Novela Zákon o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) od 2005-10-01: co se mění

§ 10 Podmínky stanovené všeobecným oprávněním (1) Úřad všeobecným oprávněním stanoví konkrétní podmínky týkající se a) peněžních příspěvků na financování univerzální služby, b) interoperability služeb a propojení sítí, c) zajištění dostupnosti a využívání čísel z číslovacího plánu pro koncové uživatele včetně podmínek jejich využívání, d) ochrany životního prostředí, územního plánování, přístupu na nemovitosti včetně jejich užívání, společného umístění nebo sdílení zařízení, včetně, kde je to aplikovatelné, jakýchkoliv finančních nebo technických záruk nutných pro provedení prací, e) povinnosti poskytovat službu šíření určeného rozhlasového nebo televizního programu a s tímto programem související služby podle § 72, f) ochrany osobních údajů a soukromí, g) ochrany spotřebitelů, h) omezení ve vztahu k přenášení takového obsahu, který představuje porušování právních předpisů, i) informací, které subjekty oznamují podle § 13 a 115, j) zajišťování sítí elektronických komunikací za stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu6) a válečného stavu7) (dále jen „krizové stavy“), k) ochrany občanů před škodlivými účinky elektromagnetického záření způsobeného sítěmi elektronických komunikací8), l) zajištění integrity veřejných komunikačních sítí a prevence elektromagnetického rušení mezi sítěmi nebo službami elektronických komunikací, m) ochrany veřejných komunikačních sítí vůči neoprávněnému přístupu podle § 89 odst. 1, n) využívání rádiových kmitočtů s ohledem na účinné účelné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivé interferenci, o) plnění povinnosti podle § 62, nebo p) plnění povinností podle § 97. (2) Podmínky podle odstavce 1 Úřad stanoví ve všeobecném oprávnění pouze tehdy, nestanoví-li je tento zákon nebo zvláštní právní předpis.

§ 26 Odborná způsobilost (1) Odborná způsobilost žadatele o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů se vyžaduje pro obsluhu a) radiotelefonních, radiotelegrafních nebo jiných vysílacích rádiových zařízení umístěných na palubách letadel a lodí zapsaných v leteckém, plavebním nebo námořním rejstříku České republiky, b) radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení letecké pohyblivé služby a námořní pohyblivé služby a radiotelefonní služby na vodních cestách13),17), c) radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení provozovaných v pásmu krátkých vln, d) vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu. (2) Obsluhu vysílacích rádiových zařízení uvedených v odstavci 1 mohou vykonávat osoby, které mají platný průkaz odborné způsobilosti k obsluze těchto zařízení. Je-li držitelem oprávnění k využívání rádiových kmitočtů právnická osoba, je povinna zajistit, aby obsluhu vysílacích rádiových zařízení prováděla pouze osoba, která má platný průkaz odborné způsobilosti. Tuto způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení ověřuje Úřad zkouškou. Obsluhu mohou vykonávat i osoby, jejichž zvláštní způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení byla Úřadem uznána podle zvláštního právního předpisu18). (3) Žadatel se ke zkoušce podle odstavce 2 přihlašuje písemně u Úřadu. Úřad žadateli umožní vykonání zkoušky nejpozději do 3 měsíců od doručení přihlášky. (4) Žadateli, který prokázal odbornou způsobilost k vykonávání obsluhy vysílacích rádiových zařízení zkouškou, vydá Úřad průkaz odborné způsobilosti. (5) Náležitosti přihlášky ke zkoušce podle odstavce 3, obecné podmínky pro vykonání zkoušky, rozsah znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, způsob provádění zkoušek, druhy průkazů odborné způsobilosti a dobu jejich platnosti stanoví prováděcí právní předpis. Díl 4

§ 27 Radiokomunikační účet (1) K úhradě efektivně a účelně vynaložených nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku změn ve využívání rádiového spektra z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a) a b) Úřad zřídí radiokomunikační účet, který spravuje. Prostředky radiokomunikačního účtu lze použít také k úhradě nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku odstranění vzniklé technické nekompatibility, která není důsledkem nedodržení podmínek stanovených v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ve všeobecném oprávnění nebo v plánu využití rádiového spektra. (2) Radiokomunikačním účtem se rozumí účet, který není součástí státního rozpočtu. Prostředky na účtu jsou součástí státních finančních aktiv, jsou vedeny u banky a lze je použít pouze pro účely podle tohoto zákona. Zůstatek na účtu se na konci kalendářního roku převádí do roku následujícího. Úroky jsou příjmem státního rozpočtu, úhrady za bankovní služby spojené s vedením účtu jsou výdajem státního rozpočtu. Příjmy radiokomunikačního účtu tvoří část poplatků za využívané kmitočty ve výši stanovené vládou. (3) Držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvo obrany, který požaduje úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů z důvodů uvedených v odstavci 1, předloží Úřadu kvantifikaci těchto nákladů doloženou účetní evidencí. Úřad posoudí předloženou kvantifikaci na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. Na základě výsledku svého posouzení Úřad navrženou výši efektivně a účelně vynaložených nákladů potvrdí nebo stanoví výši efektivně a účelně vynaložených nákladů jinou. (4) Výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního účtu za příslušný kalendářní rok je Úřad povinen uveřejnit. Tento výkaz tvoří součást výroční zprávy o činnosti Úřadu podle § 110. (5) Vláda stanoví nařízením způsob a výši tvorby prostředků radiokomunikačního účtu z části poplatků za právo využívat kmitočty a způsob jejich čerpání v souladu s ustanovením § 133. Díl 5

§ 34 Přenositelnost telefonních čísel (1) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť je povinen zajistit, aby každý účastník veřejně dostupné telefonní služby poskytované na veřejné pevné nebo veřejné mobilní telefonní síti, který o to požádá, si mohl ponechat své telefonní číslo, popřípadě čísla nezávisle na podnikateli, který službu poskytuje, a) v případě geografických telefonních čísel na určeném území, b) v případě negeografických telefonních čísel kdekoli na území státu. Tato povinnost se nevztahuje na přenositelnost telefonních čísel mezi veřejnými pevnými telefonními sítěmi a veřejnými mobilními telefonními sítěmi. (2) Geografickým telefonním číslem se rozumí číslo z číslovacího plánu, kde část jeho číselné struktury obsahuje geografický význam užívaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu veřejné telefonní sítě. (3) Negeografickým telefonním číslem se rozumí číslo z číslovacího plánu, které není geograficky vázaným číslem, zejména čísla služeb bezplatného volání, služeb se zvýšeným tarifem a účastnická čísla veřejných mobilních telefonních sítí. (4) Technické a organizační podmínky pro realizaci přenositelnosti telefonních čísel a zásady pro účtování ceny mezi podnikateli v souvislosti s přenositelností telefonních čísel stanoví Úřad opatřením obecné povahy.

