14 CO 136/2021-253 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobci 105 000 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému osobní vozidlo [příjmení] [jméno], [příjmení]: [anonymizováno], roku výroby 2005 (výrok I), zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 102 768,15 Kč (výrok II) a státu na náhradě nákladů řízení na účet Okresního soudu v Břeclavi částku 5 458 Kč (výrok III). 2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Uvedl, že nebylo prokázáno, že vozidlo zakoupené žalobcem od žalovaného mělo v době prodeje skrytou vadu, neboť v tomto případě si zřejmě vadu způsobil sám žalobce jako kupující. Navíc žalobce neoznámil dle žalovaného vadu bez zbytečného odkladu, pokud ji zjistil už 3. 7. 2015 a dopisem až z 11. 9. 2015 uplatnil u žalovaného nárok z vadného plnění. Navíc vozidlo nemůže být vráceno v původním stavu, neboť je nepojízdné, bude nutný jeho servis a údržba a nelze jej používat, neboť nemá technický průkaz. 3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že druhý den po koupi vozidla 3. 7. 2015 zjistil únik chladící kapaliny a vada se projevila opakovaně až po dolití chladící kapaliny do systému, následně v důsledku provedených testů v autorizovaném servisu existenci vady zjistil a krátce poté ji žalovanému vytkl. Soud objasnil, proč vyhověl žalobě ohledně synallagmatického závazku účastníků, přestože vozidlo není a nemůže být ve stejném stavu jako v době prodeje, neboť jde o působení přírodních sil a stárnutí. Tuto změnu stavu zavinil žalovaný, který oproti výzvě žalobce vozidlo nepřevzal, přestože mu byla dána lhůta do 20. 12. 2015. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobce, jíž se domáhal zaplacení částky 105 000 Kč oproti vydání shora označeného vozidla [příjmení] [jméno], které nabyl od žalovaného kupní smlouvou z 2. 7. 2015, po jejím uzavření zjistil, že se z vozidla opakovaně ztrácí chladicí kapalina i po jejím doplnění a že test provedený autorizovaným servisem zjistil prasklinu v hlavě válců, poškození těsnění hlavy válců a bloku motoru. Žalobce vyzval žalovaného k odstranění vady, kterou mělo vozidlo trpět již v době prodeje, žalovaný odmítl provést jeho opravu a žalobce proto odstoupil od kupní smlouvy z důvodu neodstranění vytčené vady. 6. Soud I. stupně o této žalobě rozhodl již rozsudkem z 31. 10. 2018, č. j. 17 C 260/2015-98, jímž jí vyhověl na základě závěru o platném uzavření kupní smlouvy na předmětné vozidlo s kupní cenou 105 000 Kč a o platném odstoupení od smlouvy ze strany žalobce po důvodném uplatnění práv a povinností za závady spočívající v žalobcem vytknuté vadě. Na základě tehdy podaného odvolání žalovaného však rozsudek soudu I. stupně zdejší odvolací soud usnesením z 1. 4. 2020, č. j. 14 Co 42/2019-127, zrušil a věc mu vrátil I. stupně k dalšímu řízení, neboť závěr o platném uzavření kupní smlouvy účastníků z tehdy provedeného dokazování nevyplýval. Sjednání kupní ceny ve výši 100 000 Kč nebo 105 000 Kč bylo oběma účastníky tvrzeno rozdílně, a to včetně toho, že každý z nich předložil písemné vyhotovení téže kupní smlouvy obsahující tyto rozdílné částky sjednané kupní ceny. Tvrzení účastníků shodné v tom, že rozdílová částka 5 000 Kč byla provizí pro svědka [jméno] [příjmení], který kupní smlouvu zprostředkoval, bylo rozporné v tom, zda tato provize byla zaplacena žalovaným z kupní ceny 105 000 Kč obdržené od žalobce, či žalobcem vedle kupní ceny 100 000 Kč vyplacené žalovanému. Pokud nebyla zjištěna sjednaná kupní cena, vedlo by to k závěru o neplatnosti takové kupní smlouvy, neboť sjednání kupní ceny je její zásadní náležitostí, v důsledku čehož by nebylo významné, zda žalobce od takové smlouvy odstoupil, neboť by nemělo právní účinky a vzájemná plnění účastníků z takové smlouvy by byla bezdůvodným obohacením každého z nich od počátku. 7. Soud I. stupně doplnil dokazování ohledně této otázky opětovným výslechem svědka [jméno] [příjmení], z něhož učinil závěr, že provize 5 000 Kč, kterou si svědek [příjmení] v souladu s dohodou s oběma účastníky ponechal, byla platbou ze strany žalovaného jako prodejce, ač fakticky došlo k „ vyplacení“ tak, že svědek z přijaté kupní ceny 105 000 Kč od žalobce vyplatil žalovanému jen částku 100 000 Kč sníženou o provizi 5 000 Kč, na niž měl sám u žalovaného nárok. 