IV.ÚS 792/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 792/26 ze dne 22. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Hedviky Olléové, zastoupené JUDr. Miroslavem Krištofem, advokátem, sídlem Košátecká 69/2, Praha-Čakovice - Miškovice, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Středočeského kraje, Katastrálního pracoviště Kolín, ze dne 23. ledna 2026 č. j. V-10900/2025-204, v části týkající se pozemku parcelní č. X (ovocný sad) o zapsané výměře 6028 m2 v k. ú. a obci O., za účasti Katastrálního úřadu Středočeského kraje, Katastrálního pracoviště Kolín, jako účastníka řízení, a Slavomíra Matouška, Mgr. Vladimíry Halperin Matouškové a JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí katastrálního úřadu s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 11, 36 a 37 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka tvrdí, že jí bylo 27. 1. 2026 doručeno vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch vedlejších účastníků. Dále tvrdí, že katastrální úřad rozhodl o tom, že dosavadní výlučné vlastnictví stěžovatelky k uvedenému pozemku se mění na podílové spoluvlastnictví. Uvádí, že do okamžiku, než jí bylo doručeno uvedené vyrozumění, žádnou povědomost, že ohledně jejího vlastnického práva k předmětnému pozemku je vedeno u katastrálního úřadu nějaké vkladové řízení, neměla. Protože se stěžovatelka domnívala, že katastrální úřad porušil zákon, pokud ji jako účastnici řízení vůbec neinformoval o zahájení vkladového řízení, podala žalobu u Krajského soudu v Praze. Navrhovala, aby soud rozhodnutí katastrálního úřadu týkající se předmětného pozemku zrušil. Krajský soud však usnesením ze dne 11. 3. 2026 č. j. 90 C 7/2026-24 podanou žalobu odmítl s odůvodněním, že proti rozhodnutí, kterým se povoluje vklad, není podle § 18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, přípustný žádný opravný prostředek. 3. Za daného stavu se stěžovatelka rozhodla podat proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí katastrálního úřadu ústavní stížnost, neboť do 31. 12. 2025 byla v katastru nemovitostí vedena jako výlučný vlastník uvedeného pozemku a měla být tedy v souladu s § 16 odst. 1 katastrálního zákona informována o tom, že jeho právní poměry jsou dotčeny změnou. To se však nestalo a katastrální úřad tak stěžovatelce znemožnil, aby se proti zásahům do svého vlastnického práva bránila. K tomu stěžovatelka uvádí, že katastrální úřad vůbec nevzal v úvahu skutečnost, že u předmětného pozemku je navíc stále zapsána poznámka spornosti s tím, že od 17. 3. 2011 je u soudu vedena žaloba na určení vlastnického práva a že toto řízení doposud nebylo pravomocně skončeno. 4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není. 5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). 6. Z § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04), a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit. 7. Ústavní stížnost směřující přímo proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva je nepřípustná. Rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu sice představuje rozhodnutí orgánu veřejné moci, avšak zákonodárce jeho přezkum specificky omezil. Podle § 18 odst. 4 zákona o katastru nemovitostí není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Tato výluka je opodstatněná tím, že katastrální úřad ve vkladovém řízení zkoumá předložené listiny pouze z hlediska jejich formálních a zákonem striktně vymezených náležitostí, a nedisponuje tak pravomocí ani procesními nástroji k tomu, aby autoritativně rozhodoval soukromoprávní spory. 8. Nemožnost napadnout toto rozhodnutí ve správním soudnictví však neznamená odepření spravedlnosti. Jádrem sporu v dané věci není - jak lze dovodit i z ústavní stížnosti - samotné pochybení správního orgánu, nýbrž soukromoprávní spor o existenci vlastnického práva. K ochraně ústavně zaručených majetkových práv (čl. 11 Listiny) poskytuje stěžovatelce právní řád procesní prostředky v rovině práva občanského. Primárním prostředkem nápravy je podání žaloby na určení vlastnického práva podle § 80 občanského soudního řádu k věcně a místně příslušnému civilnímu soudu, který může za splnění zákonných podmínek autoritativně rozhodnout eventuální spor o vlastnictví [srov. k tomu též např. usnesení ze dne 15. 3. 2024 sp. zn. II. ÚS 516/24]. K bezprostřednímu zajištění ochrany před dalším převodem nemovité věci na třetí osoby a k ochraně principu materiální publicity pak paralelně slouží institut poznámky spornosti zápisu. 9. Na samotné nepřípustnosti ústavní stížnosti pak nic nemění ani tvrzení stěžovatelky, že katastrální úřad nevzal v úvahu již zapsanou poznámku spornosti. Podle platné právní úpravy totiž poznámka spornosti nepředstavuje překážku pro další zápisy do katastru nemovitostí a katastrální úřad k ní v rámci formálního přezkumu ve vkladovém řízení nepřihlíží, natož aby kvůli ní mohl řízení přerušit či návrh na vklad zamítnout. Její účel nespočívá v procesním blokování činnosti katastrálního úřadu, ale výlučně v hmotněprávní ochraně stěžovatelky - narušuje dobrou víru případných dalších nabyvatelů. Samotný fakt, že u obecného soudu stále probíhá řízení o určení vlastnictví, na nějž poznámka spornosti odkazuje, navíc potvrzuje závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti, resp. o tom, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny dostupné prostředky nápravy. 10. Na základě výše uvedených závěrů Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. dubna 2026 Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj