19 CO 186/2022-108 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zastavil řízení ohledně částky 376 000Kč, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 634 000 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně z částky 1 010 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 774 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 634 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 104 212 Kč. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobce, kterým se domáhal zaplacení 1 010 000 Kč s příslušenstvím, kdy tento nárok vyplynul ze smlouvy o zápůjčce, kterou mezi sebou strany uzavřely, žalobce jako zapůjčitel, žalovaná jako vydlužitel, kdy jejím předmětem byla částka zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč, sjednaný úrok činil 10 000 Kč, sjednaný úrok z prodlení 0,05 % denně ze zapůjčené částky, lhůta k vrácení [datum]. Soud I. stupně vzal za prokázané uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce, stejně tak předání peněz zapůjčitelem vydlužiteli, tedy žalobcem žalované, když smlouva byla podepsána stranami úředně ověřeným podpisem a obsahovala prohlášení o předání peněz v hotovosti při sepsání smlouvy. S ohledem na částečnou úhradu ze strany žalovaného bylo řízení zastaveno co do částky 376 000 Kč, ve zbytku soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci napadeným výrokem II. Výrok I. o částečném zastavení řízení co do částky 376 000 Kč nebyl odvoláním napaden, nabyl tak samostatně právní moci. Předmětem řízení tedy zůstal žalobní nárok o zaplacení 634 000 Kč s příslušenstvím. 3. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, a to do výroků II. a III. rozsudku. Žalovaná v odvolání uvedla, že jí byla v řízení před soudem I. stupně nesprávným postupem soudu I. stupně odňata možnost jednat před soudem a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále uvedla, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. K odnětí možnosti jednat před soudem uvedla, že [datum] doručila soudu I. stupně řádnou omluvu z jednání a žádala o odročení jednání z důvodu dlouhodobější nemoci jednatele žalované, která mu neumožňovala osobní účast u jednání soudu, jakož ani plnohodnotné zastupování žalované v řízení, to bylo doloženo rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti z [datum]. Následně soud nařídil jednání na den [datum], přičemž již dne [datum] byla soudu doručena omluva žalované s tím, že dlouhodobá pracovní neschopnost jednatele žalované, která byla soudu doložena, stále trvá a jeho účast u jednání proto není objektivně možná. Žalovaná tak doručila soudu I. stupně řádnou omluvu z jednání a ve spojení s předchozí žádostí žádala o odročení nařízeného jednání, přičemž uvedla důvod své žádosti a řádně doložila existenci tvrzeného důvodu listinou vystavenou odborným lékařem. Dále žalovaná namítala, že soud I. stupně nedostatečně zkoumal, zda mezi účastníky skutečně došlo k předání finančních prostředků, a to i v souvislosti s překážkou v podobě zák. č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, který předání částky vyšší než 270 000 Kč neumožňuje. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil písemným podáním, s odvoláním žalované nesouhlasil, dle jeho názoru doložil dostatečným způsobem důkazní návrhy a podklady, které svědčí o pravosti jeho nároku, žalovaná v průběhu řízení u soudu I. stupně byla k celé věci laxní a nyní se toto své pochybení snaží napravit opravným prostředkem. Pokud jde o projednání věci soudem I. stupně bez přítomnosti žalované, žalobce poukázal na to, že dle obsahu spisu se žalovaná sice měla omluvit z jednání podáním z [datum] pro zdravotní indispozici jednatele žalované, avšak nepožádala o odročení nařízeného jednání, s odkazem na judikaturu zdůraznil, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání. Pokud žalovaná v odvolání argumentuje tím, že nedošlo ve skutečnosti k předání finančních prostředků a poukazuje na překážku ve smyslu zákona o omezení plateb v hotovosti, s tím žalobce kategoricky nesouhlasí, neboť se jedná o nové tvrzení v rozporu se zásadou koncentrace řízení, žalobce se k uvedenému vyjádřil však i věcně, když dle jeho názoru je logika námitky popřena tím, že samotné omezení plateb v hotovosti dle právní úpravy neznamená, že k předání zápůjčky mezi účastníky nedošlo. To bylo naopak