§ 38 Univerzální služba (1) Tímto dílem se stanoví rozsah univerzální služby, práva koncových uživatelů a povinnosti podnikatelů zajišťujících veřejně dostupné sítě a poskytujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Cílem je zajistit pro koncové uživatele dostupnost veřejných komunikačních sítí a služeb ve stanovené kvalitě, které uspokojí přiměřené potřeby koncových uživatelů. (2) V rámci univerzální služby je Úřad oprávněn uložit podnikatelům povinnost poskytovat následující služby (dále jen „dílčí služba“) a) připojení v pevném místě k veřejné telefonní síti, b) přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě, c) pravidelné vydávání telefonních seznamů čísel účastníků veřejně dostupné telefonní služby a přístup koncových uživatelů k těmto seznamům, d) informační službu o telefonních číslech účastníků veřejně dostupné telefonní služby, dostupnou pro koncové uživatele, e) služby veřejných telefonních automatů, f) přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní koncoví uživatelé, zejména prostřednictvím speciálně vybavených telekomunikačních koncových zařízení, nebo g) doplňkové služby ke službám uvedeným v písmenech a) a b), kterými jsou: 1. postupné splácení ceny za zřízení připojení k veřejné telefonní síti pro spotřebitele, 2. bezplatné selektivní zamezení odchozích volání pro účastníka a 3. bezplatné položkové vyúčtování ceny pro spotřebitele. Uložením povinnosti podle písmene g) bodu 3 není dotčeno ustanovení § 64 odst. 3. Služby podle písmen a) a b) musí umožnit systém předplatného pro spotřebitele (§ 44). (3) Podnikatel poskytující dílčí služby podle odstavce 2 písm. a) a b) je dále povinen v souladu s § 44 a 45 umožnit osobám s nízkými příjmy, se zvláštními sociálními potřebami a zdravotně postiženým osobám podle § 43 odst. 4 výběr cen nebo cenových plánů, které se liší od cenových plánů poskytovaných za normálních obchodních podmínek, tak, aby tyto osoby měly přístup a mohly využívat dílčí služby a veřejně dostupnou telefonní službu (dále jen „zvláštní ceny“). Využití zvláštních cen nesmí tyto osoby omezovat ve využívání všech veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytovaných jinými podnikateli. Zvláštní ceny se poskytují osobě s nízkým příjmem nebo se zvláštními sociálními potřebami, která se poskytovateli univerzální služby prokáže doklady podle odstavce 4; zdravotně postižená osoba se prokáže doklady podle § 43 odst. 5. Poskytovatelem univerzální služby se rozumí osoba, které byla uložena povinnost poskytovat jednu nebo více dílčích služeb uvedených v odstavci 2. Ztráty vzniklé poskytovateli univerzální služby těmito zvláštními cenami kompenzuje stát prostřednictvím Úřadu. Pro výpočet ztráty a její úhradu se použijí ustanovení § 48 a § 49 odst. 1 a 11 obdobně. (4) Vláda stanoví nařízením okruh osob s nízkými příjmy a se zvláštními sociálními potřebami a doklady, kterými se tyto osoby prokazují poskytovateli univerzální služby.

§ 41 Telefonní seznamy a informace o telefonních číslech (1) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. c), je v souladu s § 95 a 96 povinen vést, distribuovat, vydávat a nejméně jednou ročně aktualizovat telefonní seznam účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. Tento telefonní seznam se vydává v tištěné formě a též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Poskytovatel univerzální služby je povinen poskytnout tento telefonní seznam účastníkovi na jeho vyžádání. (2) Poskytovatel univerzální služby, jemuž byla uložena povinnost podle § 38 odst. 2 písm. d), je v souladu s § 96 povinen poskytovat koncovým uživatelům, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů, úplnou informační službu o telefonních číslech účastníků všech podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. (3) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen a) předat poskytovatelům univerzální služby podle odstavců 1 a 2 bezodkladně poté, co byli tito poskytovatelé určeni, osobní údaje svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje svých účastníků-právnických osob s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli, b) alespoň jednou za 3 měsíce předávat poskytovatelům univerzální služby podle odstavců 1 a 2 aktualizaci údajů uvedených v písmenu a). Předávající strana má nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů. Poskytovatelé univerzální služby jsou povinni zacházet s těmito údaji nediskriminačním způsobem, zejména je zakázáno upřednostňovat informace o vlastních účastnících na úkor informací o účastnících ostatních podnikatelů poskytujících veřejně dostupné telefonní služby. (4) Uložení povinnosti poskytovat univerzální službu podle odstavců 1 a 2 nebrání vydávání telefonních seznamů a poskytování informačních služeb o telefonních číslech jinými subjekty v souladu s § 95 a 96. (5) Osobními údaji podle odstavce 3 jsou jméno, příjmení, popřípadě pseudonym, adresa trvalého pobytu, telefonní číslo a adresa elektronické pošty. U podnikající fyzické osoby se osobní údaje doplňují o místo podnikání. Identifikačními údaji podle odstavce 3 jsou obchodní firma nebo název nepodnikající právnické osoby, adresa sídla, popřípadě adresa sídla organizační složky, adresa a telefonní číslo provozovny a adresa elektronické pošty. (6) Součástí telefonního seznamu nebo databáze, podle nichž se poskytují informace o telefonních číslech účastníků, mohou být pouze osobní nebo identifikační údaje v rozsahu podle odstavce 5. Na základě smlouvy lze v seznamu uveřejnit i další údaje účastníka. Osobní a identifikační údaje o účastnících, kteří prokazatelně odmítli jejich uveřejnění, nesmí být uveřejněny. Neuveřejnění je bezplatné.

