§ 4 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu – Látky, které lze používat jako součást aromat
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu · 52/2002 Sb. · § 4 · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 4 vyhlášky 52/2002 stanovuje, jaké látky a za jakých podmínek se smějí používat jako součást aromat v potravinách.
§ 4 Látky, které lze používat jako součást aromat
(1) K zajištění stability aromat smějí být používány pouze antioxidanty a konzervanty, uvedené ve zvláštním právním předpise,2) označené E 200, E 202, E 203, E 210 až E 228, E 300, E 301, E 302, E 304, E 306, E 307, E 312, E 320, E 321. Pro tento účel smějí být tyto látky používány pouze v nezbytném množství potřebném k zajištění údržnosti aromatu.
(2) Jako nosiče a rozpouštědla aromat se používají maltodextrin, nativní a modifikované škroby, potraviny a potravinové suroviny. Dále smějí být pro tento účel používány nosiče a rozpouštědla aromat uvedené ve zvláštním právním předpise,3) a to za podmínek v něm uvedených. Jako rozpouštědlo smí být také použit benzylalkohol. Přitom obsah této látky v potravině určené ke spotřebě nesmí být vyšší než 100 mg.l-1 u nealkoholických nápojů a 300 mg.kg-1 u ostatních potravin.
(3) U sypkých aromat lze použít jako protispékavé látky v nezbytném množství látky uvedené ve zvláštním právním předpise pro potraviny.4)
(4) Za účelem úpravy chuti aromatizované potraviny lze použít jako součást aromatu také tyto aminokyseliny nebo jejich sodné nebo draselné soli: L-alanin, L-arginin, kyselina L-asparágová, L-citrulin, L-cystein, L-cystin, L-histidin, L-isoleucin, L-leucin, L-lysin, L-methionin, L-fenylalanin, L-serin, taurin, L-threonin, L-tyrosin, L-valin.
(5) V potravině určené ke spotřebě nesmí být obsah jednotlivých aminokyselin nebo jejich solí uvedených v odstavci 4 (počítáno jako aminokyselina) vyšší než 300 mg.kg-1 potraviny a celkové množství těchto aminokyselin nesmí být vyšší než 500 mg.kg-1. Tato množství jsou vztažena na potraviny upravené k požívání podle návodu výrobce, pokud úpravu vyžadují.
(6) Přídatné látky neuvedené v odstavcích 1 a 2 smějí být používány k výrobě aromat určených pouze do potravin uvedených ve zvláštním právním předpise,2) a to za podmínek tam stanovených.
(7) K výrobě aromat získávaných mikrobiálními postupy smějí být použity potraviny a potravinové suroviny, látky užívané k výrobě potravin a mikrobiální kultury používané pro výrobu potravin.
(8) K výrobě aromat získávaných pomocí enzymů smějí být použity potraviny, potravinové suroviny, látky povolené k výrobě potravin a enzymy užívané k výrobě potravin.
(9) K výrobě kouřových aromatických přípravků lze použít jen tvrdé dřevo neošetřené přípravky na úpravu dřeva.
(10) K výrobě reakčních aromatických přípravků smějí být použity pouze aminokyseliny a jejich směsi, hydrolyzáty vzniklé hydrolýzou bílkovin a monosacharidy, disacharidy a polysacharidy.
(11) K výrobě rumového éteru lze použít jen dřevný ocet, katalyzátor oxid manganičitý a kyselinu sírovou.
Paragraf 4 vyhlášky 52/2002 stanovuje, jaké látky a za jakých podmínek se smějí používat jako součást aromat v potravinách.
Co to znamená v praxi
Do aromat se smí přidávat jen vybrané antioxidanty a konzervanty (např. E 200, E 210 až E 228, E 300, E 320, E 321) a to jen v nezbytném množství pro jejich stabilitu.
Jako nosiče a rozpouštědla aromat se používají maltodextrin, škroby, potraviny a potravinové suroviny, nebo látky uvedené ve zvláštním předpise.
Benzylalkohol se smí použít jako rozpouštědlo, ale jeho množství v nealkoholických nápojích nesmí překročit 100 mg na litr a v ostatních potravinách 300 mg na kilogram.
K úpravě chuti aromatizované potraviny lze použít vybrané aminokyseliny (např. L-alanin, L-lysin, taurin), ale jejich celkové množství v potravině nesmí být vyšší než 500 mg na kilogram a jednotlivé aminokyseliny nesmí překročit 300 mg na kilogram.
Na co si dát pozor
Množství aminokyselin se počítá pro potraviny upravené k požívání podle návodu výrobce.
K výrobě kouřových aromatických přípravků se smí použít pouze tvrdé dřevo, které nebylo ošetřeno přípravky na úpravu dřeva.