dostatečně doloženo před soudem I. stupně. To, že došlo k předání finanční hotovosti je potvrzeno i úředně ověřenými podpisy u notáře, tím se smlouva o zápůjčce stala veřejnou listinou. V závěrečné části podání žalobce vyjadřuje přesvědčení, že omluvy žalované v průběhu řízení jsou obstrukčním jednáním, pokud jednatel žalované dokládal, že byl nemocen v předmětné době, pak žalobce se však osobně viděl s jednatelem žalované ve dnech [datum] a [datum], což vyplývá i z vyplněných příjmových dokladů při částečném plnění. Žalobce jednatele žalované viděl ještě den před soudním jednáním, které se konalo [datum], žalobce a jednatel žalované se potkávají a potkávali pravidelně a nikdy se jednatel žalované nezdál natolik nemocen, aby se nemohl dostavit k jednání. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro částečné potvrzení napadeného rozsudku a pro jeho částečnou změnu. 6. Pokud jde o odvolací námitku žalované, že soud I. stupně neměl projednat předmětný spor v její nepřítomnosti u jednání nařízeného na den [datum] s tím, že žalovaná se řádně omluvila a ve spojení s předchozí žádostí požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu onemocnění jednatele, který byl řádně doložen, pak tuto námitku odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Ze spisu vyplývá, že první jednání soud nařídil na [datum], předvolání k jednání bylo žalované doručeno do datové schránky [datum]. Podáním ze dne [datum] se jednatel žalované omluvil z jednání a požádal o nový termín s odůvodněním, že je nemocný a v pracovní neschopnosti, kdy se léčí z psychické nemoci, kontrolu u lékaře má v druhé polovině února 2022. K této omluvě doložil fotokopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze které vyplývá, že byla vystavena MUDr. [jméno] [příjmení] z psychiatrické ambulance [obec], [právnická osoba] na jméno jednatele žalované, a to již dne [datum], kdy v části F, obsahující potvrzení ošetřujícího lékaře o trvání pracovní neschopnosti a termíny plánovaných kontrol, je uvedeno datum kontroly [datum]. Již v tomto případě, pokud soud I. stupně takové žádosti jednatele žalované vyhověl, postupoval vůči žalované velmi vstřícně, když odvolací soud takovou omluvu nepovažuje za omluvu včasnou a dále ji nepovažuje ani za dostatečně doloženou, tedy důvodnou. Pokud předvolání k jednání bylo žalované doručeno již [datum] a jednatel žalované se omlouval z důvodu pracovní neschopnosti, která započala již [datum], tak pokud se z tohoto důvodu omluvil až [datum], 10 dnů před nařízeným jednáním, taková omluva není včasná. Nadto důvod pracovní neschopnosti není řádně doložen, když z neschopenky vyplývá, že lékařem řádně vyznačené datum kontroly je [datum] (tedy více než 3 měsíce před nařízeným jednáním), s tvrzením, že další kontrola je v druhé polovině února 2022, ta však lékařem v neschopence není vyznačena, takový doklad odvolací soud nepovažuje za věrohodný a tvrzená nemoc jako důvod k omluvě z nařízeného jednání nebyla řádně doložena. Následně soud I. stupně tedy odročil jednání na [datum], dále k žádosti právního zástupce žalobce byla věc odročena na [datum]. Tento nový termín jednání byl žalované doručen do datové schránky [datum]. Následně došla opět nikoliv včasná a důvodná omluva ze strany jednatele žalované, který až [datum] zaslal soudu omluvu s odůvodněním, že je stále v dlouhodobé pracovní neschopnosti a další kontrolu má [datum], žádné jiné sdělení omluva neobsahovala, nebyla nijak doložena. Pokud by se jednalo o výše uvedenou pracovní neschopnost s počátkem od září 2021, jak tvrdí žalovaná podáním po vyhlášení napadeného rozsudku, opět by taková omluva nemohla být včasná. Nepochybně však omluva nebyla důvodná, když její důvod nebyl jakkoli doložen. S omluvou ze dne [datum] jednatel žalované soudu nepředložil žádný doklad o nemoci, která by odůvodňovala jeho neúčast u nařízeného jednání dne [datum], na žádný doklad v omluvě nebylo odkazováno. Co je však nejpodstatnější, v rámci omluvy jednatel žalované nepožádal o odročení jednání, z obsahu jeho omluvy taková žádost jakkoli nevyplývá. Pokud měl soud I. stupně tedy před jednáním k dispozici pouze výše uvedenou omluvu bez žádosti o odročení a jakéhokoliv dokladu o tvrzeném důvodu omluvy, jednal plně v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., když věc projednal a rozhodl v nepříto