§ 48 Výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby (1) Úřad vypočítá čisté náklady na poskytování univerzální služby postupem podle odstavců 2 až 7. Byl-li poskytovatel univerzální služby vybrán ve výběrovém řízení, vychází Úřad z výpočtu čistých nákladů na poskytování univerzální služby navrženého poskytovatelem v přihlášce do výběrového řízení podle § 39 odst. 5. (2) Čistými náklady se rozumí náklady, které se vypočítají jako rozdíl mezi efektivně a účelně vynaloženými náklady podnikatele s povinností poskytovat univerzální službu a efektivně a účelně vynaloženými náklady podnikatele bez povinnosti poskytovat univerzální službu, včetně přiměřené míry návratnosti investic a se zohledněním nákladů, kterým by se podnikatel vyhnul, kdyby neměl povinnost poskytovat univerzální službu, a se zohledněním tržních výhod, které vznikly podnikateli při poskytování univerzální služby. Čisté náklady se počítají za kalendářní rok, v němž měl poskytovatel univerzální služby povinnost poskytovat dílčí službu (dále jen „zúčtovací období“). (3) Čisté náklady mohou zahrnovat pouze náklady na plnění povinností uvedených v § 38 odst. 2 a 3. 2. Výpočet čistých nákladů na splnění jednotlivých povinností uložených v rámci univerzální služby se provádí pro každou povinnost odděleně; je zakázáno dvojí zaúčtování jakýchkoli přímých nebo nepřímých nákladů a tržních výhod. (4) Celkové čisté náklady na poskytování univerzální služby všemi dotčenými podnikateli se vypočítají jako součet čistých nákladů na splnění jednotlivých povinností uložených v rámci univerzální služby. (5) Úplné podklady umožňující správný výpočet čistých nákladů za zúčtovací období předloží poskytovatel univerzální služby Úřadu do 31. července kalendářního roku následujícího po zúčtovacím období. Poskytovatel univerzální služby odpovídá za správnost a úplnost jím předloženého výpočtu a předložených dokladů a podkladů. Výpočet čistých nákladů provádí Úřad na základě výpočtu čistých nákladů, provedeného poskytovatelem univerzální služby podle odstavců 2 a 3 a účetních dokladů, popřípadě dalších podkladů poskytovatele univerzální služby, kterými musí být tyto výpočty doloženy. Pokud Úřad zjistí, že podklady poskytovatele univerzální služby jsou neúplné nebo mají nedostatky, stanoví poskytovateli přiměřenou lhůtu k jejich doplnění, popřípadě k opravě. Neprovede-li poskytovatel ve stanovené lhůtě nápravu, Úřad nezahrne náklady na splnění povinnosti uložené v rámci univerzální služby, které se neúplná či nedostatečná dokumentace týká, do čistých nákladů na poskytování univerzální služby. (6) Úřad ověří správnost a úplnost podkladů do 6 týdnů od jejich předložení nebo doplnění podle odstavce 5, popřípadě ověřením pověří třetí subjekt, u něhož je zajištěna nestrannost a nezávislost na poskytovateli univerzální služby. Závěry ověření, výsledek a způsob výpočtu čistých nákladů na poskytování univerzální služby Úřad uveřejní. Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti Úřad opraví a bezodkladně uveřejní. (7) Postup Úřadu při výpočtu a stanovení čistých nákladů na poskytování univerzální služby, včetně kritérií posuzování neúnosné zátěže, postupu pro výpočet čistých nákladů na poskytování dílčí služby, postup pro vymezení tržních výhod podle odstavce 2 a doklady, kterými musí být tyto výpočty doloženy, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 54 Ceny (1) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a poskytovatel univerzální služby je povinen a) uveřejnit ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek, podle zvláštního právního předpisu24) před nabytím platnosti těchto cen, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup, b) předkládat platné ceny služeb a jejich změny, včetně určených podmínek bezodkladně Úřadu. (2) Úřad uveřejňuje srovnávací přehled o aktuálních cenách, kvalitě a podmínkách poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dostupné telefonní služby jednotlivých podnikatelů, a to ve formě, která umožňuje koncovým uživatelům tyto údaje jednoduchým způsobem vzájemně porovnat.

§ 73 Přístroje (1) Přístrojem se pro účely tohoto zákona rozumí zařízení, které je rádiovým zařízením nebo telekomunikačním koncovým zařízením anebo obojím. (2) Stanoví-li zvláštní právní předpis25),26) pro přístroje technické požadavky (dále jen „technické požadavky“), tyto přístroje nesmí být uváděny do provozu ani provozovány, pokud technické požadavky nesplňují. (3) Rádiovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, schopný komunikace na základě vyzařování nebo příjmu rádiových vln s použitím rádiového spektra přiděleného pro zemské nebo kosmické radiokomunikace. (4) Telekomunikačním koncovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, umožňující komunikaci a určený k připojení přímo nebo nepřímo k rozhraní veřejné telekomunikační komunikační sítě. (5) Veřejným telefonním automatem se rozumí telekomunikační koncové zařízení, kterým je veřejně dostupný telefonní přístroj, k jehož užití mohou být používány jako platební prostředky zejména mince, platební karty nebo předplacené karty, včetně karet s kódy volby. Toto telekomunikační koncové zařízení může být vybaveno i pro poskytování dalších služeb. (6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen umožnit připojení telekomunikačního koncového zařízení ke vhodnému rozhraní, pokud toto koncové zařízení splňuje technické požadavky. (7) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup a oznámit Úřadu typy rozhraní, která nabízí pro připojení přístrojů, a jejich technické specifikace. Tyto povinnosti musí splnit nejpozději 1 měsíc před tím, než budou veřejné telekomunikační služby poskytované prostřednictvím těchto typů rozhraní k dispozici. Změny technické specifikace je povinen oznámit Úřadu a uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději 3 měsíce přede dnem jejich provedení. (8) Technické specifikace uvedené v odstavci 7 musí být natolik podrobné, aby umožňovaly konstruovat přístroje schopné využívat všechny veřejně dostupné služby elektronických komunikací, které jsou prostřednictvím příslušných rozhraní poskytovány. Technické specifikace musí obsahovat veškeré informace nezbytné k tomu, aby výrobci mohli provádět příslušné zkoušky s ohledem na technické požadavky platné pro přístroje. (9) Úřad vede seznam typů rozhraní oznámených podle odstavce 7 a oznamuje tyto typy Komisi.