8. Tento závěr soudu I. stupně je správný, vyplývá z dokazování doplněného soudem I. stupně tak, jak v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje a pro stručnost odkazuje s odůvodněním jeho správnosti na odůvodnění napadeného rozsudku. Z něj tedy vyplývá, že byla odstraněna pochybnost, jíž trpěl předchozí rozsudek soudu I. stupně, a již je zřejmé, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na předmětné vozidlo se sjednanou kupní cenou 105 000 Kč, na čemž nic nemění skutečnost, že jedno z písemných vyhotoveních kupní smlouvy obsahuje částku 100 000 Kč, což je nesprávně vyjádřeným projevem shora uvedené vůle účastníků kupní smlouvy o provizi jejího zprostředkovatele [jméno] [příjmení]. 9. Pokud se týká závěru soudu I. stupně o odpovědnosti žalovaného za vady prodaného vozidla, o odstoupení žalobce od kupní smlouvy z 2. 7. 2015 a o důvodnosti jeho požadavku na vrácení vzájemného (synallagmatického) plnění, je i tento závěr správný, neboť soud I. stupně ho učinil na základě správně provedeného a zhodnoceného dokazování tak, jak z odůvodnění rozsudku vyplývá. Odvolací soud se i s tímto závěrem soudu I. stupně ztotožňuje a s odůvodněním jeho správnosti také pro stručnost odkazuje na dostatečné odůvodnění napadeného rozsudku, pouze s jedinou výhradou aplikace příslušné právní normy, jak bude uvedeno níže. 10. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalovaného lze nadto uvést, že žalobce nezjistil vytýkanou vadu již 3. 7. 2015, kdy se dostavil do servisu [právnická osoba], autorizovaného pro vozidla značky Renault, neboť tehdy byl zjištěn jen únik chladící kapaliny, v jehož důsledku byl dán pokyn, aby ji průběžně doplňoval, přičemž u opakovaných návštěv tohoto servisu bylo zjištěno opakování tohoto úniku a teprve 31. 8. 2015 byla„ testerem CO2“ zjištěna nadměrná kouřivost motoru a identifikována prasklina v hlavě válců, poškození těsnění hlavy válců a bloku motoru. Až tento je důvodné považovat za zjištění vady vytknuté poté žalovanému dopisem z 9. 9. 2015, což zjevně není zbytečný odklad ve smyslu § 2112 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zde je nutno uvést, že soud I. stupně v odůvodnění rozsudku nesprávně označil toto ustanovení jako § 2111, které obsahuje jen obecné ustanovení včasnosti uplatnění vady, a to tak, že neoznámí-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy. Žalobcem však nebyla překročena ani tato lhůta„ včas“ ani lhůta„ bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči“ podle § 2112 odst. 1 o. z., a žalobce nepozbyl ani právo odstoupit od smlouvy ani právo na soudní přiznání práva z vadného plnění. 11. Možnost odstoupení od smlouvy vyplývá z § 2106 odst. 2 o. z. tak, že neodstraní-li prodávající vadu v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vadu neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit. Toto ustanovení aplikované soudem I. stupně se ovšem týká případů, kdy je vadné plnění podstatným porušením smlouvy, při němž má kupující podle odst. 1 tohoto ustanovení na výběr právo na odstranění vady nebo dodání nové věci bez vady nebo opravu vady nebo slevu z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy a při zvoleném právu na opravu vady má v případě podmínky uvedené v odst. 2 tohoto ustanovení právo na odstoupení od smlouvy. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že zde zjištěná vada na prodaném vozidle byla podstatným porušením kupní smlouvy a dospěl k závěru, že takto vadné plnění (prodej vozidla s nadměrným únikem chladící kapaliny z chladicího systému) je nepodstatným porušením kupní smlouvy na vozidlo, při němž má podle § 2107 odst. 1 o. z. kupující primárně právo jen na odstranění vady nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Ustanovení § 2107 odst. 3 o. z. však zakládá kupujícímu totéž právo jaké vyplývá i z ust. § 2106 odst. 2 o. z.“, a to, že neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Proto je správný závěr soudu I. stupně o důvodnosti odstoupení žalobce od kupní smlouvy i na základě správného právního hodnocení (podle jiného právního ustanovení ale s prakticky totožným obsahem), že poté, co žalovaný odmítl žalobcem vytknutou vadu odstranit, měl žalobce pr