§ 20 zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. – Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec…
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. · 125/1998 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 20 zákona 125/1998 Sb. upravuje, jak se postupuje při proplácení výdajů za pracovní cestu, pokud je zaměstnanec neprokáže, a stanovuje náhradu jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu při pracovní cestě v obci výkonu práce. Pokud zaměstnanec neprokáže výdaje za pracovní cestu (kromě pohonných hmot), zaměstnavatel mu může proplatit náhradu v jím uznané výši, s ohledem na podmínky cesty. (§ 20 zákona č. 125/1998 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel, obec, ministerstvo
- Odkazuje na: § 22
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 125/1998 Sb.
(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.
(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku.“.
28. V § 21 se na konci odstavce 2 připojují tyto věty: „Zálohu v jiné měně než v měně stanovené pro příslušný stát může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci pouze na jeho žádost, a to v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou. Zálohu v cizí měně lze zaměstnanci poskytnout též zapůjčením platební karty zaměstnavatele.“.
29. V § 21 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Pokud byla zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě poskytnuta záloha v cizí měně, zaokrouhluje se výsledná částka vyúčtování této zálohy směrem dolů na nejbližší hodnotu platidla (bankovky nebo mince) běžně přijímaného tuzemskými bankami.“.
30. § 22 včetně poznámek č. 7) a 8) zní:
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnanec neprokáže výdaje za pracovní cestu (kromě pohonných hmot), zaměstnavatel mu může proplatit náhradu v jím uznané výši, s ohledem na podmínky cesty.
- Náhradu za pohonné hmoty, které zaměstnanec neprokáže, zaměstnavatel proplatí podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.
- Při pracovní cestě v obci, kde má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, má nárok na proplacení jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu.
- Tyto jízdní výdaje se proplácí buď v prokázané výši, nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného a použitého dopravního prostředku.
Příklad
Pan Novák jel na služební cestu do vedlejšího města a ztratil účtenku za oběd. Zaměstnavatel mu může proplatit oběd v jím uznané výši, například podle obvyklých cen v dané lokalitě. Pokud by pan Novák neprokázal spotřebu pohonných hmot, zaměstnavatel mu je proplatí podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí.
Na co si dát pozor
- Zaměstnavatel má volnost v určení výše náhrady za neprokázané výdaje (kromě pohonných hmot).
- Náhrada za pohonné hmoty se řídí průměrnou cenou stanovenou vyhláškou, nikoli skutečnou cenou, za kterou zaměstnanec natankoval.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.