§ 83 Podmínky přístupu ke službám digitálního televizního a rozhlasového vysílání (1) Rozhraním pro aplikační programy (API) se rozumí softwarová rozhraní mezi aplikacemi poskytovanými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání nebo poskytovateli digitálních interaktivních televizních služeb a mezi digitálním televizním zařízením. (2) Digitálním televizním zařízením se rozumí přídavné zařízení určené pro připojení k televiznímu přijímači nebo integrované v digitálním televizním přijímači, které umožňuje příjem digitálního rozhlasového a televizního vysílání a využívání digitálních interaktivních televizních služeb. (3) Systémem podmíněného přístupu (dále jen „brána“) se rozumí jakékoli technické zařízení nebo opatření zajišťující, aby se přístup k chráněnému rozhlasovému nebo televiznímu vysílání uskutečnil ve srozumitelné formě. Takový přístup je podmíněný předplatným nebo jinou formou předchozího individuálního oprávnění. (4) Smí se používat pouze brána, která bez ohledu na přenosové prostředky vysílání technicky zabezpečí efektivní předávání řídících funkcí, které umožní podnikatelům zajišťujícím přenos signálů digitálního rozhlasového nebo televizního vysílání na místní nebo regionální úrovni úplné řízení služeb, které bránu využívají. (5) Nezávisle na přenosových prostředcích jsou podnikatelé poskytující službu šíření chráněného obsahu, na jejichž službách závisí provozovatelé digitálního rozhlasového a televizního vysílání při pokrývání všech skupin potenciálních diváků nebo posluchačů, povinni nabízet těmto provozovatelům na spravedlivém, přiměřeném a nediskriminačním základě služby, které umožňují příjem digitálně vysílaných služeb těchto provozovatelů divákům nebo posluchačům oprávněným k tomuto příjmu prostřednictvím brány, kterou spravují provozovatelé digitálního rozhlasového a televizního vysílání. (6) Zjistí-li Úřad na základě analýzy relevantního trhu, že žádný subjekt nemá významnou tržní sílu na trhu služby šíření digitálního rozhlasového a televizního vysílání ke koncovým uživatelům, může bez ohledu na ustanovení odstavců 4 a 5 změnit nebo zrušit povinnosti pro podnikatele poskytujícího službu šíření, a to pouze do té míry, aby taková změna nebo zrušení povinností a) negativně neovlivnila přístup koncových uživatelů k digitálnímu rozhlasovému a televiznímu vysílání a programovým kanálům a službám specifikovaným v souladu s § 72, b) negativně do budoucna neohrozila efektivní hospodářskou soutěž na trzích digitálního televizního a rozhlasového vysílání pro koncové uživatele nebo na trzích systémů podmíněného přístupu a jiných přiřazených prostředků. Úřad musí vyrozumět s dostatečným předstihem subjekty dotčené změnou nebo zrušením uvedených povinností. (7) Úřad je oprávněn vlastníkům rozhraní pro aplikační programy (API) uložit, aby poskytovali provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání pro účely poskytování digitálních interaktivních televizních služeb za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek veškeré informace nezbytné k poskytování všech služeb podporovaných rozhraním pro aplikační programy (API) v plně funkční formě. Tito vlastníci mají právo na úhradu účelně a prokazatelně vynaložených nákladů za poskytnutí informací. (8) Podmínky, které jsou uplatněny Úřadem v souladu s § 83, se nikterak nedotýkají povinností stanovených Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ve vztahu ke způsobu prezentace elektronického programového průvodce (EPG) a podobných přehledových a naváděcích pomůcek v rámci regulace obsahu. Na základě žádosti Úřadu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání stanoví potřebné povinnosti podnikatele zajišťujícího EPG. Úřad povinnosti stanovené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání uvede ve všeobecném oprávnění podle § 10. Kontrolu dodržování takto stanovených povinností provádí Rada. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

§ 94 Seznamy účastníků Přesměrování volání (1) Podnikatel zajišťující veřejnou telefonní síť nebo poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen zajistit, aby každý účastník měl možnost bezplatně zamezit automatickému přesměrování volání třetí stranou do koncového zařízení účastníka, a to pomocí jednoduchých prostředků. (2) V případě, že při poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dochází k automatickému nebo skrytému přesměrování na jinou službu, na službu jiného podnikatele nebo k sestavení nového spojení, a tím současně ke zvýšení účtované ceny, je osoba poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se zvýšenou cenou povinna bezplatně sdělit uživateli tuto skutečnost a umožnit mu přerušit spojení před tím, než bude přesměrování nebo sestavení nového spojení uskutečněno. V případě, kdy dochází k přesměrování nebo sestavení nového spojení, a tím současně ke zvýšení účtované ceny, bez upozornění uživatele osobou poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se zvýšenou cenou, rozhodne Úřad o přerušení poskytování takové služby.

