§ 4 Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů – Český znakový jazyk
Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů · 155/1998 Sb. · § 4 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 4 zákona 155/1998 definuje český znakový jazyk jako hlavní komunikační systém neslyšících osob v České republice, který má všechny atributy plnohodnotného jazyka.
§ 4 Český znakový jazyk
(1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace.
(2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.
(3) Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.
Paragraf 4 zákona 155/1998 definuje český znakový jazyk jako hlavní komunikační systém neslyšících osob v České republice, který má všechny atributy plnohodnotného jazyka.
Co to znamená v praxi
Český znakový jazyk je uznán jako přirozený a plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou a slovní zásobou.
Je určen především pro neslyšící osoby, které ho samy považují za hlavní způsob komunikace.
Hluchoslepé osoby mohou český znakový jazyk používat v taktilní formě, tedy vnímat ho hmatem.
Příklad
Neslyšící člověk, který od dětství komunikuje znakovým jazykem, má právo na to, aby byl tento jazyk uznáván jako jeho primární komunikační prostředek.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se týká pouze českého znakového jazyka, nikoli jiných komunikačních systémů.