§ 2 Vyhláška, kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot – Stravné
Vyhláška, kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot · 462/2009 Sb. · § 2 · Dopravní právo
Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 462/2009 stanovuje minimální výši stravného, které musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci za každý den pracovní cesty, a to podle délky trvání cesty.
§ 2 Stravné
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši
a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Paragraf 2 vyhlášky 462/2009 stanovuje minimální výši stravného, které musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci za každý den pracovní cesty, a to podle délky trvání cesty.
Co to znamená v praxi
Pokud jste na pracovní cestě 5 až 12 hodin, zaměstnavatel vám musí vyplatit stravné nejméně 61 Kč.
Pokud jste na pracovní cestě déle než 12 hodin, ale nejdéle 18 hodin, zaměstnavatel vám musí vyplatit stravné nejméně 93 Kč.
Pokud jste na pracovní cestě déle než 18 hodin, zaměstnavatel vám musí vyplatit stravné nejméně 146 Kč.
Tyto částky jsou minimální, zaměstnavatel vám může vyplatit i více.
Příklad
Pan Novák jel na pracovní cestu, která trvala 10 hodin. Zaměstnavatel mu musí vyplatit stravné nejméně 61 Kč.
Na co si dát pozor
Tyto částky platí pro každý kalendářní den pracovní cesty.
Jedná se o minimální výši stravného, zaměstnavatel může poskytnout i vyšší částku.
Související témata
§ 23 Stravné Vyhláška Ministerstva obrany o peněžních
§ 141 Stravné Zákon o služebním poměru příslušníků bez