§ 4 Vyhláška ministerstva dopravy a spojů o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu – Případy, které se nepovažují za pronájem
Vyhláška ministerstva dopravy a spojů o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu · 74/1961 Sb. · § 4 · Dopravní právo
Stručně: Paragraf 4 vyhlášky 74/1961 definuje situace, které se nepovažují za pronájem vozidla podle této vyhlášky, a stanovuje, jak se v takových případech počítají náhrady.
§ 4 Případy, které se nepovažují za pronájem
(1) Za pronájem podle této vyhlášky se nepovažuje
a) poskytne-li organizace nedopravní organizaci ve všech případech a dopravní podnik k výkonům pro vlastní potřebu vozidlo včetně řidiče, popřípadě dodá-li pro prováděný výkon i pohonné látky, s výjimkou případů, kdy organizace dodá vozidlo i s pohonnými látkami při pronájmu vozidel k výcviku řidičů;
b) provede-li přechodný držitel (nájemce) vozidlem výkony pro cizí potřebu, které nejsou jeho oborem podnikání, jestliže mu nebyly uloženy podle předpisů o řízení silniční nákladní dopravy, popřípadě podle jiných předpisů;
c) nebyla-li o pronájmu, kdy jednou ze smluvních stran je organizace, sjednána písemná dohoda;
d) používání vozidla státní socialistické organizace jinou organizací nad nejvýše přípustnou dobu pronájmu (§ 2 odst. 6).
(2) Případy podle odstavce 1 se pro stanovení náhrad posuzují tak, jako by vlastník vozidla provedl sám vozidlem pro přechodného držitele výkony; je proto povinen počítat za ně náhradu podle cenových předpisů vztahujících se na provádění odpovídajících výkonů pro cizí potřebu. Nedodal-li v takových případech vlastník vozidla na vlastní náklad řidiče, popřípadě pohonné látky a mazadla a pod., je přechodný držitel oprávněn odpovídající náklady fakturovat vlastníku vozidla podle platných cenových a mzdových předpisů.
(3) Ustanovení a sazby této části neplatí pro půjčování (pronájem) vozidel, prováděné organizacemi jako obor jejich podnikání.
Paragraf 4 vyhlášky 74/1961 definuje situace, které se nepovažují za pronájem vozidla podle této vyhlášky, a stanovuje, jak se v takových případech počítají náhrady.
Co to znamená v praxi
Pokud organizace poskytne vozidlo s řidičem (a případně i palivem) jiné organizaci, nejde o pronájem podle této vyhlášky. Výjimkou je pronájem vozidel k výcviku řidičů, kde se palivo dodává.
Pokud dočasný držitel vozidla (nájemce) provádí výkony pro někoho jiného, které nejsou jeho běžnou činností a nebyly mu nařízeny, nepovažuje se to za pronájem.
Pokud organizace sjedná pronájem vozidla s jinou organizací a neuzavře písemnou dohodu, nejde o pronájem podle této vyhlášky.
Pokud státní socialistická organizace používá vozidlo jiné organizace déle, než je nejvyšší povolená doba pronájmu (§ 2 odst. 6), nejde o pronájem.
V těchto případech se náhrady počítají, jako by vlastník vozidla provedl výkony sám, a to podle cenových předpisů pro výkony pro cizí potřebu.
Pokud vlastník vozidla nedodal řidiče nebo palivo, může si dočasný držitel tyto náklady vyúčtovat vlastníkovi vozidla.
Příklad
Organizace A (např. stavební firma) potřebuje převézt materiál a požádá organizaci B (např. autodopravce), aby jí poskytla nákladní auto i s řidičem a palivem. Podle § 4 odst. 1 písm. a) se tato situace nepovažuje za pronájem vozidla.
Na co si dát pozor
Ustanovení a sazby této části vyhlášky neplatí pro půjčování (pronájem) vozidel, které organizace provádějí jako svůj obor podnikání (§ 4 odst. 3).
Písemná dohoda je klíčová pro to, aby se pronájem mezi organizacemi považoval za pronájem podle této vyhlášky (§ 4 odst. 1 písm. c)).
Existuje nejvýše přípustná doba pronájmu (§ 2 odst. 6), po jejímž překročení se užívání vozidla nepovažuje za pronájem (§ 4 odst. 1 písm. d)).
Související témata
§ 5 Účinnost Vyhláška Ministerstva financí o rozpočto