60 CO 25/2022-89 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 16. 11. 2021, č. j. 46 C 319/2021-61, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 29.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29.300 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že je oprávněna splnit uloženou povinnost v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při prodlení se splácením byť jediné splátky (výrok I.), žaloba byla v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 26.573,66 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2.161,47 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 33.125,98 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3.377,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.125,98 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.825,98 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 29.300 Kč od [datum] do zaplacení, zamítnuta (výrok II.) a žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 158,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podle obsahu do výroku I. a souvisejícího výroku III. podala v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání žalovaná. Namítala, že od žalobce převzala pouze částku 14.600 Kč. Namítala dále, že určené splátky peněžního plnění jsou vzhledem k jejím příjmům a příjmům jejího manžela vysoké. 3. Žalobkyně ve vyjádření s odvoláním nesouhlasila, poukazovala na věcnou správnost rozsudku soudu I. stupně a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil. 4. Odvolací soud poté, co zjistil, že je uplatněn zákonný odvolací důvod (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části (§ 212 věta první o. s. ř.) a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Ve výroku II. nebyl rozsudek soudu I. stupně odvoláním napaden a v této části nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 6. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Žalobkyně, zástupce žalobkyně a žalovaná se k nařízenému jednání na předvolání nedostavili, doručení předvolání měli vykázáno zástupce žalobkyně a jeho prostřednictvím žalobkyně dne [datum] a žalovaná dne [datum], omluvili neúčast u jednání a včas nepožádali z důležitého důvodu o odročení, a proto odvolací soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, zástupce žalobkyně a žalované. 7. Soud I. stupně se předmětnou věcí z pohledu ustanovení § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 1 a 2, § 1958 odst. 2, § 1968 věty první, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 2 nařízení vlády č. 341/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 160 odst. 1 o. s. ř. zabýval, učinil správná skutková zjištění, z nichž dospěl ke správným právním závěrům. 8. [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dne [datum] v hotovosti zápůjčku ve výši 35.000 Kč, jejíž převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem, na kterou společnosti [právnická osoba] vrátila částku 5.700 Kč a zůstala dlužit částku 29.300 Kč. 9. Soud I. stupně správně dovodil, že i když žalovaná uváděla, že po vyplacení částky 35.000 Kč část zápůjčky ve výši 20.400 Kč odevzdala paní [příjmení] coby splátku dvou půjček u firmy [příjmení] [jméno], tato skutečnost by nemohla zpochybnit závěr o tom, že celková jistina zápůjčky žalované, kterou žalovaná převzala, činila právě 35.000 Kč. Odvolací námitka žalované není důvodná. 10. [právnická osoba] poskytla žalované tuto zápůjčku bez toho, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, takže smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je vcházeje z § 86, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná. 11. Žalovaná obdržela od společnosti [právnická osoba] částku 35.000 Kč bez právního důvodu, došlo tak na straně žalované k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spočívající v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, na kterou žalovaná nevrátila částku 29.300 Kč (35.000 Kč – 5.700 Kč). 12. Žalobkyně je na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností [právnická osoba] v souladu s § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 1881 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dne [datum], ve věci aktivně legitimována. 13. Žalovaná žalovanou částku ve výši 29.300 Kč na základě žalobkyní doručené předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] do [datum] nezaplatila, podle § 1958 odst. 2 a § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se od [datum] dostala do prodlení s plněním a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a žalobkyni vedle nároku na zaplacení částky 29.300 Kč vnikl nárok na úrok z prodlení podle z § 2 nařízení vlády č. 341/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 8,5 % ročně z částky 29.300 Kč od [datum] do zaplacení. 14. Soud I. stupně určil peněžité plnění správně vycházejíc z § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně s přihlédnutím k řádně zjištěným poměrům žalované na jedné straně a době necelých dvou let přiměřené možnostem žalované, ve které bude v určených splátkách dlužná částka zaplacena. Odvolací námitka žalované není důvodná. 15. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je správné a přesvědčivé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Ani v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by měly vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 16. Žalovaná byla ve věci úspěšná z 58,80 % a neúspěšná z 41,20 %, a proto žalované náleží ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrná část nákladů řízení ve výši 17,60 % (58,80 % - 41,20 %). Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalované výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat podle § 150 o. s. ř. Výše nákladů řízení a lhůta k plnění byly určeny soudem I. stupně správně. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 17. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí soud žalobkyni výjimečně náhradu nákladů odvolacího řízení zcela nebo z části přiznat podle § 150 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činily v souvislosti se zastupováním advokátem vycházeje z předmětu sporu v rámci odvolacího řízení ve výši 29.300 Kč při sazbě mimosmluvní odměny 2.300 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) na mimosmluvní odměně za sepis vyjádření k odvolání ze dne [datum] 2.300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), k tomu na náhradě hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč režijní paušál (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), vše zvýšené o daň z přidané hodnoty 21 % 546 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř. s poukazem na § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2014 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činily celkem 3.146 Kč Odvolací soud proto zavázal žalovanou, aby nahradila žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3.146 Kč ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k výši částky a poměrům žalobkyně jako starobní důchodkyně soudem I. stupně řádně zjištěným, na které lze v odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně pro stručnost odkázat, do dvou měsíců od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.