§ 20 zákon o cestovních náhradách – Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec…
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 20 zákona o cestovních náhradách řeší situace, kdy zaměstnanec nemůže prokázat výdaje na pracovní cestě, a také náhradu jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v rámci obce, kde má zaměstnanec místo výkonu práce. (§ 20 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel, obec, ministerstvo
- Odkazuje na: § 3
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 119/1992 Sb.
(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.
(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnanec nepředloží doklady k výdajům, zaměstnavatel mu může proplatit náhrady v jím uznané výši, s výjimkou pohonných hmot, které se proplatí podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.
- Při pracovní cestě v obci, kde má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, má nárok na proplacení jízdného za místní hromadnou dopravu.
- Náhrada jízdného za místní hromadnou dopravu se proplácí buď v prokázané výši (na základě dokladu), nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného a použitého dopravního prostředku.
Na co si dát pozor
- Zaměstnavatel má určitou volnost při uznání výše náhrad u neprokázaných výdajů, ale musí přihlédnout k určeným podmínkám pracovní cesty.
- U pohonných hmot není volnost zaměstnavatele, výše náhrady je striktně určena vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.