19 CO 32/2022-222 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31.8.2021, č.j. 108 C 161/2020-186, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31.8.2021, č.j. 108 C 161/2020-197, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 471.266 Kč s -) 8,25% úroky z prodlení z částky 81.266 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, -) 8,25% úroky z prodlení z částky 300.000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, -) 10% úroky z prodlení z částky 90.000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 10% úroků z prodlení z částky 81.000 Kč od 30. 6. 2020 do 22. 7. 2020 a z částky 300.000 Kč od 30. 6. 2020 do 22. 7. 2020, dále 1,75% úroků z prodlení z částky 81.000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení a z částky 300.000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 65.993,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I. a III., podala odvolání žalovaná s tvrzením, že rozsudek je nepřesvědčivý, vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, odůvodnění se jeví jako souhrnné a skutkové i právní závěry jsou nesprávné. Uvedla, že závěry soudu, že žalovaná nikdy řádně nedotvrdila skutečnosti, týkající se rozsahu a druhu prací nad rámec smlouvy o dílo, a že neumožnila žalobci po celou dobu přístup ke stavebnímu deníku, jsou v rozporu s provedeným dokazováním a soud se nevypořádal s nárokem na úhradu odpovídající hodnotě plnění, kterého se žalobci dostalo provedením prací dle smlouvy o dílo i prací nad jeho rámec, když při řádném postupu by soud musel dospět minimálně k závěru, že žalobce nemá nárok na vrácení zálohy ve výši 90 000 Kč, neboť v této hodnotě mu žalovaná poskytla nevratné plnění, respektive o tuto hodnotu došlo naopak k obohacení žalobce v rámci rekonstrukce jeho domu. Rozebírala, že se soud dle ní nevypořádal s jejími tvrzeními o rozporu jednání žalobce s dobrými mravy, když žalobce využil ochoty žalované provádět i další práce na stavbě, tento postup vyžadoval a na tomto trval, i přes údajné prodlení s předáním díla dle první smlouvy o dílo uzavřel se žalovanou další smlouvu o dílo, přičemž zneužil skutečnosti, že žalovaná dodatečné práce prováděla pouze na základě ústní domluvy či zápisu do stavebního deníku a za situace, kdy nebyly podepsány další písemné dodatky ke smlouvám o dílo a až téměř po roce pak žalobce požadoval úhradu smluvní pokuty s argumentací, že na další dodatečně objednané práce nemusí hradit nic, neboť nebyl sjednán písemný dodatek ke smlouvě o dílo. Uvedla, že soud nezohlednil chování žalobce, který uplatňoval smluvní pokutu i za období, kdy byly prováděny práce nad rámec smlouvy o dílo, ale i za dobu, po kterou se žalovaná nemohla dostat do prodlení s předáním díla, když termín předání byl změněn na základě dodatku č. 1 k první smlouvě o dílo. Uvedla, že žalobce nemůže požadovat smluvní pokutu za nesplnění povinnosti žalované, když sám ze smlouvy své povinnosti neplnil a neuhradil vymezenou fakturu. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že soud I. stupně se podrobně vypořádal se všemi argumenty žalované, jenž v odvolání uvádí řadu zjevně nepravdivých tvrzení, opomíjejících jasné vyjádření soudu v odůvodnění rozsudku, jenž je zcela srozumitelný, přezkoumatelný, přesvědčivý i věcně správný. Uvedl, že soud se náležitě vypořádal s argumentací žalované ohledně prací nad rámec smlouvy o dílo, není pravdou tvrzení žalované, že by soud dospěl k závěru, že žalovaná neumožnila žalobci po celou dobu přístup ke stavebnímu deníku, pouze konstatoval, že toto žalobce namítal a není pravdivé tvrzení žalované, že žalobce předložil soudu originální stránky ze stavebního deníku, protože měl pouze některé kopie. Sdělil, že soud I. stupně v bodech 34. a 35. správně, srozumitelně a náležitě popsal nárok žalobce na vrácení zálohy 90 000 Kč a také se v bodu 33. podrobně a srozumitelně vypořádal s námitkou žalované, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, když výši sazeb pro případ prodlení stanovila žalovaná a v obou smlouvách byla sankce se stejnou sazbou zcela vyváženě sjednána i pro případ prodlení žalobce. Navrhl, aby napadený rozsudek byl v celém rozsahu potvrzen. