19 CO 67/2022-127 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení rozhodl soud I. stupně takto: I. Určuje se, že výpověď nájmu bytu o dispozici 2+1 a ploše 58 m2, který se nachází v 1. NP budovy [adresa] v [obec] na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec], kterou dala žalobkyni dne 16. 12. 2019 právní předchůdkyně žalované, tj. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], je neoprávněná a neplatná. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 13 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, tj. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a podanou žalobu aby zamítl. V zásadě nesouhlasila s právními závěry soudu I. stupně zejména v otázce, jaký vliv mělo uzavření kupní smlouvy dne 4.12.2019 mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou na důvodnost žalobního nároku. Podle jejího názoru soud připouští určité právní vakuum ode dne podání návrhu na vklad této kupní smlouvy do katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o provedení vkladu/zamítnutí vkladu, s tím, že po tuto dobu je stále vlastníkem nemovitosti původní vlastník. Svou argumentací soud vlastně připouští to, že v době od podání kupní smlouvy na katastr nemovitostí (zahájení vkladového řízení) do doby povolení takového vkladu, může původní vlastník nemovitosti (v kupní smlouvě prodávající) s nemovitostí jakkoli právně disponovat a takové právní jednání bude shledáno jako platné, a to jenom proto, vycházeje z principu odůvodnění soudu I. stupně, že o návrhu na vklad vlastnického práva nebylo dosud rozhodnuto. Takový názor zastávaný soudem I. stupně označila žalovaná za neudržitelný, jsoucí v přímém rozporu se zásadou materiální publicity ve smyslu ust. § 980 OZ. Názor soudu I. stupně není v souladu ani s ust. § 984 odst. 1 OZ. Dovozovala, že [jméno] [příjmení] nebyla v době dání výpovědi pronajímatelem bytu, proto její výpověď nemohla vyvolat žádné právní účinky. Dne 9.12.2019 přestala být [jméno] [příjmení] nejenom vlastníkem předmětné nemovitosti, ale také došlo ke změně v osobě pronajímatele v nájemním vztahu ve smyslu ust. § 2221 odst. 1 OZ, kdy jedinou oprávněnou osobou, která byla oprávněna dát žalobkyni výpověď v tomto nájemním vztahu, byla od 9.12.2019 žalovaná. [příjmení] [jméno] [příjmení] dala dne 16.12.2019 žalobkyni výpověď, pak jde o výpověď danou osobou, která nebyla k takovému právnímu jednání oprávněna a pak takové jednání nemá žádné právní účinky, pročež žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání žaloby na určení oprávněnosti výpovědi. Dále namítala, že pokud je žalobkyni navrhováno určení neplatnosti výpovědi, pak se jedná o klasickou určovací žalobu, u níž žalobkyně neosvědčila existenci naléhavého právního zájmu na nárokovaném určení; tento žalobkyně netvrdí ani neprokazuje. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Ztotožnila se s právním posouzením dané věci, jak je provedl soud I. stupně, a zdůraznila k odvolacím námitkám žalované, že vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad, to však nic nemění na tom, že právní skutečnost, která má za následek převod vlastnického práva k nemovitosti, nastane až provedením vkladu do katastru. Zpětné právní účinky vkladu nastávají jen na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení a odvíjí se od toho, že katastrální úřad pravomocným rozhodnutím vyhověl návrhu na vklad a že na základě tohoto pravomocného rozhodnutí byl proveden zápis do katastrálních aparátů; dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto, a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani zpětné právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2009, sp.zn. 26 Cdo 659/2009). Popřela přitom, že by navrhovala určení neplatnosti výpovědi, v jejím petitu je obsažen návrh na určení, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, proto také nebyla povinna v řízení osvědčit existenci naléhavého právního zájmu na takovém určení neplatnosti výpovědi. Současně se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyjádřila i k podání odvolání žalované proti opravnému usnesení, jehož potvrzení rovněž navrhla. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo, s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak, z toho důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením právního stavu věci, jak je soud I. stupně provedl, kdy právě v rovině právního posouzení spočívalo těžiště souzené věci. Naproti tomu nesdílí nepřípadné odvolací argumenty žalované o tom, že by snad měla žalobkyně osvědčovat existenci naléhavého právního zájmu na určení, nebo že by žalobkyně nebyla aktivně legitimovanou k podání žaloby na určení oprávněnosti výpovědi v dané věci. Tyto výstupy z linie právních úvah žalované správné rozhodně nejsou. Dlužno snad dodat pouze tolik, že žalovaná žádným způsobem nesporuje závěr soudu I. stupně, že daná výpověď neobsahovala výpovědní důvod, jakož ani další náležitosti určené příslušnými ustanoveními občanského zákoníku tak, jak soud I. stupně správně judikoval. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 7. Chybné úvahy se však soud I. stupně dopustil při rozhodování o nákladech právního zastoupení v řízení zcela úspěšné žalobkyně, pokud jejímu právnímu zástupci přiznal odměnu advokáta v sazbě stanovené § 9 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., tedy pokud vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč, čemuž pak odpovídala sazba za úkon soudem I. stupně zvažovaná 2 500 Kč. Soud I. stupně totiž v rozporu s již konstantní judikaturou nejen dovolacího soudu pochybil, pokud nevyšel z ust. § 9 odst. 1 označené vyhlášky, které stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Není pravdou, že by označená vyhláška v dalších ustanoveních stanovila jinak, jak se soud I. stupně domníval (§ 9 odst. 3), pročež správně právnímu zástupci žalobkyně náleží úkon v sazbě vycházející právě z tarifní hodnoty 10 000 Kč, tedy v částce 1 500 Kč. Při čtyřech úkonech právní služby, které soud I. stupně správně zjistil a vyjmenoval, je tedy odměna právního zástupce žalobkyně představována částkou 4 x 1 500 Kč = 6 000 Kč, ke kteréžto odměně dále náleží 4 paušální náhrady dle § 13 odst. 3 označené vyhlášky ve výši 4 x 300 Kč = 1 200 Kč Náklady právního zastoupení (s ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH) je tak představována částkou 7 200 Kč, která pak spolu se zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2 000 Kč představuje celkové náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně v souhrnné částce 9 200 Kč tak, jak vyplývá z měnícího (§ 220 o. s. ř.) výroku II. tohoto rozsudku. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně byla zastoupena právním zástupcem, který v odvolacím řízení učinil celkem 3 úkony právní služby, spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku soudu I. stupně, dále proti opravnému usnesení soudu I. stupně a v účasti u jednání odvolacího soudu dne 5.10.2022. Za úkon písemného vyjádření k rozsudku – tedy k věci samé, jakož i za účast u jednání odvolacího soudu náleží právnímu zástupci žalobkyně odměna dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhl.č. 177/1996 Sb. v sazbě stanovené dle § 7, § 9 odst. 1 označené vyhlášky, tedy ve výši 2 x 1 500 Kč = 3 000 Kč. Za písemné vyjádření k odvolání proti opravnému usnesení soudu I. stupně pak náleží právnímu zástupci žalobkyně odměna pouze v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. c/ označené vyhlášky) a nakonec ke všem třem úkonům právní služby náleží ještě 3 režijní paušály dle § 13 odst. 3 označené vyhlášky. S ohledem na to, že se jednání u odvolacího soudu jednalo nikoli v místě sídla právního zástupce žalobkyně, náleží tomuto dále právo na cestovné k jednání odvolacího soudu, jakož i právo na ztrátu času stráveného právě cestou k tomuto jednání (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), kdy za každou i jen započatou půlhodinu činí tato náhrada 100 Kč. Právní zástupce žalobkyně cestoval na trase [obec] – [obec] a zpět, když nárokoval 4 půlhodiny z