IV.ÚS 455/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 455/26 ze dne 25. 3. 2026 Subsidiarita trestní represe: společenská škodlivost jako podmínka trestní odpovědnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2025 č. j. 3 Tdo 1045/2025-347, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 44 To 96/2025-268 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2025 sp. zn. 1 T 3/2025, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2025 č. j. 3 Tdo 1045/2025-347, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 44 To 96/2025-268 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2025 sp. zn. 1 T 3/2025 porušil ústavní princip subsidiarity trestní represe podle čl. 4 odst. 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2025 č. j. 3 Tdo 1045/2025-347, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2025 č. j. 44 To 96/2025-268 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2025 sp. zn. 1 T 3/2025 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ne každé protiprávní jednání formálně naplňující znaky trestného činu vyžaduje trestněprávní reakci. Trestní soudy musí pamatovat na ústavní princip subsidiarity trestní represe. Trestní soudy musí pečlivě posoudit společenskou škodlivost činu, rozhodují-li v hraničních případech, v nichž přichází do úvahy odpovědnost podle jiného zákona. II. Popis věci a její procesní vývoj 2. Stěžovatel se v srpnu 2024 v pražském obchodě s konopnými produkty dostal do sporu s poškozenou, která po vstupu do prodejny začala mobilním telefonem natáčet vnitřní prostory prodejny, resp. tam nabízené zboží (neboť dle svých slov chtěla pořídit "vtipné video"). Stěžovatel, který stál za pultem, se proti tomu ihned ohradil. Požádal ji, aby přestala a prodejnu opustila. Poškozená však výzvy nedbala. Nepřestala s natáčením ani poté, co na ni stěžovatel hodil malou poloprázdnou láhev vody. Stěžovatel poté vytáhl zpoza pultu baseballovou pálku. Nejprve strčil do poškozené baseballovou pálkou, následně se pálkou rozmáchl (s výzvou k opuštění prodejny). Jakmile poškozená opustila prostory prodejny, stěžovatel se otočil zpět k pultu, poškozená ovšem opět vstoupila do prodejny a sdělila stěžovateli, že zde končí. Stěžovatel reagoval tak, že se rozmáchl a pálka narazila do dveří, u nichž stála poškozená. 3. V této trestní věci Ústavní soud již vystoupil na ochranu základních práv stěžovatele, byť ve spojitosti s vazebním rozhodnutím (nález ze dne 18. 7. 2025 sp. zn. III. ÚS 3356/24). Nyní se Ústavní soud zabývá konečným rozhodnutím, tj. trestním odsouzením. 4. Trestní soudy stěžovatelovo jednání vyhodnotily jako trestný čin (zločin) vydírání, který spáchal se zbraní [§ 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku]. Uložily mu trest odnětí svobody v trvání dvou let a jeho výkon odložily na zkušební dobu v trvání tří let. Rovněž mu uložily trest vyhoštění na dobu tří let. 5. Trestní soudy se neztotožnily s obhajobou, že stěžovatel chránil svá osobnostní práva, neboť poškozená bez jeho dovolení zachycovala jeho podobu (obličej). Trestní soudy upozornily, že poškozená natáčela především zboží v prodejně, nikoli stěžovatele. Trestní soudy uznaly, že její chování nebylo společensky vhodné, nedbala přes výzvy zákazu natáčet prodejnu. To však neomlouvá stěžovatelovu přehnanou reakci. Nešlo o nutnou obranu, neboť poškozená zachytila stěžovatelův obličej až v okamžiku, kdy se proti ní oháněl baseballovou pálkou. Stěžovatel neodvracel žádný hrozící či trvající útok a poškozená neohrožovala anebo neporušovala žádný zájem chráněný trestním zákoníkem. I kdyby poškozená přece jen zasáhla do stěžovatelových osobnostních práv, jeho reakce byla zcela zjevně nepřiměřená. Stěžovatelovo jednání bylo natolik společensky škodlivé, že nezbylo než na něj reagovat prostředky trestního práva. Nynější věc nelze řešit jako přestupek. Stěžovatel již v minulosti jinému zákazníkovi hrozil stejným způsobem. Musel vědět, že odstrašení zákazníků, kteří si fotí či natáčí prodejnu, baseballovou pálkou může být problematické. Stěžovatele navíc tíží to, že na českém území pobývá bez pobytového oprávnění, o žádné si nezažádal a žádné jiné ani nemá (pobytové oprávnění v Maďarsku bylo již neplatné). Stěžovatel zjevně nerespektuje společenská a právní pravidla. Proto je jeho trestní postih nezbytný. Princip subsidiarity trestní represe se tu neuplatní, neboť způsob řešení, který stěžovatel zvolil, byl natolik škodlivý, že již vyžadoval uplatnění trestní odpovědnosti, jakkoli chování poškozené bylo drzé, arogantní a provokativní. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve kritizuje skutková zjištění. Namítá, že zjištěný skutkový stav je v příkrém rozporu s provedenými důkazy (první argument). Kritizuje, že trestní soudy špatně vyhodnotily kamerový záznam a vyvodily z něj chybná skutková zjištění. Poté opakuje, že jednal v nutné obraně (druhý argument). Trestní zákoník chrání též osobnost, důstojnost a soukromí jednotlivce. Protože poškozená natáčela stěžovatele a prodejnu a komentovala tam nabízené zboží, útočila na nespočet zájmů chráněných trestním právem. Přestože útok (natáčení videa) nebyl trestným činem, lze se proti němu bránit. Nutná obrana je přípustná i proti jednání, které nenaplňuje znaky trestného činu. Stěžovatel chránil nejen vlastní zájmy, nýbrž také zájmy třetích osob. I přes zákaz poškozená zachytila stěžovatelův obličej a hlas. Ba co víc, nemístně ho provokovala, jeho výzvy ignorovala a celkově ničeho nedbala. Stěžovatel reagoval přiměřeně. Pokud osoba jedná v nutné obraně, může odrazit hrozící či trvající útok důrazněji, třebas fyzicky se zbraní, i když útočník žádnou nemá. 7. Závěrem stěžovatel poukazuje na zásadu subsidiarity trestní represe (třetí argument). Ne každé jednání, třebas protiprávní povahy, je jednáním, na které je třeba reagovat prostředky trestního práva. Stěžovatel chtěl přimět poškozenou, aby zanechala závadného jednání. Opakovaně ji vyzval, aby přestala, ovšem marně. Trestní soudy nezohlednily okolnosti případu: byla to poškozená, kdo stěžovatele vyprovokoval, stěžovatel se musel důrazněji ohradit proti jejímu společensky závadnému chování. Trestní soudy přihlédly k okolnostem, které jsou mimoběžné (např. stěžovatel se podobného jednání dopustil již v minulosti či že nemá pobytové oprávnění). I kdyby stěžovatel byl za typově obdobné jednání uznán vinným za přestupek, tak opakování téhož závadného jednání neodůvodňuje trestněprávní reakci. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud si vyžádal jak soudní spis, tak vyjádření trestních soudů (účastníků řízení) a dalších orgánů činných v trestním řízení (vedlejší účastníci řízení). 9. Obvodní soud uvedl, že poškozená nenatáčela stěžovatelův obličej, ten zabrala až v okamžiku, kdy stěžovatel proti ní vzal baseballovou pálku. Pokud v tu chvíli zachytila jeho podobiznu, šlo o přirozenou reakci. K nutné obraně obvodní soud upozorňuje, že poškozená stěžovatele nenatáčela. Neobstojí argument, že stěžovatel chtěl chránit své osobnostní právo. Zmínka o ochraně zájmů provozovatelů obchodu a tam nacházejících se osob se objevuje poprvé až v ústavní stížnosti. Obvodní soud uznává, že poškozená se místy chovala nevhodně a provokativně. Není však pravda, že úmyslně vyprovokovala stěžovatele, aby zvýšila sledovanost svého videa. Stěžovatel nemusel situaci řešit hned baseballovou pálkou, mohl například zavolat městskou policii. Ostatně stěžovatel musel z minulosti vědět, že jím zvolený způsob není v souladu s právem. Stěžovatel neuspěje ani s argumentem subsidiarity trestní represe. Vyrazit proti někomu s baseballovou pálkou a máchat s ní s cílem jej přimět, aby něco činil nebo naopak opomenul, nijak nevybočuje z typově obdobných případů vydírání. Stěžovatelova reakce na natáčení byla společensky tak škodlivá, že již vyžadovala trestněprávní reakci. V minulosti se mu dostalo varování, že takto reagovat nemůže, to se však míjelo účinkem. Bylo proto nutné jej potrestat aspoň alternativním trestem. 10. Městský soud odkázal na své rozhodnutí. 11. Nejvyšší soud uvedl, že kamerový záznam nebyl klíčovým důkazem, výrok o vině se neopíral jen o něj. Ostatně sám stěžovatel uvádí, že skutek se stal tak, jak popisuje skutková věta. Stěžovatel vznáší polemiku se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů. Stěžovatel nejednal v nutné obraně. Lze uznat, že to