§ 99 Bezpečnost, integrita a poskytování služeb za krizových stavů (1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je za krizového stavu povinen podle zvláštního právního předpisu38) a podle svých technicko-organizačních pravidel zabezpečit přístup k veřejné telefonní síti v pevných místech a k veřejně dostupné telefonní službě poskytované prostřednictvím této sítě v pevných místech, včetně operátorských služeb a služeb uvedených v § 38 odst. 2 písm. c) d) a d). e). Náležitosti uvedených technicko-organizačních pravidel stanoví Úřad opatřením obecné povahy. (2) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen předložit Úřadu na jeho vyžádání dokumenty specifikující technicko-organizační opatření uvedené v odstavci 1. Úřad je oprávněn při zjištění rozporu těchto dokumentů s právními předpisy nebo s jeho opatřením sdělit dotčenému podnikateli tuto skutečnost a stanovit mu přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. (3) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který je označen jako podnik s významnou tržní silou v oblasti připojení účastníků k veřejné telefonní síti a jejího používání v pevném místě, je za krizového stavu vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu39) povinen prostřednictvím této sítě přednostně poskytovat služby elektronických komunikací uživatelům zařazeným do mezinárodního nebo národního preferenčního schématu, a to v souladu s tímto preferenčním schématem. Tuto povinnost je Úřad oprávněn rozhodnutím uložit i jinému podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, pokud o to tento podnikatel požádal, nebo pokud nebyl určen žádný podnik s významnou tržní silou podle věty první. (4) Do mezinárodního nebo národního preferenčního schématu se zařadí uživatel, který je zástupcem orgánů státní správy a samosprávy, ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů a záchranných sborů, zpravodajských služeb, subjektů hospodářské mobilizace, a uživatelé, jejichž postavení a význam v systému zabezpečení za krizových stavů je nezastupitelný (dále jen „zařazený uživatel“). Seznamy zařazených uživatelů a jejich aktualizaci jsou subjektu uvedenému v odstavci 3 oprávněny předkládat stanovené orgány. Subjekt uvedený v odstavci 3 je oprávněn odmítnout zařazení uživatele do mezinárodního nebo národního preferenčního schématu na základě provozně-technických důvodů. (5) Mezinárodním preferenčním schématem se rozumí souhrn technicko-organizačních opatření, která umožní zařazeným uživatelům v období krizových stavů přístup ke službám elektronických komunikací v mezinárodním provozu i v případech, kdy jejich poskytování je omezeno z důvodu poškození infrastruktury sítě nebo její neprůchodnosti. (6) Národním preferenčním schématem se rozumí souhrn technicko-organizačních opatření, která umožní zařazeným uživatelům v období krizových stavů přístup ke službám elektronických komunikací v národním provozu i v případech, kdy jejich poskytování je omezeno z důvodu poškození infrastruktury sítě nebo její neprůchodnosti. (7) Podnikatel uvedený v odstavci 3 je povinen nejpozději do 2 let ode dne, kdy byl označen za podnik s významnou tržní silou v oblasti připojení účastníků k veřejné telefonní síti a jejího používání v pevném místě nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí podle odstavce 3 věty druhé, zabezpečit přípravu mezinárodního a národního preferenčního schématu. Kontrola zabezpečení preferenčních schémat před vyhlášením krizového stavu podléhá výkonu státní kontroly elektronických komunikací. V rámci kontroly je Úřad oprávněn rozhodnutím uložit subjektu uvedenému v odstavci 3 povinnost provést simulovaný provoz podle preferenčních schémat. (8) Podnikatel uvedený v odstavci 3 je za krizového stavu povinen bezodkladně informovat Úřad a orgán, který krizový stav vyhlásil, o ohrožení integrity a bezpečnosti své sítě včetně přijatých nebo zamýšlených opatření k nápravě. (9) Podnikatel uvedený v odstavci 3 je povinen nejpozději do 2 let ode dn

§ 100 Ochrana elektronických komunikací (1) Provozovatelé strojů, přístrojů a zařízení (dále jen „zařízení“), jejichž provozováním vzniká vysokofrekvenční energie, jsou povinni zajistit, aby vysokofrekvenční energie těchto zařízení nezpůsobovala rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, popřípadě rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. (2) Rušením provozu se rozumí elektromagnetické rušení, které zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje provoz elektronického komunikačního zařízení, sítě elektronických komunikací, popřípadě poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb. (3) Dojde-li k rušení provozu elektronického komunikačního zařízení nebo sítě, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, je provozovatel zařízení rušícího provoz povinen učinit vhodná ochranná opatření. Neprovede-li provozovatel rušícího zařízení ochranná opatření sám, provede je provozovatel rušeného elektronického komunikačního zařízení nebo sítě na náklady provozovatele rušícího zařízení. (4) Vzniklo-li rušení provozu nedodržením podmínek stanovených pro provoz zařízení, nese náklady na ochranná opatření provozovatel tohoto zařízení, jinak nese náklady provozovatel zařízení později uvedeného do provozu nebo změněného. Pokud rušené zařízení neodpovídá požadavkům na elektromagnetickou kompatibilitu40), ponese náklady na ochranná opatření provozovatel tohoto zařízení. Jinak nese tyto náklady provozovatel zařízení později zřízeného nebo změněného. (5) Dojde-li k rušení příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání, které je na daném území provozováno provozovatelem vysílání nebo provozovatelem převzatého vysílání podle zvláštního právního předpisu11), provozem amatérské radiokomunikační služby, je Úřad oprávněn uložit držiteli oprávnění k využívání rádiových kmitočtů pro tuto amatérskou radiokomunikační službu podmínky k odstranění rušení. V případě, že rušení vzniká pouze vlivem nedostatečné elektromagnetické slučitelnosti přijímacího zařízení, uloží informuje Úřad provozovateli provozovatele rušeného přijímacího zařízení podmínky vedoucí o možných podmínkách vedoucích k odstranění rušení. (6) Úřad zjišťuje zdroje rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb. V případě zjištění zdroje rušení postupuje Úřad obdobně podle § 114. V odůvodněných případech Úřad vydá předběžné opatření k okamžitému odstavení zdroje rušení bez předchozí výzvy. (7) V případě, že provozovatel zařízení rušícího provoz neodstraní zdroj rušení provozu ve lhůtě stanovené mu Úřadem ve výzvě nebo v předběžném opatření, Úřad rozhodne o odstranění zdroje rušení. (8) Úřad zjišťuje přednostně rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí Ministerstva obrany a ozbrojených sil České republiky, Ministerstva vnitra, Bezpečnostní informační služby, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, zdravotnické záchranné služby, celních orgánů a Vězeňské služby a justiční stráže České republiky. (9) Za rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb se považuje i rušení způsobené elektromagnetickým stíněním nebo odrazy elektromagnetických vln stavbami nebo činnostmi souvisejícími s prováděním stavby. Provozovatel elektronických komunikačních zařízení a sítí, podnikatel poskytující službu elektronických komunikací nebo provozovatel radiokomunikačních služeb, jehož provoz je rušen, je povinen vyzvat vlastníka nebo stavebníka dotčené stavby k uzavření dohody o vhodných opatřeních k odstranění tohoto rušení. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o způsobu odstranění rušení na návrh jedné ze stran a po projednání s Úřadem příslušný stavební úřad podle zvláštního právního předpisu41). Není-li toto rozhodnutí vzhledem k povaze

