IV.ÚS 693/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 693/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Hátle s. r. o., sídlem Červená Třemešná 56, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2025 č. j. 25 Cdo 373/2025-195, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2024 č. j. 13 Co 294/2024-170 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. června 2024 č. j. 25 C 308/2021-144, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti i z jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu stěžovatelky proti vedlejší účastnici na zaplacení pojistného plnění ve výši 129 455 Kč s příslušenstvím. Vyšel ze zjištění, že stěžovatelka a vedlejší účastnice uzavřely pojistnou smlouvu o pojištění stavebních a zemědělských strojů. Stěžovatelka posléze nahlásila škodní událost s tvrzením, že její nakladač zapadl na poli a narazil spodní částí do kamene. Vedlejší účastnice odmítla plnit s odůvodněním, že poškození je ve skutečnosti výsledkem vnitřní mechanické poruchy, nevzniklo tedy důsledkem vnějšího nárazu. Stěžovatelka předložila znalecký posudek Ing. Brádlera potvrzující její verzi škodní události. Obvodní soud - aniž by ve věci nařídil první jednání - zadal zpracování znaleckého posudku znalci Ing. Jírovci, jehož závěry doplněné výslechem znalce jednoznačně vyloučily, že by k poškození mohlo dojít způsobem popsaným stěžovatelkou. Uzavřel, že ke škodě došlo kombinací dlouhodobého provozního opotřebení a nedostatečných servisních kontrol. Obvodní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala vznik pojistné události ve smyslu § 2758 odst. 1 občanského zákoníku a žalobu zamítl. 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se se závěrem obvodního soudu, že škoda na nakladači vznikla v důsledku vnitřní mechanické poruchy nekryté pojištěním. Uvedl, že výslech znalce Ing. Brádlera, který pro stěžovatelku zpracoval jí předkládaný znalecký posudek, byl nadbytečný. Zadání revizního znaleckého posudku Ing. Jírovci ještě před provedením znaleckého posudku Ing. Brádlera, resp. bez výslechu znalce Ing. Brádlera, považoval za "nestandardní a neodpovídající úpravě § 127 o. s. ř.". Nešlo však o pochybení, které by mělo vést ke zrušení napadeného rozsudku. Soud měl totiž zjevně pochybnosti o závěrech znalce Ing. Brádlera. Ty byly vyvráceny jak odbornou zprávou Ing. Hosáka, kterou si nechala zpracovat žalovaná, tak revizním posudkem Ing. Jírovce. Poukázal dále na to, že soudům bylo z jejich rozhodovací činnosti známo, že v téměř identickém sporu týchž účastníků ohledně jiného zemědělského stroje byly závěry Ing. Brádlera rovněž vyvráceny revizním posudkem Vysokého učení technického v Brně - Ústavu soudního inženýrství. 4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl jako nepřípustné. Konstatoval, že stěžovatelkou odkazovaná judikatura dovolacího soudu na projednávanou věc nedopadá, neboť povinnost vyslechnout oba znalce před zadáním revizního posudku se uplatní toliko tehdy, disponuje-li soud dvěma běžnými znaleckými posudky s rozdílnými závěry. V tomto řízení byl soudu předložen jediný znalecký posudek Ing. Brádlera, k jehož přezkoumání byl zadán posudek revizní. Nejvyšší soud dále uzavřel, že procesní pochybení spočívající v zadání revizního posudku bez předchozího výslechu Ing. Brádlera nemohlo mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především tvrdí, že obvodní soud pochybil, jestliže zadal zpracování (revizního) znaleckého posudku Ing. Jírovci ještě před provedením znaleckého posudku Ing. Brádlera, resp. bez výslechu znalce. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu přitom platí, že při existenci dvou znaleckých posudků s rozdílnými závěry je nezbytné vyslechnout oba znalce, a teprve poté případně zadat posudek revizní. Tím, že soudy výslech Ing. Brádlera neprovedly a bez dalšího převzaly závěry revizního znaleckého posudku, byla podle stěžovatelky porušena její základní procesní práva. Vedlejší účastnicí oslovený Ing. Hosák nebyl odborně způsobilý, natož pak oprávněný, revidovat či jinak zpochybňovat závěry zapsaného soudního znalce Ing. Brádlera, jehož posudek byl opatřen znaleckou doložkou. Naopak odborná zpráva Ing. Hosáka svými parametry, formou ani obsahem neodpovídá požadavkům kladeným na znalecký posudek. Obvodní soud se ani nepokusil vypořádat se s rozdílnými závěry posudků Ing. Jírovce a Ing. Brádlera. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Pochybení ústavněprávního rozměru přitom Ústavní soud v dané věci neshledal. 7. Ústavní soud předně uvádí, že procesní pochybení, která nemohla mít vliv na konečné právní posouzení věci a celkový výsledek sporu, nemohou být důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí (srov. k tomu např. nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 512/12). 8. V posuzovaném případě Ústavní soud nezpochybňuje, že procesní postup obvodního soudu nebyl zcela správný, zadal-li vypracování revizního znaleckého posudku ještě předtím, než provedl důkaz stěžovatelkou předloženým znaleckým posudkem Ing. Brádlera, resp. bez výslechu tohoto znalce. Jak plyne z napadených rozhodnutí, uvedené pochybení však nemělo vliv na věcnou správnost závěrů soudu. Závěry znaleckého posudku předloženého stěžovatelkou byly v řízení přesvědčivě vyvráceny, což je v odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu dostatečně a podrobně popsáno. K jejich vyvrácení došlo jak prostřednictvím odborné zprávy Ing. Hosáka, tak především prostřednictvím revizního znaleckého posudku Ing. Jírovce i následným výslechem tohoto znalce. Z tvrzení stěžovatelky není zřejmé, jakým způsobem jí popisovaná vada řízení mohla ovlivnit věcnou správnost napadených rozhodnutí. 9. Jakkoli lze stěžovatelce přisvědčit, že obvodní soud měl nejprve vyslechnout soudního znalce Ing. Brádlera a teprve poté zadat revizní posudek, nedospěl Ústavní soud k závěru, že by tato procesní chyba v rovině podústavního práva (§ 127 o. s. ř.) mohla mít vliv na porušení ústavních práv stěžovatelky. Kasační zásah Ústavního soudu by s ohledem na okolnosti posuzované věci nemohl na výsledku sporu nic změnit. Navzdory tomu, že byl revizní posudek zadán soudem "předčasně", jeho závěry umožnily soudu zjistit úplný skutkový stav a podle něj rozhodnout. Obvodní soud se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal s nedostatky posudku Ing. Brádlera, zároveň dostatečně zdůvodnil, proč vyšel jak ze závěrů odborné zprávy Ing. Hosáka, tak zejména z revizního znaleckého posudku (body 36 až 46 rozhodnutí obvodního soudu). Při respektování zásady volného hodnocení důkazů nelze (v případě kasačního zásahu) po obecném soudu požadovat, aby nadále vycházel pouze ze závěrů posudku předloženého stěžovatelkou a při jejich zpochybnění jiným důkazem (odborná zpráva Ing. Hosáka) již nepřistupoval k zadání dalšího znaleckého posudku. Podstatné je, že klíčový posudek Ing. Jírovce byl v řízení řádně proveden, jeho zpracovatel byl vyslechnut a stěžovatelka měla plnou možnost se k němu a k jeho závěrům vyjádřit a uplatňovat své námitky. Stěžovatelka ostatně jeho závěry ani výslovně nenapadá, neboť podstata námitky spočívá v tom, že posudek vůbec neměl být zadán. 10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43