19 CO 127/2022-337 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, č.j. 53 C 44/2020-283, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3.8.2022, č.j. 53 C 44/2020-313, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1, nacházející se v 5. podlaží domu na ulici [adresa], č. or. 13g, v [obec], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], a vyklizený jej předat žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že žalobce nikdy nepoškozovala, k čemuž předkládala důkazy, na úhradách, souvisejících s užíváním bytu nemá žádný dluh a obdrženou výpověď považuje za rozpornou s dobrými mravy, když doložila, když instalace ochranné sítě není v rozporu s památkovou péčí ani neodporuje ochraně přírody. Uvedla, že žalobce není běžný pronajímatel, ale jako veřejná korporace má určité povinnosti při správě svěřeného majetku a také jako obec má specifické povinnosti vůči svým obyvatelům, potažmo nájemníkům, ona má za to, že v jejím případě jednal šikanózním způsobem a neodůvodněnou výpovědí porušil své povinnosti při správě majetku. Uvedla, že si je vědoma, že nepodala žalobu na přezkum výpovědi z nájmu, neboť jí jako nájemníkovi nebylo příjemné soudit se svým pronajímatelem, myslela si, že se bude moci domluvit smírnou cestou a nevěřila, že by takové absurdní znění výpovědi mohlo být právně závazné a ona tak mohla přijít o bydlení. Sdělila, že žaloba by měla být zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy, ze strany žalobce došlo ke zneužití práva, což ji vážně poškodí, neboť ztratí jedinou možnost důstojného bydlení, zatímco žalobci výsledek nepřinese odpovídající prospěch. Poukazovala na svůj zdravotní stav a tvrdila, že v den jednání, hned po odeslání omluvy z jednání, v 7,47 hod., v důsledku vyčerpání usnula a spala až do 10,59 hod., k čemuž má záznam na tzv. chytrém náramku. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že mimo případ žalované evidoval již jen jeden případ nepovolené instalace sítě proti holubům jiným nájemníkem, který ale po výzvě pronajímatele síť ihned odstranil a žalovaná posléze síť proti holubům nahradila neprůhlednou textilií, zakrývající celý balkón. K omluvě žalované z jednání 7.4.2022 a jejímu tvrzení o vyčerpanosti poukazoval na aktivní vystoupení žalované dne 5.4.2022 na [anonymizováno] [územní celek] i na její účast u bytové ombudsmanky [stát. instituce] dne 6.4.2022. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen jako věcně správný. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také zcela odkazuje. Napadený rozsudek je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný a odvolací soud nemá nic, co by k pečlivému a správnému odůvodnění rozsudku doplnil či naformuloval jinak. V řízení bylo prokázáno, že žalobce, vlastník domu i bytu (správně vymezeného v žalobě i ve výroku rozsudku soudu I. stupně) a pronajímatel předmětného bytu, dal žalované, coby nájemkyni, výpověď z nájmu bytu ze dne 14.10.2019 (č.l. 11 spisu) dle § 2288 odst.1 písm. a/ OZ pro hrubé porušování povinností nájemce, vyplývajících z nájmu, spočívající v provedení změn bytu bez souhlasu pronajímatele, když žalovaná nainstalovala na balkóně bytu sítě proti ptactvu bez souhlasu žalobce. Výpověď z nájmu byla dána žalované až delší dobu po dvou výzvách k nápravě, a to z 26.3.2019 (č.l. 9 spisu) a z 28.5.2019 (č.l. 10, doručenou žalované 7.6.2019), v nichž byla žalovaná vyzvána k odstranění závadného stavu i s poučením o možnosti dání výpovědi, přičemž stav, vytýkaný ve výzvách, žalovaná nenapravila a nápravu nesjednala. Výpověď z nájmu měla všechny zákonné náležitosti, byla i dostatečně určitá, žalovaná ji převzala 29.10.2019 a žalobu na přezkoumání její oprávněnosti ve dvouměsíční lhůtě nepodala i přes poučení ve výpovědi (což sama potvrzovala a potvrzuje), takže jí nájem předmětného bytu zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní doby, běžící od 1.11.2019 a končící 31.1.2020. Od 1.2.2020 je tak žalovaná v bytě bez právního důvodu a byt nevyklidila ani přes výzvy žalobce a tento vedený soudní spor. 5. Soud I. stupně v bodech 28., 29. a 30. odůvodnění rozsudku, s poukazem na judikaturu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 