§ 101 Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím (1) Stavebníci (investoři) staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi od těch podnikatelů zajišťujících veřejné komunikační sítě, které sdělí stavební úřad. Stavební úřad příslušný k vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení stanoví v rozhodnutí podmínky k ochraně vedení komunikační sítě. (2) Osoby, které budou provádět stavební práce podle odstavce 1, jsou povinny provést opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. To se týká i provádění hluboké orby na zemědělských pozemcích. pozemcích, zemních prací a terénních úprav. (3) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může křížit energetická, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zásobárny přírodních vod, území chráněná podle zvláštních právních předpisů, dráhy, pozemní komunikace, vodní a jiná díla a jejich ochranná pásma nebo se jich jinak dotknout, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Ustanovení zvláštního právního předpisu není tímto dotčeno42). (4) Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může být kříženo nebo jinak dotčeno energetickými, vodovodními, kanalizačními a jinými vedeními, dráhou nebo pozemní komunikací, a to způsobem, který nezpůsobí rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací. (5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí pro souběh komunikačního vedení veřejné komunikační sítě s uvedenými vedeními a jejich ochrannými pásmy obdobně. Díl 4

§ 104 Oprávnění k využívání cizích nemovitostí (1) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu43) a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm a) nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky. (2) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle § 8 odst. 2 oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní a) vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky, b) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky, c) anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky. (3) Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b) a c) uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovitosti. (4) Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k úpravě vzájemných právních vztahů podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene obecný stavební úřad podle zvláštního právního předpisu41). Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí obecného stavebního úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí obecného stavebního úřadu. (5) Omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbytné. (6) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je dále na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti oprávněn a) v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v odstavcích 1 a 2 a při přípravě projektové

§ 107 Organizace Úřadu (1) Úřad má pětičlennou Radu Úřadu (dále jen „Rada“). Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Předseda řídí činnost Rady, v jeho nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady. Předseda Rady jedná jménem Úřadu a stojí v jeho čele. Ve stanovených případech rozhoduje Rada. (2) Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra informatiky. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let. (3) Do funkce člena Rady může být jmenován občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný; za bezúhonného se nepovažuje občan, který byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, pokud jeho odsouzení pro trestné činy nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen; za bezúhonného se dále nepovažuje občan, který nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem46), c) má praxi v rozsahu minimálně 5 let v oboru elektronických komunikací, ekonomie nebo práva. (4) S funkcí člena Rady je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoli funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politické straně nebo v politickém hnutí. (5) Funkce člena Rady zaniká a) uplynutím funkčního období, b) odvoláním, c) vzdáním se funkce, d) nabytím funkce neslučitelné s funkcí člena Rady, e) nabytím právní moci rozsudku soudu o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům nebo o spáchání úmyslného trestného činu, nebo f) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. (6) Člena Rady vláda může odvolat v případě hrubého nebo opakovaného méně závažného porušení jeho povinností, nemoci trvale znemožňující vykonávání jeho úkolů nebo nevykonává-li svou funkci po dobu delší než 6 měsíců. Vláda na návrh ministra informatiky bezodkladně jmenuje nového člena Rady na zbývající část funkčního období odvolaného člena. (7) Rada rozhoduje hlasováním. Každý člen Rady má jeden hlas. Rozhodnutí Rady je přijato, pokud pro něj hlasovali alespoň 3 její členové. O hlasování se vede protokol, který podepisují všichni přítomní členové Rady a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu. (8) Rada a) schvaluje 1. statut Úřadu, 2. plán činnosti Úřadu, 3. návrh rozpočtu Úřadu a závěrečný účet Úřadu, 4. jednací řád Rady, organizační, spisový a podpisový řád Úřadu, 5. zprávy o činnosti Úřadu, 6. návrhy prováděcích právních předpisů, b) rozhoduje o 1. opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady, 2. opatřeních obecné povahy, 3. rozhodnutích o ceně, 4. určení poskytovatele univerzální služby (§ 39) a 5. stanovení podniku s významnou tržní silou a o uložení povinností takovému subjektu (§ 51). (9) Proti rozhodnutí Rady není přípustný opravný prostředek. (10) Předseda Rady v prvním stupni rozhoduje v řízení podle § 22, 23 a 127. Stanoví-li zákon, že o věci rozhoduje Úřad, statut Úřadu může stanovit, že v daném případě, s výjimkou ustanovení odstavce 8, v prvním stupni rozhoduje předseda Rady. (11) Členové Rady a její předseda jsou odměňováni podle zvláštního právního předpisu46a).

