§ 19 zákon o cestovních náhradách – SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 19 zákona o cestovních náhradách umožňuje zaměstnavatelům paušalizovat náhrady cestovních výdajů, přičemž paušál musí být stanoven na základě průměrných podmínek a musí být upraven, pokud se tyto podmínky změní. Zaměstnavatel může místo proplácení jednotlivých výdajů (např. jízdného, stravného) vyplácet zaměstnancům předem stanovenou paušální částku. (§ 19 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnavatel, zaměstnanec
- Judikatura: na § 19 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 119/1992 Sb.
Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnavatel může místo proplácení jednotlivých výdajů (např. jízdného, stravného) vyplácet zaměstnancům předem stanovenou paušální částku.
- Při stanovení výše paušálu musí zaměstnavatel vycházet z reálných průměrných podmínek, které se týkají konkrétního zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců (např. průměrná délka cest, typ dopravy, výše stravného).
- Pokud se změní okolnosti, za nichž byl paušál vypočítán (např. zaměstnanec začne jezdit na delší cesty, změní se ceny pohonných hmot), je zaměstnavatel povinen paušální částku přezkoumat a případně upravit.
Na co si dát pozor
- Paušalizace náhrad neznamená, že zaměstnavatel může stanovit libovolnou částku; musí vycházet z průměrných podmínek.
- Pravidelná kontrola a případná úprava paušálu je povinností zaměstnavatele, nikoli jen možností.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 19
Jak soudy aplikují § 19
K poukazu správce konkursní podstaty na to, že postupoval v souladu s ustanovením § 19 zákona č. 119/1992 Sb. a do měsíčního paušálu zahrnul v průměru 1.600 km měsíčně, stravné za 10 dnů a ztrátu času ve výši 850 Kč, konkursní soud uvedl, že v roce 1999, kdy byl úpadcův podnik ještě v provozu, měl J. B. cestovní výdaje ve výši 76.581,30 Kč, tj. v průměru ve výši 6.381,775 Kč. 2/ V letech 1999 až 2001 měl vedoucí provozovny M. F. (dále jen „M. F.“) k …
Ve věci samé dovodil, že \"žalovaná postupovala v případě žalobce podle ustanovení § 19 zákona č. 119/1992 Sb., neboť s ním uzavřela smlouvu o podmínkách pro stanovení stravného, jak to činila i v případech jiných řidičů\", že \"při stanovení paušálu stravného vycházela žalovaná z průměrných podmínek jednotlivých zaměstnanců, kteří vykonávali činnost řidiče mezinárodní kamionové dopravy, když při výpočtu paušálu potom vycházela ze základních sazeb stravného …
Vycházeje dále z toho, že žalovaná při výplatě stravného nepostupovala v souladu s ustanovením § 12 a § 19 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, neboť, ačkoliv žádná dohoda o krácení mezi účastníky neexistovala, přesto žalobci náhrady stravného krátila, posoudil žalobu za důvodnou také ohledně dlužného stravného ve výši 47.614,- Kč (tj. 2.660,- DEM).