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné (odvolání nesměřovalo vůči výroku II. a odvolací soud tento výrok nepřezkoumával). S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také plně odkazuje. Rozsudek soudu I. stupně je úplný, výstižný, přesvědčivý i věcně správný a odvolací soud nemá nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak. V žádném případě není pravdou to, co žalovaná uvedla v odvolání, tj. že by rozsudek měl být nepřesvědčivý, nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný a že by odůvodnění bylo tzv. souhrnné jen s popisem provedených důkazů. Pravý opak je pravdou a taková tvrzení žalované spíše svědčí o tom, že proti preciznímu rozsudku soudu I. stupně nemá žalovaná dostatečně relevantní argumenty, jimiž by mohla správnost skutkových i právních závěrů soudu I. stupně zpochybňovat (právě s podrobnou znalostí odůvodnění rozsudku i spisu samotného je jasně vidět a třeba ocenit jakou pečlivost a úsilí soud I. stupně celé komplexní, skutkově nepřehledné a složité věci věnoval). Napadený rozsudek samozřejmě v některých bodech odůvodnění obsahuje popis tvrzení účastníků i sdělení obsahu jednotlivých důkazů, ale také je v něm v dalších bodech přesně a správně shrnut prokázaný skutkový stav a tento přesně a správně právně posouzen v návaznosti na uvedená ustanovení zákona. Žalobce po připuštěných změnách petitu žaloby (popsáno v bodu 1. odůvodnění rozsudku) uplatňoval 3 nároky, tak jak jsou podrobně vymezeny v bodu 2. odůvodnění rozsudku, a to jednak 1) smluvní pokutu 81 266 Kč za prodlení žalované v souvislosti s první smlouvou účastníků o dílo ze 3. 12. 2018 ve znění dodatku č. 1 z 25. 3. 2019 (přesně a správně vymezena v bodech 4. a 21. odůvodnění rozsudku; dále o ní také jen SOD1, tak jak je i v napadeném rozsudku), když dílo mělo být zhotoveno do 14. 4. 2019, zhotoveno a předáno bylo až 7. 5. 2019, prodlení žalované činilo 23 dnů, smluvní pokutu měli účastníci dohodnutou v sazbě 1 % za každý den prodlení z ceny díla 478 752 Kč, takže činila po výpočtu 110 112 Kč a žalobce na tento svůj nárok započetl nárok žalované na neuhrazenou fakturu ve výši 28 846 Kč, a proto požadoval právě 81 266 Kč. Jak soud I. stupně správně dovodil, je tento nárok žalobce plně opodstatněný, vše je početně správně, je to podloženo smlouvou o dílo (SOD1), shodnými tvrzeními účastníků a s tímto nárokem i s výhradami žalovaného se soud I. stupně správně a náležitě vypořádal v bodech 22. až 26. odůvodnění rozsudku, včetně závěru, že ze strany žalobce započtení neuhrazené faktury vůči části nároku na smluvní pokutu nic nebránilo a že předchozí neuhrazení faktury na částku 28 846 Kč nemělo žádný vliv na povinnost žalované dílo dokončit včas. Správný je i závěr soudu I. stupně, že mezi účastníky nedošlo k žádné dohodě o realizaci víceprací dle SOD1, v níž bylo jasně ujednáno, že dohoda o vícepracích by musela být písemná, což (až na dodatek č. 1 k SOD1) splněno nebylo. Vzhledem k tomu, že dle SOD1 měly být práce dokončeny, tj. dílo zhotoveno do 31. 1. 2019, odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně i v tom, že případné prodlevy některého z účastníků musel zohledňovat dodatek k SOD1 z 25. 3. 2019, jímž si účastníci posunuli zhotovení díla až do 14. 4. 2019. Nárok žalobce na smluvní pokutu 81 266 Kč je tak jednoznačně dán, přičemž odvolací soud se plně ztotožňuje se soudem I. stupně i v tom, že přiznání smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, tak jak se tím soud I. stupně pečlivě zabýval v bodu 33. odůvodnění rozsudku. Celková výše smluvní pokuty se odvíjela od doby prodlení žalované, jenž ji tak mohla ovlivnit tím, že by dílo zhotovila včas nebo alespoň dříve než 7. 5. 2019 Smlouvy navíc chystala žalovaná samotná (podnikatel v oboru), co si tam dala a chtěla dát, to tam měla a třeba u dodatku č. 1 k SOD1 jí nic nebránilo 25. 3. 2019 odhadnout, do kdy dílo bude schopna dokončit, a tudíž si místo 14. 4. 2019 dát třeba polovinu května 2019 (profesionál v oboru by přece měl poznat, jestli na dokončení díla bude potřeba 3 týdny od 7 týdnů). 5. Druhý žalobcem uplatňovaný nárok (v principu stejný jako první nárok) byl nárok na smluvní pokutu ve výši 300 000 Kč za prodlení žalované v souvislosti s druhou smlouvu o dílo z 10. 5. 2019 (přesně a správně vymezenou v bodech 5. a 27. odůvodnění rozsudku; dále o ní také jen SOD2 tak, jak je i v napadeném rozsudku), když dílo mělo být zhotoveno do 8. 8. 2019, zhotoveno a předáno nebylo a 30. 3. 2020 obdržela žalovaná dopis