§ 118 Správní delikty (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) podniká v oblasti elektronických komunikací v rozporu s § 8, b) neoznámí předem Úřadu zahájení komunikační činnosti, nebo změny údajů, které uvedla v oznámení o komunikační činnosti, nebo neoznámí ukončení komunikační činnosti podle § 13, c) nesplní při vykonávání komunikační činnosti některou z podmínek opatření obecné povahy, d) využívá rádiové kmitočty bez oprávnění podle § 17 odst. 1, e) využívá číslo bez udělení oprávnění podle § 30 odst. 1, f) poruší povinnost stanovenou v § 83 odst. 4, g) nesplní povinnost ohledně oddělené evidence nákladů a výnosů stanovenou v § 86, h) ohrozí důvěrnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů porušením povinnosti podle § 89 odst. 1 nebo 3, § 90 odst. 2, 6 nebo 7, anebo § 91 odst. 2, 3 nebo 4, i) zašle nevyžádanou zprávu bez souhlasu účastníka podle § 95, j) poruší povinnost při shromažďování osobních údajů účastníků k vydání seznamu účastníků ohledně nakládání s osobními údaji získanými pro účely veřejných seznamů podle § 95 odst. 1 nebo 2 anebo § 96 odst. 1, 2, 4 2 nebo 5, k) 3, j) nabídne marketingovou reklamu nebo jiný obdobný způsob nabídky zboží nebo služeb účastníkovi, u jehož údajů ve veřejném seznamu účastníků je uvedeno, že si nepřeje být za účelem marketingu kontaktován (§ 96 odst. 3), l) k) nesplní povinnost stanovenou v § 97, m) l) nepředloží informace, údaje a podklady vyžádané Úřadem podle § 115, n) m) použije adresu elektronické pošty pro odeslání zprávy nebo zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele adresy elektronické pošty (§ 93), o) n) neoznámí změnu skutečností podle § 18 odst. 5 nebo § 32 odst. 3, p) o) nezajistí, aby obsluhu vysílacích rádiových zařízení prováděla pouze osoba způsobilá podle § 26 odst. 2, q) p) uveřejní osobní nebo identifikační údaje o účastnících, kteří jejich uveřejnění odmítli podle § 41 odst. 6, r) q) uvede do provozu nebo provozuje přístroj v rozporu s § 73 odst. 2, nebo s) r) poruší zákaz k provádění činností v ochranném pásmu podle § 102 odst. 3 a 4, nebo t) s) poruší zákaz provádět činnost v ochranném pásmu uvedený v územním rozhodnutí o ochranném pásmu podle § 102 odst. 5 nebo § 103. (2) Podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že a) převede práva k využívání rádiových kmitočtů bez souhlasu Úřadu podle § 23 odst. 1, b) diskriminuje jiného podnikatele poskytujícího službu elektronických komunikací, pokud jde o číselné řady používané pro přístup k jeho službám, c) nesplní povinnost používat normy, specifikace nebo doporučení podle § 62 odst. 1 a 2, d) nevyužívá poskytnuté informace ke stanovenému účelu nebo nezabezpečuje zachování jejich důvěrnosti podle § 81 odst. 2, nebo e) nepředá Úřadu úplné znění smlouvy nebo její změny a dodatky podle § 80 odst. 2. (3) Držitel oprávnění k využívání čísla se dopustí správního deliktu tím, že neprovede technické úpravy při změně číslovacího plánu podle § 29 odst. 3. (4) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší povinnost umožnit bezplatné volání na čísla tísňového volání podle § 33 odst. 1, b) nezajistí uživatelům nepřetržitý přístup k číslům tísňového volání podle § 61 odst. 3 nebo neumožní svým účastníkům bezplatné volání na tato čísla podle § 69 odst. 1 písm. c), c) nesplní povinnost ohledně přesměrování volání podle § 94, d) neinformuje koncové uživatele o zavedení zvláštního režimu pro volání mezi příhraničními oblastmi podle § 29 odst. 2, e) nezajistí, aby koncoví uživatelé z jiných členských států měli přístup k negeografickým telefonním číslům na území České republiky podle § 35, f) nevede aktuální databázi všech svých účastníků podle § 61 odst. 4, g) neuveřejní v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup pro koncové uživatele informace uvedené v § 63 odst. 1, h) nepředá dostupné osobní nebo identifikační údaje účastníků pro informační a operátorské služby podle § 66 odst. 1, i) nezajistí službu identifikace zlomyslných nebo obtěžujících volání pod podle § 67, j) nesplní povinnost podle § 69 od

§ 121 Ustanovení o řízení (1) Správní delikty a přestupky podle tohoto zákona projednává Úřad. (2) Pokuty vybírá a vymáhá Úřad. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. Při vybírání a vymáhání uložených pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu22). předpisu21). (3) Za porušení stejné povinnosti během 2 let může Úřad uložit pokutu až do výše dvojnásobku pokuty uvedené v § 118 a 120. (4) Úřad vede evidenci pravomocných rozhodnutí o pokutách uložených podle tohoto zákona za poslední 4 roky. HLAVA VIII Díl 1

§ 122 Obecná ustanovení o řízení (1) V řízení ve věcech upravených Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, postupuje se postupuje v řízení u Úřadu podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. řádu. Ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu48a) se nepoužije. Pro účely složení rozkladové komise se členové Rady Úřadu, s výjimkou jejího předsedy, nepovažují za zaměstnance ústředního správního úřadu. (2) V případě uplatnění regulace cen na trzích pro koncové uživatele nejsou koncoví uživatelé účastníky řízení. (3) Současně s uvědoměním účastníků řízení o zahájení řízení o vydání rozhodnutí podle § 107 odst. 8 písm. b) bodů 3 až 5 vyzve Úřad účastníky řízení k podání vyjádření včetně návrhů důkazů s uvedením, v jaké lhůtě a jakým způsobem lze vyjádření podat. Lhůta nesmí být kratší než 7 dnů. K později podaným vyjádřením nebo návrhům důkazů Úřad nepřihlíží, s výjimkou vyjádření a návrhů důkazů ke skutečnostem, které účastník bez své viny nemohl ve stanovené lhůtě uplatnit. Na tuto skutečnost musí být účastník řízení výslovně upozorněn. (4) Za průtahy řízení může Úřad uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč. (5) Úřad je povinen dát účastníkům možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. (6) Je-li počet účastníků větší než 5 (dále jen „řízení s větším počtem účastníků“), není-li účastník znám, není-li znám jeho pobyt či sídlo nebo nedaří-li se účastníkovi prokazatelně doručovat, provádí Úřad doručování účastníkům veřejnou vyhláškou, s výjimkou doručování předvolání a doručování rozhodnutí ve věci samé. (7) V řízení s větším počtem účastníků je Úřad oprávněn postup podle odstavce 5 nahradit zveřejněním konceptu výrokové části a odůvodnění rozhodnutí s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým způsobem lze proti konceptu podat námitky a navrhovat doplnění řízení. Lhůta nesmí být kratší než 10 dnů. K později podaným námitkám a návrhům doplnění řízení Úřad nepřihlíží. Na tuto skutečnost musí být účastník řízení výslovně upozorněn. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník mohl uplatnit již dříve v řízení. (8) K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů uvedeným v odvolání nebo rozkladu se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které by po právní moci rozhodnutí odůvodňovaly obnovu řízení. (9) Splnění povinnosti uložené podniku s významnou tržní silou nebo podnikateli rozhodnutím podle § 17 odst. 2, § 30 odst. 1, § 38 odst. 2, § 51 odst. 3, 4, 8 a 9, § 57 odst. 1 a 4, § 70, § 71 odst. 1, § 72 odst. 1, § 76 odst. 4, § 77, § 79 odst. 2, § 82, § 83 odst. 7, § 84, § 86 odst. 2 a 5, § 100 odst. 8 a § 114 odst. 1 a 2 lze vymáhat ukládáním donucovacích pokut až do celkové výše 10 000 000 Kč.

§ 123 Opravný prostředek (1) Proti rozhodnutí Úřadu vydanému ve správním řízení lze podat odvolání, odvolání nebo rozklad, nestanoví-li tento zákon jinak. O odvolání rozkladu proti rozhodnutí Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady. (2) Pokud v prvním stupni vydal rozhodnutí předseda Rady, při rozhodování o odvolání v Radě nehlasuje.

§ 136 Přechodná ustanovení (1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) Za protiprávní jednání, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a které splňuje znaky protiprávního jednání rovněž podle tohoto zákona, lze uložit pokutu podle sazeb uvedených v předpisech platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejsou-li sazby podle tohoto zákona příznivější. (3) Řízení zahájená a nedokončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí správní úřady, které řízení zahájily, podle dosavadních právních předpisů. Úřad může zastavit řízení ve věcech přístupu zahájená z podnětu Úřadu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pouze se souhlasem všech účastníků řízení. (4) Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která s ohledem na ustanovení tohoto zákona není nutné dokončit, Úřad ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zastaví. (5) Telekomunikační licence vydané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou platné do 1 měsíce ode dne, kdy nabude účinnosti opatření obecné povahy o všeobecném oprávnění, které upravuje příslušnou komunikační činnost. (6) Úřad je povinen udělit příděl rádiových kmitočtů, obsahující ve stejném rozsahu stejná práva a povinnosti, které se vztahují k těmto rádiovým kmitočtům a jsou uvedené v platných telekomunikačních licencích vydaných na základě dřívějších právních předpisů, nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (7) Osvědčení o registraci vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou platná do 1 měsíce ode dne, kdy nabude účinnosti opatření obecné povahy o všeobecném oprávnění, které upravuje příslušnou komunikační činnost. (8) Generální licence vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za všeobecné oprávnění podle tohoto zákona až do doby vydání nového všeobecného oprávnění, nejdéle však 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (9) Úřad je povinen vydat všeobecná oprávnění podle § 9 do 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (10) Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí a podnikatelé poskytující veřejné telekomunikační služby, kteří vykonávají telekomunikační činnosti na základě telekomunikační licence nebo osvědčení o registraci podle generální licence, jsou povinni splnit oznamovací povinnost podle § 13 nejpozději do 1 měsíce ode dne vydání všeobecného oprávnění. (11) Povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení a rozhodnutí o přidělení čísla vydaná podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti do doby v nich uvedené, s výjimkou části týkající se výše poplatků za přidělené kmitočty nebo čísla v nich uvedená; tato část povolení nebo rozhodnutí pozbývá platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato povolení nebo rozhodnutí se považují za oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo oprávnění k využívání čísel podle tohoto zákona. Povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu vydaná podle dosavadních právních předpisů se považují za individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů operátorů třídy A. (12) Kmitočtové plány a číslovací plány vydané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti do doby vydání příslušných prováděcích předpisů podle § 16 odst. 1 a § 29 odst. 4 a opatření obecné povahy podle § 16 odst. 2. (13) Podnikatelé zajišťující veřejnou komunikační síť jsou povinni do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit Úřadu a uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup typy rozhraní a jejich technické specifikace, která nabízejí pro připojení přístrojů. Technické specifikace musí být zpracovány způsobem stanoveným v § 73 odst. 9. (14) Podnikatel zajišťující veřejnou mobilní telefonní síť musí povinnost uvedenou v § 34 splnit nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti opa

§ 143 (1) Poskytovatel univerzální služby, který byl povinen poskytovat tuto službu podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je povinen poskytovat tuto službu i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona v rozsahu a za podmínek dle dosavadních právních předpisů. Povinnost poskytovat univerzální službu trvá až do doby, než Úřad rozhodne podle odstavce 2. (2) Úřad do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona přezkoumá, zda poskytování univerzální služby, včetně cenové dostupnosti, je v souladu s ustanoveními hlavy III dílu 6; nejpozději do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Úřad uloží rozhodnutím povinnosti poskytovat dílčí služby podle § 39. (3) Poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavci 1 je povinen vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů podle schválené metodiky v souladu s opatřením Úřadu vydaným podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a předkládat Úřadu roční zprávu o vývoji nákladů, tržeb, výnosů a ziskovosti, včetně vloženého kapitálu ve lhůtě stanovené Úřadem. (4) Poskytovatel univerzální služby uvedený v odstavci 1 je povinen předložit Úřadu do 4 měsíců po určení nového poskytovatele podle odstavce 2 vyúčtování prokazatelné ztráty vypočítané podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento poskytovatel má nárok na úhradu prokazatelné ztráty v roce, ve kterém nabyl tento zákon účinnosti, a to za období do doby rozhodnutí Úřadu podle odstavce 2. Tento poskytovatel je povinen umožnit ověření výše prokazatelné ztráty způsobem uvedeným v dosavadních právních předpisech. Na výše uvedenou prokazatelnou ztrátu jsou povinni přispívat podnikatelé, kteří byli v příslušném období držiteli telekomunikační licence. Výpočet podílu a platby se řídí ustanoveními právních předpisů platných před účinností tohoto zákona.

§ 149 Závěrečná ustanovení (1) Po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vláda jmenuje jednoho člena Rady Úřadu na 1 rok, jednoho na 2 roky, jednoho na 3 roky, jednoho na 4 roky a jednoho na 5 let. (2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na členy Rady ustanovení zákoníku práce, a to až do dne nabytí účinnosti služebního zákona.

§ 179 ÚČINNOST Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Zaorálek v. r. Klaus v. r. Gross v. r. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). Směrnice Komise 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES o rádiových a koncových telekomunikačních zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody. 2) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. 3) Například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 5) Například § 60, 60a, 70 trestního zákona. 6) § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. 7) Čl. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. 8) Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. 9) Zákon č. 110/1998 Sb. 10) § 40 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 12) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 13) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě. 15) § 1 odst. 7 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky. 16) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 17) Vyhláška č. 138/2000 Sb., o radiotelefonním provozu na vnitrozemských vodních cestách. 18) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 19) Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. 20) § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. § 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. 21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 22) Část šestá zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 23) Čl. 15 odst. 1 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice). 24) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 25) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 26) Nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, ve znění pozdějších předpisů