IV.ÚS 883/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 883/26 ze dne 29. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ch. G., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026 sp. zn. 61 To 188/2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. února 2026 č. j. 37 Nt 2503/2026-61, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel je obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Zločinu se měl dopustit ve spolupachatelství se svým bratrem, když 20. 7. 2025 v kempu na Praze 5 napadli ve sprše noži poškozeného, rovněž britského občana, útočili na jeho hlavu a způsobili mu mnohačetná řezná obranná poranění. Poškozený musel být operován pět hodin v nemocnici. Stěžovatel bezprostředně poté odjel z Česka a byl zadržen na základě evropského zatýkacího rozkazu na letišti v Německu v srpnu 2025, když se pokusil letecky opustit území Evropské unie. Poté byl vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu (vazba útěková a předstižná), a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 10. 2025. 2. Nyní napadeným usnesením ponechal obvodní soud na návrh státní zástupkyně stěžovatele ve vazbě, a to opět z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Současně nepřijal písemný slib obviněného; rozhodl, že nelze účelu vazby nad obviněným dosáhnout dohledem probačního úředníka; zamítl návrh na nahrazení vazby uložením předběžného opatření spočívajícím v zákazu vycestování podle § 88c písm. e) trestního řádu; zamítl návrh na rozhodnutí o výkonu elektronické kontroly plnění povinností obviněným. 3. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost. Městský soud v Praze se shodl se závěry obvodního soudu a stížnost proto zamítl. Dosavadní výsledky trestního řízení nasvědčují tomu, že stíhané jednání se stalo a vykazuje znaky zločinu. Stěžovatel je usvědčován výpovědí poškozeného, který jednoznačně uvedl, že ho sprše napadl stěžovatel s bratrem. Vazební soudy nemohou řešit vinu, nýbrž jen to, zda je trestní stíhání i nadále důvodné, tj. zda proti stěžovateli existuje důvodné podezření ze spáchání skutku, který je mu kladen za vinu. 4. K vazbě útěkové městský soud nejprve v obecné rovině upozornil, že její existenci může založit hrozba citelného trestu. Uvedená okolnost je ostatně jako důvod vazby přímo obsažena v demonstrativním výčtu § 67 písm. a) trestního řádu. Současně je však nezbytné zkoumat, zda nejsou dány jiné okolnosti, které by obavu předvídanou tímto zákonným ustanovením mohly alespoň podstatně zeslabit. Stěžovatel je ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí od 5 do 12 let. Byl odsouzen v Nizozemsku pro běžné napadení v roce 2023 a odsouzen byl v Německu v roce 2014 pro krádež. Z informací britské policie české soudy zjistily, že stěžovatel byl pod jiným jménem spojen s organizovanou skupinou v Cambridgi. Stěžovatel cestuje po území Evropské unie, pobýval také ve Spojených státech amerických a v srpnu 2025 (poté, co se měl dopustit nyní stíhaného skutku) se pokusil letecky uprchnout z Evropské unie do Velké Británie (byl zadržen na letišti v Düsseldorfu). K českému území nemá žádný vztah, který by jakkoli garantoval, že se zde bude zdržovat a podrobí se trestnímu řízení. Městský soud byl přesvědčen o tom, že pokud by byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu, odcestoval by do Velké Británie. 5. Důvod vazby předstižné vyplývá podle městského soudu z dlouhodobého agresivního jednání rodiny stěžovatele vůči rodině poškozeného. Už v minulosti jeho rodině stěžovatelova rodina vymlátila celý karavan a zbili poškozeného, jeho bratra, matku a otce. Současně jim hrozili, že pokud půjdou na policii, tak se to bude opakovat a bude to horší. Následně jim opakovaně vyhrožovali. 6. Městský soud nezjistil ani zásadní průtahy, které by měly výrazný negativní vliv na délku vazby. Policejní orgán cestou styčného policejního důstojníka pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska zjišťuje možnost videokonferenčního provedení výslechu otce poškozeného, aby se vyjádřil k důvodům msty mezi rodinami poškozeného a obviněného. Na 30. 4. 