovat poskytování zdravotní péče. 11. Taktéž poukazují na to, že první vedlejší účastnici byly přiznány náklady řízení, i přes to, že se nejedná o účelně vynaložené náklady. První vedlejší účastnice disponuje vlastním právním oddělením a je schopna řešit spory týkající se její činnosti vlastními prostředky bez nutnosti právního zastoupení. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Námitka nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte v posuzované věci neobstojí. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že se soudy otázkou nejlepšího zájmu nezletilého zabývaly. Soudy poměřovaly právo stěžovatelky na přítomnost u nezletilého se zájmy kolidujícími. Zohledňovaly jak zájem nezletilého na přítomnost stěžovatelky, tak rizika s tím spojená, mj. pro pacienty na JIRP, včetně nezletilého samotného. Soudy nejlepší zájem nezletilého posuzovaly a dostatečně se s ním vypořádaly bez ohledu na to, jakou terminologii používají. Jak plyne z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelce nejde primárně o samotné zohlednění nejlepšího zájmu nezletilého, ale o prosazení závěru, že v jeho nejlepším zájmu je právě řešení prosazované stěžovatelkou. 13. Ústavní soud připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítě