§ 2 Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. – O národních a jazykových menšinách (hlava 1
Zákon podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé. · 122/1920 Sb. · § 2 · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 122/1920 Sb. upravuje práva národnostních menšin na používání jejich jazyka při jednání se soudy a úřady v oblastech, kde tvoří alespoň 20 % obyvatelstva.
§ 2
O národních a jazykových menšinách (hlava 1. smlouvy St. Germainské) platí tato ustanovení:
Soudy, úřady a orgány republiky, jichž působnost vztahuje se na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20 procent státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého, jsou ve všech věcech, jichž vyřízení náleží jim na základě toho, že působnost jich vztahuje se na tento okres, povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku československém, nýbrž i v jazyku podání. Pokud v území jedné obce je zřízeno několik okresních soudů, pokládá se celá obec za jediný soudní okres.
Nařízením bude ustanoveno, pokud a při kterých soudech a úřadech, jichž působnost obmezena jest na jediný okres, a sice okres s takovou národní menšinou, jakož i soudech a úřadech jim instančně bezprostředně nadřízených, lze obmeziti se na vydání vyřízení pouze v jazyku strany.
Za stejných podmínek jest veřejný žalobce povinen trestní žalobu proti obviněnému jiného jazyka i v tomto jazyku, po případě jen v tomto jazyku vznésti.
Moc výkonná ustanoví, kterým jazykem v těchto případech bude projednáváno.
Nepředchází-li podání strany, budiž jí, jsou-li tu ostatní podmínky odst. 2., dodáno podle týchž zásad vyřízení i v jejím, po případě jen v jejím jazyku, pokud jest tento znám, jinak na její žádost.
V okresích s národní menšinou podle odst. 2. použíti jest při vyhláškách státních soudů, úřadů a orgánů a při jich zevních označeních také jazyka národní menšiny.
Paragraf 2 zákona č. 122/1920 Sb. upravuje práva národnostních menšin na používání jejich jazyka při jednání se soudy a úřady v oblastech, kde tvoří alespoň 20 % obyvatelstva.
Co to znamená v praxi
Pokud žijete v soudním okrese, kde alespoň 20 % občanů mluví jiným jazykem než československým, můžete podávat podání k soudům a úřadům v jazyce vaší menšiny.
Soudy a úřady v takovém okrese jsou povinny přijmout vaše podání v jazyce menšiny a vydat vám vyřízení nejen v československém jazyce, ale i v jazyce vašeho podání.
Veřejný žalobce musí v takovém okrese podat trestní žalobu proti obviněnému jiného jazyka i v jeho jazyce, případně jen v něm.
Veřejné vyhlášky a označení státních soudů, úřadů a orgánů v těchto okresech musí být také v jazyce národní menšiny.
Příklad
Pan Müller žije v soudním okrese, kde 25 % obyvatel mluví německy. Podá stížnost na úřad v němčině. Úřad je povinen stížnost přijmout a odpovědět mu jak česky, tak německy.
Na co si dát pozor
Tato práva platí pouze v soudních okresech, kde menšina tvoří alespoň 20 % obyvatelstva podle posledního soupisu lidu.
Vláda může nařízením stanovit, u kterých soudů a úřadů se lze omezit na vydání vyřízení pouze v jazyce strany, pokud je jejich působnost omezena na jediný okres s takovou menšinou.
Pokud nepředchází podání strany, vyřízení v jazyce menšiny se dodá pouze tehdy, jsou-li splněny ostatní podmínky a jazyk je znám, nebo na žádost.
Hlídat změny § 2 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.