37 CO 275/2021-134 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta žaloba na stanovení výživného žalobkyni, bylo rozhodnuto o dluhu na výživném a o náhradě nákladů řízení, řízení bylo tímto rozhodnutím též částečně zastaveno. 2. Včasným odvoláním rozsudek napadla v jí nepříznivých výrocích žalobkyně, namítala, že soudem I. stupně stanovené výživné neodpovídá ani jejím potřebám ani příjmům žalovaného a setrvala na přiznání výživného ve výši dle jejího návrhu (po částečném zpětvzetí). 3. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný a namítal prakticky totéž, co před soudem I. stupně, tedy poukazoval na důvody, pro které by výživné nemělo žalobkyni náležet vůbec. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 5. Odvolací soud předesílá shodně s poučením účastníků u jednání odvolacího soudu, že se nemohl zabývat otázkou, zda lze žalobkyni výživné vůbec přiznat, když byl vázán pravomocným rozsudkem soudu I. stupně o přiznání částky 4.000 Kč (tedy o 1.000 Kč více, než bylo původní výživné). Jiná by byla situace, pokud by odvolání podal i žalovaný, pak by šlo o relevantní námitku. Takto ovšem bylo předmětem přezkumu pouze to, zda má žalobkyně dostávat výživné ještě vyšší, než jaké soud I. stupně přiznal. 6. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nadále řádně studuje, pokud pak jde o příjem žalovaného, tento činil za období po rozhodnutí soudu I. stupně v průměru 32.557 Kč čistého měsíčně dle zprávy jeho zaměstnavatele. 7. Příjem žalovaného i s přihlédnutím k dalším okolnostem zjištěným již soudem I. stupně dovoluje tomuto platit výživné ve výši 5.000 Kč celkem, což se v daném řízení promítlo tak, že odvolací soud změnil dle § 220 odst. 2 o. s. ř. rozsudek tak, že přiznal v běžném výživném další částku 1.000 Kč měsíčně za předmětné období, ohledně částky 500 Kč měsíčně potvrdil dle § 219 o. s. ř. zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně. 8. Pokud jde o dluh na výživném, dle odvolacího soudu rovněž výrok o dluhu v rozsudku soudu I. stupně již nabyl právní moci, když souvisí s již pravomocným výrokem o přiznání částky 4.000 Kč měsíčně v běžném výživném. Odvolací soud proto rozhodoval jen o dluhu vzniklém z přiznání dalších 1.000 Kč měsíčně, a protože za celé předmětné období žalovaný neplatil více, než stanovené výživné, činí dluh částku uvedenou ve výroku rozsudku. 9. Odvolací soud dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Zde totiž soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že jde o nové stanovení výživného. Jakkoliv takto byl formulován petit žaloby i výrok rozhodnutí, obsahově jde o zvýšení výživného, když původní výživné nebylo zrušeno ani nenastaly podmínky, pro které by ze zákona vyživovací povinnost zanikla a původní rozhodnutí by se tak stalo neúčinné. To pak znamená, že před soudem I. stupně šlo o řízení o zvýšení výživného o 3.500 Kč měsíčně, z čehož bylo v konečném důsledku žalobě vyhověno o 2000 Kč měsíčně a žaloba byla zamítnuta či řízení zastaveno o 1.500 Kč měsíčně. Zde je pak rozdíl v úspěchu účastníků řízení do té míry malý, že je namístě dle 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu žádné ze stran nepřiznat. 10. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná z jedné třetiny, byla přiznána částka 1.000 Kč měsíčně a 500 Kč měsíčně bylo zamítnuto – potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Je proto namístě přiznat náhradu v tomto rozsahu dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla pro tyto účely částka 90000 Kč (60 násobek požadované měsíční částky), proto jeden úkon činí dle advokátního tarifu 4.700 Kč, dva úkony pak 9.400 Kč, k tomu dva paušály po 300 Kč, vše dle advokátního tarifu. Z celkových nákladů 10.000 Kč pak třetina činí 3.333 Kč.