7 Tdo 729/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 729/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 9. 2025 Spisová značka:7 Tdo 729/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.729.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Dotčené předpisy:§ 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.11.2025II.ÚS 3233/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost26. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 729/2025-312 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2025 o dovolání obviněného H. H. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 50 To 83/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 99/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. H. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 T 99/2024-217, byl obviněný H. H. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Podle § 99 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ambulantní formě. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v Plzni dne 24. 5. 2024 kolem 17:00 hod. se v ul. XY sešel se svou bývalou družkou D. J. a jejich dcerou AAAAA (pseudonym), poté se společně procházeli po XY a když při cestě k jeho vozidlu, které měl zaparkované v ulici XY, požádal D. J., aby "mu ho vyhonila", toto D. J. odmítla s tím, že potřebuje jít s dcerou domů, načež ji o to obviněný opětovně požádal, což odmítla, poté ho vyzvala, aby se rozloučil s dcerou, obviněný se sklonil ke kočárku, následně vytáhl z kapsy nůž, který namířil proti D. J., přičemž řekl „už se neuvidíme“, poškozená D. J. z obavy o svůj život zanechala na místě kočárek s dcerou a utekla před ním do přízemní garáže domu na adrese XY XY, kam ji pronásledoval, poškozená si v garáži stoupla za J. U., obviněný opakovaně zakřičel: "Já tě zabiju!", a když na to J. U. řekl, že zavolá policii, tak z místa utekl. 3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 50 To 83/2025-274, zrušil k odvolání obviněného podaného proti napadenému rozsudku v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o ochranném opatření a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ambulantní formě. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jež spatřoval v neprovedení navrhovaných důkazů, což zapříčinilo nesprávné právní posouzení skutku. Odvolací soud podle dovolatele nesprávně potvrdil zamítnutí návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku zaměřeného na vliv Aspergerova syndromu na jeho jednání. Ačkoli odvolací soud konstatoval, že původní znalec MUDr. Michal Hron o této diagnóze věděl, nevypořádal se s podstatnou námitkou obhajoby, že znalec neposoudil specifický vliv této diagnózy na schopnost obviněného adekvátně reagovat v konkrétní stresové situaci. Odvolací soud rovněž nesprávně potvrdil zamítnutí návrhu obhajoby na znalecké zkoumání věrohodnosti poškozené D. J. pro údajnou nadbytečnost. Návrh byl přitom zcela oprávněný vzhledem k dlouhodobému užívání návykových látek poškozenou, což může zásadně ovlivnit její schopnost vytvářet a uchovávat věrohodné vzpomínky. Znalecké posouzení mělo objektivně ověřit, zda je schopna spolehlivě odlišit realitu od subjektivních představ a zda je její výpověď věrohodná. Obdobně bylo nesprávně zamítnuto provedení výslechu svědkyně N. K., jejíž svědectví mohlo objasnit zásadní rozpory mezi výpověďmi poškozené a svědka J. U. Odvolací soud nezohlednil, že její pozorování události bezprostředně po údajném incidentu mohlo vnést světlo do rozporuplných verzí klíčových účastníků. Přestože svědkyně samotný incident neviděla, mohla potvrdit či vyvrátit klíčové tvrzení svědka J. U. o údajném slovním vyhrožování ze strany obviněného vůči poškozené. 5. Dále dovolatel namítal hrubé porušení základního principu trestního řízení in dubio pro reo zakotveného v § 2 odst. 5 tr. ř., neboť soudy nevyložily ve prospěch obviněného zásadní rozpory a pochybnosti vzniklé v řízení. Za nejzávažnější označil rozpor mezi výpověďmi poškozené D. J. a svědka J. U. ohledně slovních výhružek, které tvoří podstatný znak skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování. Odvolací soud tento rozpor bagatelizoval poukazem na stresovou situaci poškozené, aniž by pochybnost vyložil ve prospěch obviněného. Za další závažný rozpor považoval nesoulad mezi výpovědí poškozené u soudu a jejím vyjádřením před OSPOD. Zatímco poškozená u soudu vypověděla, že zanechala kočárek s dcerou na místě a sama utekla do garáže, před OSPOD uvedla, že utekla do garáže i s kočárkem. Dovolatel rovněž upozornil na nejasnost ve výpovědi svědka J. U. o tom, co poškozená říkala při vběhnutí do garáže. Jeho formulace „aby ji zachránil nebo ji zabije“ je podle něj nejasná a může být interpretována různými způsoby. Jeho vnímání mohlo být ovlivněno soustředěním na technickou činnost a překvapením z nečekané situace. Poslední závažný problém představovala nejasná časová posloupnost vnímání událostí svědkem J. U., která naznačuje možnost, že byl poškozenou informován o její verzi událostí ještě předtím, než obviněného spatřil. Tato skutečnost mohla zásadně zkreslit jeho objektivní vnímání následné situace a učinit z něj spíše svědka, který reprodukuje verzi poškozené. 6. Podle mínění dovolatele se pak soudy dopustily zásadního selhání při hodnocení důkazů, neboť nekriticky přijaly výpověď poškozené, aniž by dostatečně zohlednily okolnosti zpochybňující její věrohodnost. Upozornil zejména na probíhající spor o úpravu péče o jejich společnou nezletilou dceru, z něhož vyplývá osobní zájem poškozené na jeho odsouzení. Dalším faktorem je její trestní minulost, kterou soudy bagatelizovaly, a dlouhodobé užívání návykových látek. Konečně opakovaně zmínil rozpory ve výpovědích poškozené, které činí její verzi událostí nekonzistentní a nespolehlivou. Jelikož celý případ prakticky stojí na její výpovědi, považoval nekritické přijetí takto problematického svědectví za porušení zásad spravedlivého trestního řízení. 7. Závěrem deklaroval nesprávné uložení ochranného opatření. Aspergerův syndrom označil za neurovývojovou poruchu, nikoli duševní nemoc ve smyslu § 123 tr. zákoníku, která by primárně odůvodňovala uložení ochranného léčení z důvodu nebezpečnosti. Osoby s tímto syndromem mají specifické obtíže v sociální interakci, avšak nejsou automaticky pachateli trestné činnosti. Měl pak za to, že jeho nebezpečnost pro okolí nebyla řádně prokázána. Dosavadní důkazy, včetně absence pozitivních testů na drogy, nevykazují znaky závislosti. Jeho zhroucení bylo reaktivní psychickou reakcí na stresové obvinění a proces, nikoli projevem primární duševní poruchy či patologického stavu vyvolaného závislostí. Znalecký posudek, na jehož základě bylo ochranné léčení uloženo, označil za neúplný, rozporuplný a v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. 8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil k novému projednání odvolacímu soudu. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že na uplatněné námitky již bylo adekvátně reagováno soudy obou stupňů. Přestože výhrady obviněného týkající se opomenutých důkazů a nesprávného právního posouzení skutku lze s určitou mírou tolerance podřadit pod důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., označila je za zjevně neopodstatněné. K otázce úplnosti dokazování uvedla, že odvolací soud podrobně rozebral a zdůvodnil neprovedení navržených důkazů, včetně těch, které byly zamítnuty soudem prvního stupně. Stejně tak se podle ní soud druhého stupně důk