3328/2017, jenž vychází i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod č. 75/2018 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, správně rozebral, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 OZ, tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 OZ žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Ustanovení § 2290 OZ brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu, uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu, byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem„ oprávněnost“ (v užším smyslu), tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné nebo například, jako v tomto případě, porušil hrubě svou povinnost, vyplývající z nájmu bytu instalací sítí proti ptactvu na balkóně bytu atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 OZ Nejvyšší soud uvedl, že uvede-li pronajímatel dostatečně určitě a srozumitelně ve výpovědi důvod, pro který nájem vypovídá (skutkově ho vylíčí), pak otázka, zda uplatnil zákonem stanovený důvod (§ 2288, § 2291 OZ) je otázkou důvodnosti dané výpovědi, tedy otázkou její oprávněnosti v užším smyslu. Má-li proto nájemce za to, že důvod uvedený ve výpovědi není dán – ať již proto, že se vytýkaný skutek nestal (například nájem zaplatil, nebo například sítě neinstaloval), nebo proto, že zákon pronajímateli z takového důvodu vypovědět nájem bytu neumožňuje (instalace sítí dle nájemce nepředstavuje hrubé porušení povinností nájemce), musí se žalobou podle § 2290 OZ domáhat přezkumu její oprávněnosti. Úprava nájmu bytu v OZ je úpravou relativně kogentní, chrání práva nájemce, v jeho neprospěch se nelze od této úpravy odchýlit. Součástí této ochrany nájemce je i skutečnost, že pronajímatel může nájem bytu vypovědět jen ze zákonem stanovených důvodů. Současně OZ upravuje ve prospěch nájemce speciální žalobu, kterou se může takové výpovědi bránit. Jen okolnost, že aktivitu při nesouhlasu s výpovědí z nájmu bytu přenechává zákonná úprava na nájemci (je jen na něm, aby zvážil, zda se chce výpovědi a tím i možnému skončení nájmu bránit) neznamená, že by tím byla jeho ochrana oslabena. Z pohledu uvedeného, tj. judikatury Nejvyššího soudu ČR, je tak zřejmé, že žalovaná poté, co jí uběhla lhůta k podání žaloby dle § 2290 OZ již uplatněný výpovědní důvod zpochybňovat nemůže. 6. Soud I. stupně se v odůvodnění rozsudku správně a v souladu s judikaturou vypořádal i s tím, že výpověď ze 14.10.2019 nebyla neplatná či zdánlivá, protože jak správně dovodil, byla v písemné formě, byl v ní uveden výpovědní důvod, žalovaná byla řádně poučena o možnosti podat žalobu na neoprávněnost této výpovědi dle § 2290 OZ, výpověď nebyla v rozporu s dobrými mravy, měla všechny náležitosti a výpovědní důvod v ní byl uveden určitě i srozumitelně. Vytýkanou změnu bytu žalovaná skutečně provedla a sítě proti ptactvu, uchycené do zdiva na balkonu bytu instalovala (v tom je mezi účastníky i shoda) a pokud měla za to, že se o závažné porušení povinností nájemce nejednalo, měla včas dle poučení podat žalobu na neoprávněnost této výpovědi, což neučinila a nájem bytu jí zanikl uplynutím výpovědní doby. Proto také soud I. stupně správně zamítl žalovanou obsáhle navrhované důkazy, které se míjely s předmětem sporu (viz body 14. a 15. odůvodnění rozsudku) a které se měly vztahovat k chování a soužití žalované v domě, k předchozím vztahům účastníků, k jejich jednáním v minulosti, k bydlení žalované v náhradním bytě během rekonstrukce domu v minulosti, k různým dřívějším požadavkům a stížnostem žalované, k tvrzením žalované o nezákonném jednání některých členů zastupitelstva žalobce, jejím poukazům na různá policejní šetření pracovníků města, k jejím možnostem jiného bydlení, i k nákladům stěhování, k dřívější komunikaci s různými organizacemi, k potřebnosti opatření proti holubům atd., když nic z toho by účinky výpovědi z nájmu nemohlo zvrátit. To stejné platí i pro návrhy žalované u odvolacího jednání, aby soud vyslechl Mgr. [příjmení], právníka žalobce, bytovou ombudsmanku žalobce [příjmení] [příjmení] či JUDr. [příjmení], a to k jednáním účastníků a snaze žalované o mimosoudní dohodu a získání nové nájemní smlouvy. Listiny, předložené