35 C 5/2021-42 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2021 se žalobci domáhali nahrazení předmětného rozhodnutí katastrálního úřadu povolením vkladu zániku zástavního práva do katastru nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedli, že katastrální úřad zamítl vkladový návrh s poukazem na skutečnost, že předložená rozhodnutí soudů o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (tedy usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2021, č. j. 66 E 186/2014-100, potvrzené usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2021, č. j. 19 Co 55/2021-108) nejsou závazná pro [právnická osoba] [anonymizováno], v jejíž prospěch je zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno, a není proto splněna podmínka pro povolení vkladu dle § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. č. 256/2013 Sb.“). S tímto závěrem žalobci nesouhlasili a cítili se jím dotčeni na svých právech, neboť Krajský soud v Brně v předmětném rozhodnutí uvedl, že výkon rozhodnutí skončil pravomocným zřízením soudcovského zástavního práva pro původního oprávněného [právnická osoba] v likvidaci, o právním nástupnictví rozhodováno nebylo a katastr nemovitostí pozná, o jakou věc se jedná, neboť v katastru nemovitostí je specifikována nemovitost, jíž se soudcovské zástavní právo týká, i původní rozhodnutí Městského soudu v Brně, které bylo podkladem pro zápis soudcovského zástavního práva. Žalobci nemají jinou možnost, jak se domoci jiného titulu pro výmaz výkonu rozhodnutí. 2. Další účastník řízení se k žalobě nevyjádřil. 3. Katastrální úřad v rámci vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že [právnická osoba] [anonymizováno] nebyla účastníkem řízení u Městského soudu v Brně ani u Krajského soudu v Brně a předmětná usnesení pro ni nejsou závazná. Poukázal na § 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb. a na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/16, dle kterých má povinnost přezkoumat závaznost soudního rozhodnutí i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru nemovitostí dosud zapsáno. 4. Po konstatování skutečností, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, že žalobci jsou k podání žaloby oprávněni dle § 246 odst. 1 o.s.ř. a že žaloba proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu je přípustná, soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci samé. 5. Z obsahu správního spisu [stát. instituce], [stát. instituce], sp. zn. [sp. zn.] [číslo] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla katastrálnímu úřadu doručena rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2021, č. j. 66 E 186/2014-100, a Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2021, č. j. 19 Co 55/2021-108, kterými bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. V seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne 1. 10. 2021 katastrální úřad došel k závěru, že nebyla splněna podmínka dle § 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb., neboť předložená rozhodnutí nejsou závazná pro osobu, v jejíž prospěch je předmětné zástavní právo zapsáno. Rozhodnutí nebyla navíc opatřena doložkou právní moci. Katastrální úřad poté návrh na vklad zániku zástavního práva rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítl s poukazem na nesplnění podmínky vkladu dle § 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb., neboť předložená rozhodnutí nejsou závazná pro osobu, v jejíž prospěch je předmětné zástavní právo zapsáno. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], se podává, že k předmětné nemovitosti v SJM žalobců je s právními účinky k 7. 9. 2017 zapsána jako osoba oprávněná z předmětného soudcovského zástavního práva nikoli již společnost [právnická osoba] v likvidaci, nýbrž [právnická osoba] [anonymizováno], tedy další účastník řízení. Společnost [právnická osoba], přestože již v té době byla od roku 2017 zapsána v katastru nemovitostí jako osoba oprávněná z předmětného soudcovského zástavního práva, nebyla nijak účastna při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Jak totiž vyplývá z předmětných soudních rozhodnutí z roku 2021, jako oprávněná zde stále figurovala společnost [právnická osoba], v likvidaci a o procesním nástupnictví nebylo nikdy rozhodnuto. 7. Za dané situace na věc dopadá povinnost katastrálního úřadu zkoumat v souladu s § 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb., zda je vkladová listina v podobě soudního rozhodnutí závazná i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Oproti představě žalobců nemohl katastrální úřad v rozporu s daným ustanovením katastrálního zákona rezignovat na fakt, že předmětná soudní rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nejsou ve smyslu § 159a ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. závazná právě pro [právnická osoba] [anonymizováno], jako osobu, v jejíž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Katastrální úřad musel vkladový návrh za tohoto stavu zamítnout, což také učinil, přičemž správnost takového zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu s oporou v daném ústavně konformním ustanovení stvrzuje nejen katastrálním úřadem ve vyjádření odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/16, nýbrž také komentářová literatura. Pokud je totiž katastrálnímu úřadu doručen rozsudek soudu a osoba, proti které směřuje rozhodnutí soudu, není v katastru zapsána jako vlastník nebo jiný oprávněný, katastrální úřad vklad zamítne, neboť rozhodnutím soudu nemůže být postižena osoba, která nebyla účastníkem soudního řízení (k tomu viz komentář k § 17 in ŠUSTROVÁ, D. a kol. Katastrální zákon. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018). Z obdobného východiska vychází rovněž ustálená judikatura Nejvyššího soudu k otázkám významu rozhodnutí soudu o určení vlastnictví převáděných nemovitostí ve vztahu ke katastrálnímu řízení a řízení dle části páté o.s.ř. Z této judikatury vyplývá, že katastrální úřad (soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu) smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního) stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§ 159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou účastníky řízení o povolení vkladu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, a ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2580/2011). 8. S uvedeným úzce souvisí i nesprávnost názoru žalobců, že nemají možnost, jak se domoci jiného titulu pro výmaz výkonu rozhodnutí. Za nastalé situace, kdy předmětná rozhodnutí nejsou závazná pro dalšího účastníka řízení, který již přitom byl v době rozhodování soudů při výkonu rozhodnutí osobou, v jejíž prospěch bylo soudcovské zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno, je totiž nezbytné, aby žalobci postupovali právě cestou určovací žaloby dle § 80 o.s.ř. a v řízení dle části třetí o.s.ř. se proti dalšímu účastníkovi řízení jako tomu, v jehož prospěch je právo v katastru dosud zapsáno, domáhali určení neexistence soudcovského zástavního práva. Teprve takové soudní rozhodnutí může z pohledu § 13 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb. obstát. K přípustnosti žaloby na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy soudcovským zástavním právem, odkazuje soud na věc takové úspěšné žaloby, řešenou posléze v dovolacím řízení rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5209/2017, ve kterém Nejvyšší soud za situace, kdy žalobce by bez tohoto určení nemohl dosáhnout výmazu soudcovského zástavního práva z katastru nemovitostí, aproboval závěr o existenci naléhavého právního zájmu na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy soudcovským zástavním právem. Pro úplnost je třeba dodat, že zamítavý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2018, č. j. 115 C 89/2017-34, nevytváří v tomto směru mezi účastníky překážku věci rozhodné ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. již jen z důvodu, že [právnická osoba] [anonymizováno] se neúčastnila ani daného řízení. 9. Se zřetelem k výše uvedenému proto soud dospěl k závěru, že katastrální úřad, který vkladový návrh zamítl, o věci rozhodl správně, a ve smyslu § 250i o.s.ř. tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 245 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci podaná žaloba nebyla úspěšná a dalšímu účastníkovi náklady řízení nevznikly.