2026 je naplánováno seznámení obviněného a jeho obhájce se spisem, to bez ohledu na to, zda bude otec poškozeného v mezidobí vyslechnut či nikoli. Poté bude policejním orgánem spis předložen státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby. 7. Stěžovatel nyní v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila celou řadu jeho ústavně zaručených práv. Zaprvé, stěžovatel nevidí zřejmé důvody k podezření, že čin spáchal právě on. Kamerové záznamy jsou nejasné, nelze jej na nich identifikovat, chybí stopy jeho DNA, jediným důkazem zůstává výpověď poškozeného. Vazební soudy směšují důkazy, že se útok vůbec stal, s důkazy, že jej spáchal právě stěžovatel. Zadruhé, stěžovatel kritizuje dle něj pomalé tempo vyšetřování, s čímž se obvodní soud nevypořádal vůbec a městský soud "arbitrárně", "formulářovým způsobem". Zatřetí, vazební soudy odůvodnily v rozporu s judikaturou Ústavního soudu vazbu jen hrozící trestní sazbou, nikoli individuálně ve vztahu ke stěžovateli. Městský soud uvádí též nepřesné a zavádějící informace, ze spisu neplyne, že byl stěžovatel odsouzen v Nizozemí či v Německu. Začtvrté, soudy ignorovaly též to, že si stěžovatel zajistil v Česku nájemní bydlení, nezvažovaly dostatečně možnost nahrazení vazby, nabídkou peněžité záruky ve výši 1 mil. Kč apod. Zapáté, důvody vazby předstižné jsou jen hypotetické, stěžovatel nebyl nikdy za útok na poškozeného potrestán a po červenci 2025 proti poškozenému či jeho rodině rozhodně nejednal jakkoli agresivně. 8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Vazba výrazně zasahuje do základních práv obviněného. Základní práva obviněných však v této oblasti chrání vazební soudy. Zásah Ústavního soudu bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu je tak podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů (srov. nález ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25, bod 20 a tam citovaná judikatura). Žádná z uvedených vad v této věci nicméně nenastala. 10. Námitka stěžovatele, že vazební soudy řádně neodůvodnily existenci skutečností, které důvodně nasvědčují tomu, že stěžovatel spáchal trestnou činnost, a že se nevypořádaly s jeho argumentací, se míjí s odůvodněním napadených usnesení. Již vazební soudy stěžovateli vysvětlily, že se nemohou vyjadřovat k otázkám viny. Mohly hodnotit jen to, zda (za respektování presumpce neviny) konkrétní okolnosti případu nasvědčují tomu, že stěžovatel trestný čin mohl spáchat, a zda jdou dány další okolnosti odůvodňující setrvání ve vazbě. Vazební soudy srozumitelně vysvětlily, že v kontextu všech navržených důkazů a skutkových okolností důvody útěkové vazby nastaly, a že stěžovatelovy argumenty uvedený důvod pro vzetí do vazby nevyvracejí. Odůvodnění podmínky důvodného podezření tak z ústavněprávního hlediska obstojí. 11. Vazební soudy též plně respektovaly doktrínu zesílených vazebních důvodů. Odůvodnění napadených usnesení plně obstála i ve světle toho, že na ně byly kladeny zvýšené požadavky, neboť vazební soudy rozhodovaly o ponechání ve vazbě (srov. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 44). Je vhodné dodat, že tento požadavek nebránil vazebním soudům, aby zopakovaly dřívější argumenty (či na ně odkázaly), protože si tyto argumenty stále zachovaly svoji váhu a souvztažnost k věci (opět nález IV. ÚS 1563/25, bod 25). Bylo by nerealistické a v podstatě nesmyslné, aby vazební soudy pokaždé uváděly nové argumenty. Takto nelze chápat ani vykládat doktrínu zesílených důvodů. 12. Co se týče odůvodnění útěkové vazby, neshledal Ústavní soud žádné neústavní pochybení. Městský soud neodůvodnil své rozhodnutí jen vysokým hrozícím trestem, ale též mnoha dalšími skutečnostmi (více srov. bod 4 shora). Stěžovatel namítá, že ze spisu neplynou údaje o předchozích odsouzeních stěžovatele v Německu a Nizozemsku. I kdyby tomu tak bylo, stále zůstává více než dostatečné množství dalších důvodů pro vazbu útěkovou (ostatně stěžovatel se v srpnu 2025 utéci pokusil, což v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje). 13. Rovněž odůvodnění vazby předstižné bylo vyčerpávající (viz bod 5 shora). Městský soud se též jasně vyslovil k tvrzeným průtahům v řízení, jeho odůvodnění rozhodně není formulářové (srov. bod 6 shora). 1