59 CO 258/2021-234 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a k pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec]. Pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a pozemek p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec], přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalobkyni uložil povinnost na vypořádání spoluvlastnictví zaplatit žalované částku 1.700.000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a dále jí uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 1.250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Soud I. stupně uložil žalované dále povinnost zaplatit žalobkyni 194.200,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) ; žalobu zamítl v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 276.632,16 Kč a zaplacení částky 139.446,95 Kč (výrok V). V řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a zaplacení částky 139.446,95 Kč uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 35.111 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok [příjmení]), dále žalobkyni uložil v tomto řízení povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 931 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII) a žalované v tomto řízení uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII). 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastnicemi pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v [část obce], a k pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území Mařatice a obci [obec] (dále též„ předmětné nemovitosti“ nebo jen„ nemovitosti“) ; každá z nich vlastní podíl o velikosti id. ½. Obě účastnice měly zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Rozdělení společné věci podle § 1144 o. z. soud I. stupně neshledal možným, neboť z důvodu šíře pozemku, vzniku malých celků a dostupnosti by věc nemohla sloužit dosavadnímu účelu bydlení a náklady na rozdělení by byly nepřiměřeně vysoké, když by převyšovaly 15 % obvyklé ceny nemovitostí. Obě účastnice prokázaly solventnost pro vyplacení vypořádacího podílu ve výši jedné poloviny obvyklé ceny předmětných nemovitostí, která byla zjištěna znaleckým posudkem ve výši 3.400.000 Kč. U žalované byla solventnost dle soudu I. stupně zeslabena její dřívější neochotou hradit dluhy vůči žalobkyni přiznané soudními rozhodnutími z titulu užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu, a tím, že finanční prostředky měla žalovaná teprve získat, zatímco žalobkyně měla finanční prostředky uloženy na účtu. Žalované svědčila pro přikázání dlouhodobost užívání nemovitostí pro své bydlení, žalobkyni svědčilo pro přikázání zajištění bydlení pro dceru, k čemuž soud I. stupně konstatoval soudní praxi upřednostňující využití spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou. Při rovnocenných předpokladech pro přikázání nemovitostí, kdy u žalobkyně se jedná o lepší solventnost a disponibilitu a u žalované o zájem nemovitosti užívat pro sebe, soud I. stupně přihlédl k chování žalované, která užívala nemovitosti nejméně od počátku spoluvlastnictví, neinvestovala do údržby a dlouhodobě bránila žalobkyni v jejich užívání /od [datum] (v rozhodnutí zjevně nesprávně uvedeno [datum]) do [datum], od [datum] do [datum] Protože žalovaná nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, soud I. stupně k jejímu užívání nemovitostí nepřihlédl a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. 3. Žalobkyně žádala na vypořádání v širším smyslu zaplatit částku 470.833,05 Kč a částku 139.446,95 Kč, neboť žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně. Období nadužívání, které žalobkyně učinila předmětem sporu, soud I. stupně rozdělil a posuzoval zvlášť pro období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] (první období) a pro období od [datum] do [datum] (druhé období). Částku 470.833,50 Kč žalobkyně žádala jako náhradu za nadužívání nemovitostí žalovanou, nárok soud I. stupně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. První období soud I. stupně posuzoval s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) podle zákona [číslo] Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.), druhé období s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 o. z. posuzoval podle o. z. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení, kterou měl soud I. stupně při aplikaci ust. § 107 obč. zák. pro celé první období a dále pro část druhého období od [datum] do [datum] při aplikaci ust. § 619, § 621 o. z. za důvodnou, neboť žaloba byla podána u soudu až dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] ([číslo] dnů) byly nároky uplatněny u soudu v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. a promlčeny nebyly. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná v tomto období bez souhlasu žalobkyně užívala nemovitosti celé, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu, na úrok žalobkyně se bez spravedlivého důvodu obohatila a je povinna žalobkyni toto obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Náhrada představuje užitek, o který žalobkyně přišla tím, že nemohla předmětné nemovitosti v rozsahu svého podílu užívat a současně představuje užitek, který se žalované dostal, neboť žalovaná fakticky nezískala užitky představované vyčíslenými úroky ve výši 139.446,95 Kč. Výši bezdůvodného obohacení soud I. stupně určil za [číslo] dnů užívání nemovitostí částkou 194.200,89 Kč (při měsíční náhradě za užívání id. ½ nemovitostí ve výši 5.312 Kč. Žalobu zamítl pro částku 1.402,13 Kč, o kterou žalobkyně požadovala za období od [datum] do [datum] přiznat více, a dále žalobu zamítl pro promlčenou část nároku ve výši 275.230,03 Kč, celkem tedy 276.632,16 Kč. [příjmení] 139.446,95 Kč představovala dle žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad za nadužívání od prvního dne následujícího měsíce, za který je náhrada požadována, do [datum] a měla představovat užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se jinak žalobkyni dostaly podle § 3004 odst. 1 o. z. Soud I. stupně nárok neshledal důvodným, neboť bezdůvodné obohacení přiznané žalobkyni v částce 194.200,89 Kč již samo o sobě představuje užitek plynoucí ze spoluvlastnického podílu, který by se žalobkyni dostal, kdyby svůj spoluvlastnický podíl užívala. Žalobkyní požadovaná částka představuje již užitek z užitku. Pokud pak se náhrady v částce 194.200,89 Kč nedostalo žalobkyni včas, nejde o nic jiného než úroky z prodlení podle § 1970 o. z. S úhradou částky 194.200,89 Kč žalovaná do okamžiku doručení žaloby nebyla v prodlení, proto také nárok na úroky z prodlení vyčíslené za období do [datum] není dle soudu I. stupně důvodný. Započtení vypořádacího podílu 1.700.000 Kč na částku 194.200,89 Kč, která byla žalobkyni přiznána z titulu širšího vypořádání, soud I. stupně neprovedl z důvodu konstitutivní povahy výroku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vzniku pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu až právní mocí rozhodnutí. Náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a řízení o zaplacení částky 470.833,05 Kč a částky 139.446,95 Kč vypořádal soud I. stupně podle poměrné procesní úspěšnosti účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), o náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozhodnutí podaly obě účastnice odvolání. 5. Žalobkyně odvolání směřovala do výroků V, VI, VII rozsudku soudu I. stupně, kterému vytýkala nesprávné právní posouzení věci. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016 a důvodovou zprávu k novému občanskému zákoníku žalobkyně namítala, že nárok na náhradu za nadužívání nemovitostí je zvláštním hmotněprávním nárokem vyplývajícím z ust. § 1148 odst. 1 o. z. a soud I. stupně proto nesprávně považoval jeho část za promlčenou. Námitku promlčení měl soud I. stupně vyhodnotit také jako nemravnou vzhledem k § 6 odst. 1 o. z. Žalovaná znemožnila přístup žalobkyni do společné věci a bránila jí ve výkonu vlastnického práva. V rámci exekučního řízení, v němž žalobkyně vymáhala nárok z titulu nadužívání ze strany žalované, vznášela žalovaná nesmyslné námitky, aby vymožení takových nároků znemožnila, dělala se nemajetnou, exekuované nároky nehradila, přitom v tomto řízení je schopna vyplatit částku převyšující milion korun. Společnou věc nechala žalovaná chátrat a tím způsobila snížení její hodnoty. Jednání žalované je dle žalobkyně nepoctivé až