§ 5 Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách – Náhrady výdajů
Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách · 18/1960 Sb. · § 5 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 5 vyhlášky 18/1960 stanovuje povinnosti zaměstnance vyslaného na zahraniční pracovní cestu, zejména seznámení s předpisy, dodržování příkazů, hospodárnost, omezení délky cesty a vyúčtování.
§ 5 Náhrady výdajů
(1) Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen
a) seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,
b) řídit se příkazy vysílající a financující organizace,
c) dbát zásady nejvyšší hospodárnosti (§ 3), zejména při volbě ubytování,
d) omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,
e) podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),
f) vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).
(2) Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.
Paragraf 5 vyhlášky 18/1960 stanovuje povinnosti zaměstnance vyslaného na zahraniční pracovní cestu, zejména seznámení s předpisy, dodržování příkazů, hospodárnost, omezení délky cesty a vyúčtování.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec musí znát vyhlášku a související pokyny.
Musí se řídit příkazy organizace, která ho vyslala a která cestu platí.
Je povinen dbát na nejvyšší hospodárnost, například při výběru ubytování.
Délku cesty musí omezit na nezbytně nutnou dobu.
Po návratu musí podat zprávu o cestě a vyúčtovat devizové prostředky a jízdenky.
Na co si dát pozor
Vyúčtování cesty se předkládá přímo financující organizaci, pokud vysílající organizace neurčí jinak.