Odpověď: Paragraf 99 trestního zákoníku upravuje podmínky pro uložení ochranného léčení soudem, které slouží k ochraně společnosti a k léčbě pachatele, a stanovuje jeho formy a průběh.
Soud musí uložit ochranné léčení, pokud je pachatel činu jinak trestného nepříčetný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo v případech uvedených v § 40 odst. 2 a § 47 odst. 1.
Soud může uložit ochranné léčení i v situacích, kdy pachatel spáchal trestný čin pod vlivem duševní poruchy nebo návykové látky a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, pokud lze očekávat, že léčení bude mít účel.
Ochranné léčení může být nařízeno buď jako ústavní (ve zdravotnickém zařízení) nebo ambulantní (docházením na léčení), a to i vedle trestu odnětí svobody nebo při upuštění od potrestání.
Délka ochranného léčení je závislá na jeho účelu, přičemž ústavní léčení trvá nejdéle dva roky, s možností prodloužení soudem.